12 Cmo 82/2021-1280 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným usnesením soud prvního stupně poté, co jeho předchozí usnesení bylo jako nepřezkoumatelné zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2021, č. j. 12 Cmo 26/2021-1253 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, opětovně zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž se žalovanému 6) zakazuje nakládání s nemovitostmi ve výroku usnesení specifikovanými.2. V odůvodnění zdůraznil, že pro rozhodnutí soudu o předběžném opatření je dle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodný stav v době vydání rozhodnutí. Nemovitosti, jichž se návrh na nařízení předběžného opatření týkal, již žalovaný 6) v době rozhodnutí soudu nevlastnil, jsou ve společném jmění manželů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Soud prvního stupně uvedl, že rozhodl stejně jako v předchozím usnesení. Žalobkyně neosvědčila obavu, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen, neboť zástavní právo tuto obavu neosvědčuje. Návrh žalobkyně byl nejasný. Měla nahlédnout do katastru a zjistit, že zástavní právo se váže ke kupní smlouvě z 18. 11. 2020. Zápis byl proveden 11. 1. 2021 s právními účinky k 14. 12. 2020. Pokud by žalobkyně doložila důvod vzniku zástavního práva, osvědčila by také důvodnost návrhu. To neučinila, stejně jako neosvědčila, že se nejednalo o běžnou správu majetku žalovaného 6). Dále pak soud prvního stupně v odůvodnění ve vztahu ke zrušovacímu rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, s kterými závěry odvolacího soudu souhlasí a s kterými nikoliv. Uvedl, že zástavou nemovitostí mohl žalovaný 6) zajištovat prostředky k zaplacení soudního poplatku.3. Žalobkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním. V úvodu stručně vylíčila průběh dosavadního řízení ve věci, v němž byla rozsudkem žalovaným 6), 3) a 7) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 234.454,32 Kč s přísl. a náklady řízení. Žádné plnění nebylo žalovaným 6) poskytnuto. Rozsudek byl napaden odvoláním. Návrh na nařízení předběžného opatření žalobkyně podala poté, co dne 23. 11. 2020 z veřejně dostupných informací zjistila, že ohledně nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 6), jichž se návrh týká a které představují jediný významný majetek žalovaného 6), bylo zahájeno pod sp. zn. , Anonymizováno, vkladové řízení o zápisu zástavního práva ve prospěch , právnická osoba, . Před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného 6) k poskytnutí dostatečné jistoty k zajištění rozsudkem přiznané pohledávky. Poté podala návrh na nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 o. s. ř. Původní usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh zamítnut, zrušil odvolací soud z důvodu nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti. V novém rozhodnutí soud prvního stupně pouze zopakoval a doplnil dřívější argumentaci o neosvědčení obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Závazný názor odvolacího soudu fakticky soud prvního stupně nerespektoval. Napadené usnesení je nesprávné, nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Tímto i původním usnesením bylo žalobkyni, která osvědčila obavu z ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, odepřeno právo na soudní ochranu a v důsledku toho došlo k nevratnému zásahu do jejích práv. Lze očekávat, že jí v budoucnu vznikne škoda. V této souvislosti odkázala na závěry, přijaté Ústavním soudem v nálezu ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 2433/15, podle nichž: Při zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření je povinností státu zajistit podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, aby v rámci soustavy soudů byla zajištěna náprava, a není-li to pro „nevratnost“ zásahu možné, tak možnost posouzení případné újmy, jde-li o jedinou možnost nápravy (dopadů) takového neoprávněného zásahu. Proto je odvolací soud povinen přezkoumávat, a případně pro nezákonnost rušit ta usnesení o (ne)nařízení předběžného opatření, jimiž je jinak „nevratně“ zasahováno do základních práv a svobod dotčené osoby, nebo kterými je poskytnutí právní ochrany odmítáno, a kde jedinou možností, jak odčinit negativní důsledky vyvolané jeho případnou nezákonností, je případná náhrada nemajetkové újmy.4. Žalobkyně v návrhu osvědčila obavu z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí, neboť doložila existenci své pohledávky a její