14 Cmo 179/2021-17 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále je „Zsop“) zastavil řízení o jmenování jednatele společnosti HS , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , Anonymizováno, (dále též jen „společnost“) pro „nezaplacení soudních poplatků“ navrhovatelem (výrok I.) a rozhodl, že navrhovatel podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). S odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. soud prvního stupně rozhodnutí neodůvodnil.2. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soudu usnesení soudu prvního stupně zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolatel předně rekapituluje, že na základě pověření vydaného Okresním soudem v , Anonymizováno, dne 5. prosince 2019, č. j. , Anonymizováno, , byl navrhovatel jakožto soudní exekutor pověřen provedením exekuce ve prospěch oprávněného , Anonymizováno, proti povinnému – společnosti. Společnost nemá od 17. července 2020 obsazen statutární orgán. Proto s odkazem na § 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ podal předmětný návrh.4. Odvolatel, maje za to, že je osobou aktivně legitimovanou k podání předmětného návrhu, jíž svědčí právní zájem na jmenování jednatele společnosti, namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho postavení, když se nevypořádal se s jeho tvrzením, že jedná při výkonu soudní moci, jež na něj byla přenesena /§ 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) /. Tudíž na něj dopadá ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) Zsop, které se týká všech jejích státních orgánů, jimž náleží moc zákonodárná, výkonná a soudní (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49, sešit 8, ročník 1996).5. Rovněž soudu prvního stupně vytýká, že za situace, kdy poslednímu jednateli jeho funkce zanikla 26. června 2020 (k výmazu z obchodního rejstříku došlo dne 17. července 2020), předmětné řízení bez dalšího zastavil, aniž by jednatele společnosti jmenoval „z moci soudní“, ačkoliv je to jeho zákonná povinnost.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 9 odst. 1 Zsop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Podle § 11 odst. 2 písm. a) Zsop se od poplatku se osvobozují Česká republika a státní fondy.9. Podle § 28 věty druhé exekučního řádu se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu.10. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) Zsop taxativně vymezuje případy tzv. osobního osvobození od placení soudního poplatku. Soudní exekutor v daném ustanovení uveden není, není státním orgánem ani státním fondem, na něž předmětné ustanoven dopadá. Argumentace ustanovením § 28 větou druhou exekučního řádu není případná. Dle tohoto ustanovení (shora citovaného) je na soudního exekutora delegována státní moc. Avšak je třeba zdůraznit, že soudní exekutor, tam kde byl provedením dané konkrétní exekuce pověřen, je oprávněn vykonávat všechny úkony, které jsou svěřeny soudům toliko v uvedené exekuční agendě dle exekučního řádu či o. s. ř. Pouze v konkrétním exekučním řízení a pro jeho účely se úkony exekutora staví na úroveň úkonů soudů; exekutor tak vykonává na základě pověření soudu v exekučních řízeních veřejnou moc v oboru justice. V jiných soudních řízeních se však toto jeho postavení neuplatní, nelze jej proto považovat státní orgán, tj. za osobu, na níž dopadá ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) Zsop. K obdobným závěrům dospěl Okresní soud ve , adresa, v usnesení ze dne 22. dubna 2002, sp. zn. 27 Nc 7/2002, publikovaném pod č. 17/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dle kterého úkony soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 33 exekučního řádu nejsou osvobozeny od placení správních poplatků. Na soudního exekutora se nevztahuje žádný z taxativních případů uvedených v § 9 zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v tehdy platném znění. Uvedené ustanovení § 9 je obdobné s § 11 Zsop; dikce § 9 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona o správních poplatcích odpovídá znění ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) Zsop, proto dle odvolacího soudu lze uvedené závěry (mutatis mutandis) aplikovat i v poměrech dané věci.11. Z obsahu spisu se podávají skutečnosti uvedené v odvolání týkající se nařízení předmětné exekuce vůči společnosti, jakož i pověření navrhovatele jakožto soudního exekutora jejím provedením; i to, že společnost nemá obsazen statutární orgán. Jelikož spolu s návrhem nebyl zaplacen soudní poplatek, soud prvního stupně navrhovatele usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. 81 Cm 30/2021-8, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč /položka 11 bod 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků/ v tam stanovené 15denní lhůtě; výzva obsahovala rovněž poučení o následcích nezaplacení poplatku. Předmětná výzva byla odvolateli doručena 3. května 2021; lhůta pro zaplacení poplatku marně uplynula, soudní poplatek v uvedené lhůtě ani později zaplacen nebyl. Soud prvního stupně proto vydal odvoláním napadené usnesení.12. Z výše uvedených důvodů je dle odvolacího soudu rozhodnutí soudu prvního stupně správné. Na navrhovatele se osvobození od poplatků zakotvené v 11 odst. 2 písm. a) Zsop nevztahuje. Jeho poplatková povinnost vznikla již podáním návrhu (§ 4 odst. 1 písm. a/ Zsop), soudní poplatek však ani přes výzvu soudu prvního stupně zaplacen nebyl, aplikace § 9 odst. 1 Zsop byla namístě. Odvolací soud k otázce poplatkové povinnosti odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sp. zn. 29 ICdo 162/2018, ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019 či usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019 (rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz.).13. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.; odvolatel v odvolacím řízení úspěšný nebyl, společnosti dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.15. Odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení dodává, že ustanovení § 198 z. o. k. dopadá na situaci, kdy nastane právní skutečnost, jejímž důsledkem je ukončení funkce některého z dosavadních jednatelů. Avšak odvolatel zcela pomíjí, že se jedná o návrhové řízení, jak plyne ze samotné dikce ustanovení § 198 odst. 3 z. o. k.: „Nebude-li nový jednatel zvolen ve lhůtě určené v prvním odstavci, může jej jmenovat soud na návrh osoby, která dosvědčí právní zájem, a to na dobu, než bude řádně ustanoven nový jednatel“. Alternativou k tomuto rozhodnutí je pak rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a její likvidaci, pokud by se nepodařilo žádného jednatele ustanovit; popř. může soud ustanovit společnosti opatrovníka pro dobu, než se jí podaří zvládnout proces ustanovení nového jednatele (viz výklad k § 198 z. o. k. v komentáři , tituly za jménem, v právním systému ASPI, Wolters Kluwer ČR). Zahájení řízení o jmenování jednatele soudem je tak vyloučeno.