14 Cmo 377/2020-63 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením , Jméno advokáta C, (dále jen „účastník“) uložil povinnost, aby:a) do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 7/2016, o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody,b) a do právní moci rozhodčího nálezu vydaného ve věci rozhodčího řízení mezi společnostmi , Jméno navrhovatelky, (na straně jedné) a , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (na straně druhé) vedeného u Mezinárodní obchodní komory pod sp.zn. 24487/MHM,nepřevedl na jiného vlastnické právo k předmětným nemovitostem, aby uvedené nemovitosti nezajistil k uspokojení pohledávky jiné osoby než navrhovatele a aby k nemovitostem nezřídil žádné právo, které by vylučovalo nebo omezovalo výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí (výrok I.). Účastníku uložil povinnost nahradit navrhovatelce náklady řízení ve výši 4 630 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).2. S odkazem na (v předmětné věci vydané) rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2020, č. j. 25 Co 278/2020-40, rušící usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 19. srpna 2020, č. j. 28 Nc 5002/2020-12, s tím, že se věc postupuje Městskému soudu v Praze (jako soudu věcně příslušnému) uzavřel, že ve věci předmětného návrhu je dána mezinárodní příslušnost českých soudů /článek 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, dále jen „Brusel I. bis“/, ta však již není dána pro řízení ve věci samé, neboť rozhodčí řízení již bylo (v souladu s článkem 6.10 smlouvy o prodeji akcií ze dne 25. července 2003, dále jen „smlouva o prodeji akcií“) zahájeno u Mezinárodní obchodní komory v Paříži (dále jen „MOK“) dle rakouského práva s místem rozhodčího řízení ve Vídni dle Rozhodčích pravidel Mezinárodní obchodní komory (dále jen „pravidla ICC“).3. Následně soud prvního stupně s odkazem na § 74, § 75c, 76 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že v daném případě předpoklady pro nařízení předběžného opatření byly splněny.4. Navrhovatelka dle jeho názoru osvědčila, že:- účastník byl (spolu s , Anonymizováno, ) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017, č. j. 43 T 7/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2018, sp. zn. 4 To 9/2018, uznán vinným spácháním zvlášť těžkého zločinu podvodu, současně jim byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně navrhovatelce částku 70 841 423 Kč (se zbytkem nároku na náhradu škody byla navrhovatelka odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních); bylo nesporným, že uvedená částka byla navrhovatelce uhrazena,- Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. července 2020, sp. zn. 43 T 7/2016, rozhodl o zrušení zajištění předmětných nemovitostí a odvolal příkaz k zdržení se nakládání s nimi, zajištěných na základě usnesení Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy, SKPV, ze dne 15. října 2012, č.j. KRPA-2042-344/TČ-2009-000091, proti rozhodnutí podala navrhovatelka stížnost,- účastníku (a , Anonymizováno, ) byla (nepravomocně) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2020 č.j. 43 T 7/2016, uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit navrhovatelce náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 964 752 Kč a 24 000 EUR (dále jen „usnesení o nákladech trestního řízení“)- sekretariát Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory přijal dne 22. května 2019 žádost žalobce o rozhodčí řízení,- zákonný nárok (náhrada škody a smluvní pokuta ze smlouvy o prodeji akcií) navrhovatelky činí dle znaleckého posudku pana , Anonymizováno, a , Anonymizováno, z 2. července 2020 celkem 164 916 218 Kč,- účastník je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto usnesení.5. Soud prvního stupně uzavřel, že:- navrhovatelka osvědčila, že minimálně nárok z dosud nepravomocného usnesení o nákladech trestního řízení „by mu mohl být přiznán“ a již jen z tohoto důvodu bylo na místě návrhu vyhovět, neboť výkon rozhodnutí by mohl být zmařen tím, že účastník předmětné nemovitosti vyvede ze svého vlastnictví,- navrhovatelka sice netvrdila, že by účastník vyvedení nemovitostí realizoval, pokud by však takové jednání bylo prokázáno, už by se předběžné opatření „minulo účinkem“,- nelze ani vyloučit, že navrhovatelka bude v řízení před rozhodčím soudem (a v řízení o nákladech trestního řízení) úspěšná, pak by dispozice s předmětnými nemovitostmi měla nevratný či těžko odčinitelný důsledek,- tím, že trestná činnost účastníka byla vysoce sofistikovaná (jak vyplynulo z odůvodnění trestního rozhodnutí), je prokázána obava navrhovatelky, jež ji k podání návrhu vedla, osoba účastníka neskýtá jistotu, že dobrovolně nároky navrhovatelky uhradí.