12 Cmo 31/2021-122 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením, vydaným za podmínek ust. § 169 odst. 2 o. s. ř. soud prvního stupně podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zastavil řízení o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020 č. j. 73 Cm 121/2019-37 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ve výroku usnesení soud uvedl použitá zákonná ustanovení a uvedl, že žalovaný 2) přes výzvu soudu ze dne 16. 11. 2020, č. j. 73 Cm 121/2019-89 nezaplatil soudní poplatek za odvolání do dne 4. 12. 2020, což byl poslední den lhůty k jeho zaplacení.2. Výše citované usnesení napadl 2) žalovaný včasným odvoláním. Uvedl, že se odvolává do výroku I., jenž považuje za nesprávný. Nesprávnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný 2) odkázal na ust. § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a uvedl, že dne 24. 6. 2020 současně s odvoláním žádal o osvobození od placení soudních poplatků. Soud dle jeho názoru pochybil, když tuto žádost zároveň neposoudil jako podání sdělující okolnosti osvědčující nebezpečí, v jehož důsledku by žalovanému 2) mohla vzniknout újma. Protože soud prvního stupně odvolací řízení zastavil, přičemž nerespektoval ust. § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovaný 2) navrhnul, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a to v celém jeho rozsahu, neboť nákladový výrok je závislým výrokem. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2) podal dne 24. 6. 2020 odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020, č. j. 73 Cm 121/2019-37, a zároveň požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. V uvedeném podání žalovaný 2) vylíčil své majetkové poměry. Žádné okolnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb. osvědčující nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalovanému 2) mohla vzniknout újma, žalovaný 2) v tomto podání ani netvrdil, natož aby je osvědčil.5. Návrh žalovaného 2) na přiznání osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 8 2020, č. j. 73 Cm 121/2019-74 zamítl. Usnesení bylo k odvolání žalovaného 2) usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 10. 2020, č. j. 12 Cmo 238/2020-84 potvrzeno. Žalovaný 2) byl následně usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. 73 Cm 121/2019-89 soudem prvního stupně opakovaně vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání v dodatečné 15ti denní lhůtě a současně byl poučen o důsledcích nezaplacení poplatku, spočívajících v zastavení odvolacího řízení. Soudní poplatek nebyl žalovaným 2) v soudem stanovené lhůtě zaplacen.6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „ZSOP“) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla poplatníku vzniknout újma a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odst. 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.8. Podle ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.9. Žalovaný 2) nezaplatil soudní poplatek za odvolání, splatný již při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b) ZSOP). Návrh žalovaného 2) na osvobození od soudního poplatku v této věci byl pravomocně zamítnut, rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo potvrzeno odvolacím soudem. Protože ani po té, přes opětovnou výzvu prvoinstančního soudu a dodatečně stanovenou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku žalovaný 2) soudní poplatek nezaplatil, neshledal odvolací soud ve smyslu § 212a odst. 6 o. s. ř. podmínky pro změnu či zrušení napadeného usnesení, které bylo vydáno v souladu s ust. § 9 odst. 1 ZOSP. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 7. 2017 č. j. 25 Cdo 2185/2017 nesouhlas účastníka s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků však bez dalšího důvodem pro postup podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není.10. Napadené usnesení proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly, proto o nákladech odvolacího řízení rozhodl soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.