14 Cmo 243/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením vyzval společnost , právnická osoba, , (dále jen „společnost“), aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení doložila soudu listinné doklady o tom, že právní důvod k užívání prostor na adrese , adresa, , nebo předložila listinné doklady o tom, kde má své skutečné sídlo, případně aby stejné lhůtě soudu předložila řádný návrh na zápis nového sídla společnosti, k němuž má právní důvod užívání.2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že mu bylo doručeno oznámení o tom, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor na shora uvedené adrese, když vlastník předmětné nemovitosti jí vypověděl nájemní smlouvu. Soud prvního stupně proto společnost s odkazem na § 9 a § 14 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) a § 137 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vyzval ke zjednání shora popsané nápravy.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, v němž namítá, že výpověď ze strany vlastníka nemovitosti je neplatná, neboť nebyla podepsána statutárním zástupcem společnosti, společnosti nebyla doručena zákonným způsobem a vlastníkovi je nadále placeno nájemné. Skutečný stav tak odpovídá zápisu v obchodním rejstříku.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně přípustné.5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.6. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.7. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.8. Podle § 9 odst. 1 z. v. r. jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.9. Z obsahu rejstříkového spisu se podává, že soudu prvního stupně byly sděleny skutečnosti, ze kterých vyplývá, že ze strany vlastníka nemovitostí, v nichž má společnost umístěno své sídlo, došlo k výpovědi nájmu nebytových prostor. Společnost tak pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam dříve umístila své sídlo a jež je uvedeno v obchodním rejstříku. Postup soudu prvního stupně byl správný (§ 9, § 14 z. v. r.), neboť zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsány ve veřejném rejstříku jako její sídlo.10. Usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu adresovanou společnosti ke zjednání požadované nápravy je typickým rozhodnutím, které je svou povahou usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, a tudíž proti tomuto usnesení není odvolání přípustné, jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.11. Proto odvolací soud odvolání jako nepřípustné odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. za současné aplikace § 218c o. s. ř., aniž by se blíže zabýval námitkami v odvolání uvedenými.