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné navrhovatelce přiznal na náhradě nákladů řízení částku 4 630 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, vyjádření k odvolání) po 1 500 Kč, z toho dva úkony ve výši ½ , režijní paušál za tři úkony po 300 Kč a 21 % DPH.7. Proti tomuto usnesení podal účastník odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.8. Odvolatel uvedl, že po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně doznal skutkový stav změny, dne 30. listopadu 2020 uhradil navrhovatelce dle již pravomocného usnesení o nákladech trestního řízení částku 933 534 Kč a 24 000 EUR, tj. část jí požadovaného nároku je tedy již uhrazen.9. Ohledně druhé části navrhovatelkou uplatňovaného nároku, jež je předmětem rozhodčího řízení vedeného u MOK (pod sp. zn. 24487/MHM), uvedl, že shodného dne jako byl podán předmětný návrh (tj. dne 24. srpna 2020), navrhovatelka podala u MOK návrh na vydání totožného předběžného opatření, její návrh byl dne 27. října 2020 ze strany MOK (dle rakouského procesního práva) zamítnut. Má za to, že soud prvního stupně nebyl k vydání rozhodnutí věcně příslušný, neboť Městský soud v Praze opomněl věc předložit Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí otázky věcné příslušnosti.10. Dle jejího názoru navíc není dána mezinárodní příslušnost českých soudů, když dle článku I. odst. 2 písm. d) Brusel I. bis se nařízení výslovně nevztahuje na rozhodčí řízení, Městský soud v Praze ve svém zrušujícím usnesení nesprávně vyložil článek 35 Brusel I bis, neboť žádný příslušný soud jiného členského státu není (s ohledem na rozhodčí doložku účastníky sjednanou v článku 6.10 smlouvy o prodeji akcií) dán. Je tomu tak s ohledem na ujednání účastníků řízení o tom, že všechny spory v souvislosti se smlouvou vzniklé, mají být řešeny v rozhodčím řízení pravidel ICC. Pravidla ICC možnost domáhat se vydání předběžného opatření u soudu umožňují (článek 28 odst. 2 pravidel ICC), taková možnost je však podmíněna existencí příslušného soudu.11. I pokud by byla mezinárodní příslušnost českých soudů dána, má za to, že podmínky pro nařízení předběžného opatření dle českých procesních předpisů splněny nebyly. S odkazem na komentářovou literaturu má za to, že nepostačuje pouhé tvrzení navrhovatelky, že obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí subjektivně pociťuje, své tvrzení musí rovněž prokázat, což se nestalo. Účastník navíc po vydání předběžného opatření na část nároku navrhovatelky plnil (jak výše rozvedeno). Naplněna nebyla ani druhá podmínka pro nařízení předběžného opatření, jíž je důvodná obava (odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2005, č. j. 8 Cmo 83/2005-83 a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. I. ÚS 473/05, z nichž cituje); navrhovatelka však žádná tvrzení o dispozici s majetkem účastníka nepřináší. Osvědčen navíc nebyl ani nárok ve věci samé, odkazoval-li soud prvního stupně na znalecký posudek , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ze dne 2. července 2020, pak ovšem přehlédl, že tato listina nesplňuje náležitosti znaleckého posudku dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neboť neobsahuje pečeť znalce; navíc důvěryhodnost tohoto expertního stanoviska se výrazně mění pod tíhou argumentů účastníka. Navrhovatelce žádný nárok v rámci rozhodčího řízení nesvědčí.12. Navrhovatelka s odvoláním účastníka nesouhlasila, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.13. Potvrdila, že účastník povinnost plynoucí z (nyní již pravomocného) usnesení o nákladech trestního řízení (již) splnil. Nadále však (u MOK) uplatňuje nárok na náhradu škody v řádech „stovek milionů“ korun, má za to, že tento nárok osvědčen byl, zajištění předmětných nemovitostí je tak na místě. Nadále totiž (s ohledem na úmyslnou, organizovanou a vysoce sofistikovanou trestnou činnost účastníka) existuje důvodná obava z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu. Dle jejího názoru je dána proporcionalita zásahu do práv účastníka, když zákazem dispozice s předmětnými nemovitostmi nebudou jeho aktivity (s ohledem