12 Cmo 347/2020-41 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným směnečným platebním rozkazem uložil žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 701 137,49 Kč se směnečným úrokem ve výši 6 % z této částky od 16. 4. 2020 do zaplacení a ve výši 179 307,94 Kč, dále směnečnou odměnu ve výši 5 309,79 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 70 110,50 Kč.2. Podáním ze dne 8. 10. 2020 žalobkyně navrhla vydání doplňujícího rozsudku, jímž by byla žalované uložena rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uvedla, že přiznání těchto nákladů požadovala v opravě žaloby ze dne 14. 8. 2020, soud však o tomto nároku opomenul rozhodnout. Toto podání posoudil soud podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako odvolání proti nákladovému výroku směnečného platebního rozkazu.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení částky 701 137,49 Kč se směnečným úrokem ve výši 6 % z této částky od 16. 4. 2020 do zaplacení a ve výši 179 307,94 Kč. Dále žalobkyně požadovala směnečnou odměnu ve výši 5 309,79 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ze směnky vlastní vystavené žalovaným dne 10. 3. 2016 na řad , Anonymizováno, na směnečnou sumu 1 592 938 Kč splatnou dne 18. 7. 2017. Směnka byla rubopisem převedena na žalobkyni. Soud žalobě vyhověl shora označeným směnečným platebním rozkazem, jímž žalobkyni přiznal vedle směnečné sumy, směnečného úroku a odměny rovněž náhradu nákladů řízení ve výši 70 110,50 Kč. Námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu byly odmítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2020, č. j. 30 Cm 86/2020-38. Návrh žalobkyně na doplnění směnečného platebního rozkazu soud zamítl usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 30 Cm 86/2020-36.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.6. V posuzované věci rozhodl soud prvního stupně o žalobě směnečným platebním rozkazem, vydaným ve zkráceném řízení podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí proto neobsahuje odůvodnění. Částka 70 110,50 Kč, přiznaná žalobkyni jako náhrada nákladů řízení, nicméně odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 35 323 Kč, odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 11 140 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ½ odměny za jeden úkon právní služby ve výši 5 570 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 za jednoduchou výzvu k plnění, třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 6 037,50 Kč.7. Ohledně požadavku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. určuje minimální výši těchto nákladů částkou 1 200 Kč v případě, že jde o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli. V poměrech posuzované věci však výše náhrady nákladů řízení, která žalobkyni náleží dle shora odkazovaných ustanovení, vysoce překračuje minimum stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a odkazované ustanovení se proto neuplatní.8. Z uvedených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v odvoláním napadeném výroku o náhradě nákladů řízení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která byla v řízení úspěšná, žádné náklady nevznikly.