12 Cmo 39/2021-1513 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud znalkyni , Anonymizováno, znalečné ve výši 20 082 Kč (odměnu za 57 hodin práce po 350 Kč ve výši 19 950 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 132 Kč) za podaný znalecký posudek č. 188/09/2020.2. Žalobce napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že přiznaná odměna není důvodná s ohledem na vady posudku, jeho rozsah a obsah. Odměna přiznaná znalkyni zřejmě spočívá za činnost související se studiem spisu a sepisu znaleckého posudku. Po studiu spisu činnost znalce spočívala zejména v sepise osmnácti stran, což žalobce nepovažuje za přiléhavé k vyúčtovaným 57 hodinám znalecké činnosti. Posudek navíc vykazuje vady a nesprávnosti, je nepřehledný, nerespektuje zadání znaleckého úkolu a dohodu stran o ceně. Znalkyně za předmět sporu označila úhradu částky 257 425 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit zhotoviteli , právnická osoba, , což je zkreslující. Znalkyně se v rozporu se znaleckým úkolem vyjadřuje k uzavřeným smlouvám mezi účastníky. Znalkyně rovněž nerespektuje dohodu účastníků o výši sjednané odměny za projektové a inženýrské práce dle smlouvy o dílo. Znalkyně se omezila na konstatování, že částka 129 144,80 Kč je neprůkazná a neúměrně vysoká vzhledem k vykonávané činnosti, což nerespektuje dohodu smluvních stran jako výraz autonomie smluvní volnosti. Znalecké závěry nereagují na znalecký úkol, jsou nevyužitelné. Přiléhavá není ani přiznaná hodinová sazba, která by měla být odstupňována dle rozsahu a charakteru prováděných znaleckých činností. Za studium spisu, kopírování příloh a kompletaci posudku není důvodné stanovit maximální vyhláškovou hodinovou sazbu (§ 16 zákona č. 37/1967 Sb.). Přiznaná odměna není stanovena řádně s přihlédnutím k množství účelně vynaložené práce ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb. Znalecká činnost vykázaná v rozsahu 57 hodin není úměrná účelně vynaložené práci znalce.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Vzhledem k tomu, že znalec byl ustanoven soudem prvního stupně a znalecký posudek byl vyhoven před 31. 12. 2020, bylo třeba otázku odměny posoudit podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Podle ustanovení § 17 citovaného zákona má znalec (tlumočník) za podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) právo na odměnu. Je-li znalecký posudek (tlumočnický úkon) zadán orgánem veřejné moci, řídí se odměna ustanoveními prováděcího právního předpisu. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a může se přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě. Odměna se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec (tlumočník) povinen z odměny odvést podle jiného právního předpisu. Podle ustanovení § 18 téhož zákona je-li znalecký posudek (tlumočnický úkon) zadán orgánem veřejné moci, má znalec (tlumočník) dále právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem (tlumočnickým úkonem).5. Podle ustanovení § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, v platném znění, odměna za znalecký posudek činí podle jeho náročnosti a podle míry odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100 až 350 Kč. Při určování výše odměny za znalecký (tlumočnický) úkon se podle ustanovení § 25 odst. 2 citované vyhlášky hodnotí především povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu, charakter a účelnost pomocných prací, přiměřenost doby trvání úkonu, dodržení stanovené lhůty znalce a skutečnost, zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem.6. Z napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně při určení výše odměny znalkyně vyšel z jejího vyúčtování, podaného v souladu se shora citovanými předpisy a zcela tak vyhověl jejímu požadavku. Doba trvání jednotlivých činností, které byly předmětem vyúčtování, zcela odpovídá běžné praxi při odměňování znalecké činnosti stejného druhu, doba vypracování posudku nebyla v daném případě nepřiměřeně dlouhá, soudem položené otázky byly zodpovězeny. Posudek také obsahuje náležitosti vymezené ustanovením § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. Z přílohy k faktuře č. , Anonymizováno, - přehled odpracovaných hodin však vyplývá, že účtovaná výše odměny u jednotlivých úkonů nebere v úvahu rozdílný stupeň odbornosti potřebné k jejich provedení, neboť znalkyně účtovala za veškerou činnost spojenou s vyhotovením znaleckého posudku částku 350 Kč za jednu hodinu práce. Odměnu v této výši přitom znalci účtují, jak je odvolacímu soudu z praxe známo, jen za tu část činností spojených se vyhotovením znaleckého posudku, které se vztahují k zodpovězení znaleckého úkolu, a studium podkladů. Odměnu ve výši 350 Kč za jednu hodinu práce proto odvolací soud považuje za adekvátní ve vztahu k činnosti spočívající ve vypracování podrobného přehledu včetně odpovědí na otázky v zadání posudku a prostudování spisu. Tato činnost zabrala znalkyni dle jejího vyúčtování celkem 28 hodin, což činí při shora uvedené výši odměny 9 800 Kč. Za činnosti spočívající v popisu zjištěného stavu a kompletace posudku a jeho dokončení považuje odvolací soud adekvátní odměnu 300 Kč za jednu hodinu práce, tj. celkem 3 900 Kč (13 hodin x 300 Kč/hodina) a činnosti spočívající v zajišťování chybějících podkladů od , Anonymizováno, a žalované a komunikace s účastníky namísto místního šetření (emaily, dopisy a telefonáty) pak odměnu 250 Kč za jednu hodinu práce, tj. celkem 4 000 Kč (16 hodin x 250 Kč/hodina). Odvolací soud vzal při odstupňování odměny za jednotlivé činnosti znalkyně v úvahu míru odbornosti, kterou musela znalkyně na jednotlivé činnosti vynaložit. Odměna tak činí celkem 17 700 Kč a náhrada hotových výdajů 132 Kč.7. Výhrady žalobce ke znaleckému posudku (tvrzené vady a nesprávnosti) nejsou důvodem pro nepřiznání odměny znalkyni. Jsou spíše důvodem výslechu znalkyně (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), v rámci něhož bude mít žalobce možnost klást znalkyni doplňující otázky, a znalkyně bude mít možnost vysvětlit důvody hodnocení a přijaté znalecké závěry.8. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.