výši i existenci zástavního práva a důvod plomby v katastru. Z výpisu z listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, vyplývalo, že práva k nemovitosti jsou dotčena změnou pod č. řízení , Anonymizováno, . Současně doložila, že řízení u katastru je vedeno pod uvedeným číslem z důvodu zápisu zástavního práva ve prospěch , právnická osoba, ., kde zástavcem je , Anonymizováno, . Žalobkyni není jasné, co by měla dále prokázat, aby prokázala, jak soud uvedl: „proč došlo k zaplombování, z jakého důvodu“. V tomto rozsahu usnesení považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné. Dle žalobkyně totiž samotná existence zástavního práva přímo ohrožuje výkon rozhodnutí. O tom, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění hypotéky kupujících pro účely kupní smlouvy, uzavřené mezi kupujícími a žalovaným 6), nevěděla a ani vědět nemohla. Mohla vycházet jen z veřejně dostupných informací v katastru. Podle ust. § 52 právo do katastru nahlížet, pořizovat si z něj pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje, se vztahuje jen ke sbírce listin. Sbírka listin dle ust. § 5 odst. 2 písm. d) zákona o katastru nemovitostí obsahuje rozhodnutí orgánů veřejné moci, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru, úplná znění prohlášení vlastníka domu a dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti. V době podání návrhu na nařízení předběžného opatření zástavní smlouvu ani jiné dokumenty vztahující se k probíhajícím řízení neobsahovala. O pohledávce zajištěné zástavním právem ani o obsahu zástavní smlouvy nemohla proto žalobkyně nic zjistit. Má za to, že sama skutečnost, že na nemovitostech vázne zástavní právo, opodstatňuje obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, neboť oslabuje postavení žalobkyně jako věřitele při vymáhání pohledávky a snižuje možnou míru jejího uspokojení. Zejména když žalovaný 6) žádné další majetkově významné nemovitosti nevlastní. Žalobkyni není ani jasné, co měla soudu doložit, aby osvědčila, že nešlo o běžnou správu majetku žalovaného 6). Ze zákona takový požadavek neplyne a není zřejmé, proč a jak by takovou skutečnost měla žalobkyně osvědčit. Souvislost mezi jednáním žalovaného 6) a zaplacením soudního poplatku z odvolání je čistou spekulací soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné a věcně nesprávné zrušil.5. Odvolací přezkoumal a napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).6. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že návrh na nařízení předběžného opatření byl soudem zamítnut, neboť žalovaný 6) v době vydání usnesení již nebyl vlastníkem nemovitostí, jichž se návrh týkal a nakládání, s nimiž mu mělo být předběžným opatřením zakázáno. Dále lze z odůvodnění usnesení dovodit, že bez ohledu na tento pro soud rozhodující stav v době jeho rozhodování, předpoklady pro nařízení předběžného opatření neshledal také proto, že žalobkyně neosvědčila tvrzenou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Výpisem z katastru osvědčenou skutečnost, že u katastrálního úřadu je vedeno řízení o zápisu zástavního práva k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalovaného 6) ani samotný vznik zástavního práva dle soudu pro přijatí závěru o důvodnosti tvrzené obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí nepostačuje. Žalobkyně by musela osvědčit kupní a zástavní smlouvu, které byly podkladem pro zápis. Lze rovněž dovodit, že dle soudu by žalobkyně musela rovněž osvědčit, že se nejednalo o dispozici mimo běžnou správu majetku žalovaného 6). Pokud jde o tu část odůvodnění napadeného usnesení, v níž soud zmínil poplatkovou povinnost žalovaného 6) a skutečnost, že jím byl soudní poplatek zaplacen, soud zjevně vyšel z toho, že prodejem žalovaný 6) zajištoval finanční prostředky ke splnění své poplatkové povinnosti z odvolání. Odvolací soud usnesení neshledal nepřezkoumatelné.7. Podle zákonné úpravy předběžné může soud předběžné opatření nařídit jak před zahájením řízení (ust. § 74 o.s.ř.), tak i v jeho průběhu (ust. § 102 o.s.ř. ), je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud prvního stupně i soud odvolací musí při svém rozhodnutí zásadně vycházet z tvrzení a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval. Podle obsahu spisu k datu vydání napadeného usnesení již nemovitosti, jichž se návrh týkal, byly součástí SJM manželů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Pokud navrhovaným předběžným opatře