12 Cmo 333/2020-43 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 49.062.440,38 Kč s příslušenstvím a odměnou. S poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. soud předně uzavřel, že nelze konstatovat, že podaná žaloba je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatněním práva. Zabýval se proto tím, zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žalobkyně. Uvedl, že žalobkyně k podané žalobě připojila vyplněné Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) a ve své žádosti poukázala především na skutečnost, že nemá žádné pravidelné příjmy a že v minulosti nedošlo k žádnému plnění ze strany žalovaného a ani od jiných společností. Její „disponibilní zůstatek“ proto nedosahuje částky potřebné k úhradě poplatku. Žalobkyně v Prohlášení uvedla, že nevlastní žádné movité věci, a to ani zanedbatelné hodnoty, vyjma předložené směnky, tuto skutečnost ale nikterak nedoložila. Nepředložila ani výpis z registru silničních vozidel, ani výpis z katastru nemovitostí, z nichž by si soud mohl udělat lepší představu o majetkové situaci žalobkyně. K otázce vlastnictví nemovitých věcí se žalobkyně nijak explicitně nevyjádřila. Soudu nebyly doloženy ani účetní závěrky a nebylo tak možné posoudit ani hospodaření žalobkyně, vyjma jejího tvrzení a „předložení tří neurčitých účtů, přičemž žalobkyně ani sama nesděluje, zda se jedná o její jediné účty.“ Soud poukázal na účel procesní úpravy obsažené v ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., na povahu poplatkové povinnosti i na povinnost žadatele úplně a pravdivě vylíčit své poměry. Uzavřel, že tento předpoklad žalobkyně nesplnila, neboť neuvedla všechny rozhodné skutečnosti, „a to zejména výpisy z příslušných evidenci a účetní závěrky k posouzení jejího hospodaření.“ Nadto soud konstatoval, že pokud žalobkyně nemá žádné příjmy, není jasné, z jakých prostředků je schopna hradit své právní zastoupení. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by se do situace, kdy údajně není schopna uhradit soudní poplatek, dostala z důvodů nezávislých na jejím jednání. Je na žalobkyni, aby usměrnila své výdaje tak, aby byla schopna dostát svým závazkům, a to i cestou zajištění finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku z jiných zdrojů. Skutečnost, že je věřitelem pohledávek za žalovaným a jinými společnostmi, není pro toto rozhodnutí relevantní. Soud proto uzavřel, že žalobkyni nelze považovat za osobu nemajetnou, „neboť není z čeho k takovémuto závěru dospět.“ Jejímu návrhu proto nevyhověl.2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Namítla, že jednoznačně prokázala, že v daném řízení není schopna splnit poplatkovou povinnost. Zastavení řízení by znamenalo i promlčení hmotněprávního nároku, který je žalobou uplatňován a optikou ústavněprávních principů by mohlo dojít k odepření spravedlnosti. Poukázala na specifika týkající se zjišťování poměrů právnické osoby a na závěry Ústavního soudu, podle nichž se ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může dovolávat nejen fyzická, ale i právnická osoba. K výtce soudu prvního stupně, týkající se nedoložení některých listin uvedla, že k jejich předložení nebyla soudem vyzvána. Zákon ani neobsahuje taxativní výčet listin, které soud považoval za klíčové k tomu, aby mohl o žádosti žalobkyně kladně rozhodnout. K žalobě připojila žalobkyně řádně vyplněné Prohlášení i veškerá daňová přiznání ode dne svého vzniku, tedy od 24. ledna 2018. Uvedla v něm dále, že nevlastní žádné movité věci, a to ani zanedbatelné hodnoty, s výjimkou směnky, která je předmětem řízení. Z toho vyplývá, že nevlastní ani vozidla. Výtka soudu, že se explicitně nevyjádřila k vlastnictví nemovitých věcí, je v přímém rozporu s předloženými listinami, neboť v Prohlášení uvedla, že nevlastní žádné nemovité věci. Co se týče hospodaření žalobkyně, přehled o něm lze získat z již doložených přiznání k dani z příjmů právnických osob a z přiloženého výpisu z bankovního