14 Cmo 96/2021-88 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“) konané dne 7. srpna 2018, dále jen „předmětná valná hromada“ (výrok I.), navrhovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti na účet jejího právního zástupce na nákladech řízení 15 560,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí (stručně řečeno) odůvodnil tím, že nepřijala-li předmětná valná hromada žádné usnesení, nelze se úspěšně domáhat vyslovení neplatnosti nepřijatého „usnesení“. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), procesně neúspěšným navrhovatelům uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení výše uvedenou částku sestávající z odměny zástupce za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření a účast při jednání soudu prvního stupně) po 3 100 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tří režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas 1 000 Kč za 10 půlhodin (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), cestovného 1 860 Kč (na trase , Anonymizováno, , v součtu 300 km); částky navýšil o 21 % DPH.3. Proti výroku II. usnesení podali navrhovatelé odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.4. Odvolatelé argumentují tím, že navrhovatelé podali jeden návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 7. srpna 2018, i náhradní valné hromady ze dne 31. srpna 2018, následně došlo (soudem prvního stupně) k rozdělení věcí na dvě samostatná řízení. Společnost učinila do rozdělení věcí dva společné úkony (příprava a převzetí, podání vyjádření) a následně jeden samostatný úkon (účast při jednání soudu prvního stupně). Z uvedených důvodů je tak „minimálně částka 6 800 Kč (s DPH) nedůvodná“. Mají rovněž za to, že s ohledem na rozdělení věci a „okolnosti případu“ by společnosti neměly být dle § 150 o. s. ř. přiznány žádné náklady řízení.5. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř. odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.7. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval (za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněném pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či závěry obsažené např. v nálezech Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 51, ročníku 2008, pod pořadovým číslem 189, a ze dne 12. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1030/08, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 56, ročníku 2010, pod pořadovým číslem 4).8. Převedeno do poměrů projednávané věci, nebyli-li navrhovatelé v řízení úspěšní (jejich návrh byl zamítnut), tíží je povinnost hradit úspěšnému účastníku (zde společnosti) účelně vynaložené náklady řízení, včetně účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení.9. Z obsahu spisu se podává, že zástupce společnosti učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 5. prosince 2018, účast při jednání soudu prvního stupně dne 14. ledna 2021), za což mu náleží odměna dle § 9 odst. 4 písm. d), ve spojení s § 12 odst. 3 a § 7 bod 5 advokátního tarifu a to za dva úkony do vyloučení části řízení (vyslovení neplatnosti valné hromady z 31. srpna 2018) po 2 550 Kč, tj. ½ z částky 5 100 Kč (počítáno ze součtu tarifních hodnot spojených věcí dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu) a jednoho úkonu po 3 100 Kč. K uvedeným částkám náleží zástupci paušální náhrada za (citované) tří úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč za 10 půlhodin (na cestě k jednání soudu prvního stupně z místa sídla zástupce a zpět), cestovné ve výši 1 860 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu); částky byly navýšeny o 21 % DPH. Celkem 14 471,60 Kč.10. Prostor pro odvolateli navrhovanou aplikaci § 150 o. s. ř. dán nebyl.11. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. Judikatura Nejvyššího soudu k uvedené problematice ustáleně spočívá na závěrech, podle nichž:1) Základní zásada úspěchu ve věci (zakotvená v § 142 odst. 1 o. s. ř.) má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Přitom zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., formulovanou v ustanovení § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněného pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále závěry obsažené např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 51, ročníku 2008, pod pořadovým číslem 189, a v nálezu ze dne 12. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1030/08, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 56, ročníku 2010, pod pořadovým číslem 4.2) Ustanovení § 150 o. s. ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, okolnosti další. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 3172/2013 a ze dne 23. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 3217/2015.3) Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení a podobně. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.13. Z pohledu výše uvedených judikatorních závěrů soud prvního stupně nepochybil, jestliže pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal v souzené věci důvody. V řízení nevyšly najevo skutečnosti umožňující závěr, že takový výjimečný postup opodstatňují majetkové poměry odvolatelů, a okolnosti, jež by vybočovaly ze standardních poměrů civilního sporu, se ze spisu nepodávají, natož pak okolnosti takového významu, že by splňovaly zákonné kritérium důvodů hodných zvláštního zřetele.14. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil toliko co do výše přiznané částky, jak výše blíže rozvedeno, jinak jej potvrdil.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolatelé (žádající, aby bylo rozh