účtu. Má za to, že nemůže být ze strany soudu fakticky sankcionována za to, že nepředložila účetní závěrku, neboť skutečnosti relevantní pro rozhodnutí soudu již předložila spolu s žalobou. Dále žalobkyně prokázala, že se do situace, kdy není schopna uhradit soudní poplatek, dostala z důvodů nezávislých na jejím jednání, neboť jak je patrné z obsahu spisu, osobním dlužníkem ze směnky je společnost , právnická osoba, ., která měla směnku uhradit. Na majetek této společnosti však byl v mezidobí prohlášen konkurs a do doby podání žaloby nebylo žalobkyni na směnku ničeho uhrazeno. Ohledně svého právního zastoupení poukázala na ust. § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle něhož odměna advokáta za poskytování právních služeb není obligatorní. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě doložila, že existují zvlášť závažné důvody pro její osvobození od poplatkové povinnosti, které jsou dány objektivní majetkovou situací žalobkyně, žádnými pravidelnými a nepravidelnými příjmy, datem promlčení směnky (20. 9. 2020) a skutečností, že se žalobkyně dostala do nepříznivé majetkové situace z objektivních důvodů nezávislých na její vůli.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost podané žaloby, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na základě žalobních tvrzení nelze uzavřít, že v daném případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Pokud jde o poměry žalobkyně, z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně se při jejich zjišťování omezil pouze na skutečnosti, uvedené žalobkyní v předloženém Prohlášení, a na důkazy k němu připojené. Žalobkyni je tak třeba přisvědčit v tom, že jí nelze důvodně vytýkat nepředložení listin (účetních závěrek, výpisů z katastru nemovitostí, výpisů z registru silničních vozidel), které nebyly soudem prvního stupně pro účely rozhodnutí o podané žádosti požadovány. Současně však nelze přehlédnout, že žalobkyně, která vznikla dne 24. ledna 2018, podle předložených přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2018 a 2019 dlouhodobě nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a logicky tedy ani nedosahuje žádných příjmů. Tato situace podle tvrzení žalobkyně přetrvávala i v roce 2020. Uvedla dále, že nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek, přestože podle výpisu z obchodního rejstříku je předmětem její podnikatelské činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Na účtu, který je pro ni veden u , právnická osoba, . neprobíhal v období od června do srpna 2020 žádný obrat, zůstatek účtu ke dni 31. 8. 2020 činil 18.340 Kč. Žalobkyně tedy nemá prakticky žádné prostředky ani žádný majetek pouze z důvodu své naprosté podnikatelské pasivity, trvající již od jejího vzniku. V dané souvislosti odkazuje odvolací soud na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 As 70/2008, podle něhož pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku.7. V poměrech posuzované věci však považuje odvolací soud za zásadní, že žalobkyně, jak sama uvedla v žalobě, na sebe nechala převést předmětnou směnku v nominální hodnotě téměř 70.000.000 Kč za situace, kdy jí již bylo známo, že nebyla při splatnosti uhrazena a remitent se domáhal jejího zaplacení (resp. zaplacení části směnečné sumy ve výši 20.000.000 Kč) v řízení, které bylo Městským soudem v Praze vedeno pod spisovou značkou 30 Cm 175/2017. Bylo tedy možné předpokládat, že ani zbývající část směnečné sumy ve výši cca 50.000.000 Kč nebude žádným z obou dlužníků dobrovolně uhrazena a majitel směnky bude opětovně nucen domáhat se svého práva v řízení před soudem. K převodu směnky žalobkyně přistoupila i přesto, že – jak tvrdí – je zcela mimo její možnosti nést náklady takového řízení. Jinými slovy, domáhá se vydání rozhodnutí, na jehož základě by v případě svého úspěchu v řízení inkasovala od žalovaného částku cca 50.000.000 Kč s příslušenstvím, aniž by musela za tímto účelem vynaložit náklady v podobě soudního poplat