2 Cmo 124/2021-150 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 33 Cm 44/2016-120, který v této věci činí 152 548 Kč. Soud konstatoval, že usnesením ze dne 28. 6. 2019, č. j. 33 Cm 44/2016-89 byl žalovanému 2. ustanoven zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. V rámci odvolání proti výše uvedenému rozsudku také požádal o osvobození od soudního z daného odvolání. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 33 Cm 44/2016-125 soud prvního stupně vyzval žalovaného 2., aby doložil své aktuální poměry, předložil vyplněné Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, potvrzení o aktuálním stavu účtu, daňové přiznání a případné další doklady. Žalovaný 2. vrátil nevyplněný tiskopis Prohlášení, předložil přiznání k dani z příjmů za rok 2019, přehled o příjmech a výdajích OSVČ také za rok 2019 a výpis z účtu u , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2020. Později předložil přiznání k dani z příjmů za rok 2020. Uzavřel, že žalovaný 2. nedoložil soudu svoje aktuální poměry, nebylo tak možné tyto posoudit a proto nebylo možné ani vyhovět návrhu na osvobození od soudního poplatku.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že v současnosti je zadlužen a není proto schopen nést náklady spojené se soudním řízením. Proto mu také byl již dříve ustanoven právní zástupce. Ani nyní jeho příjmy neumožňují soudní poplatek uhradit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2019, kterým byl žalovanému 2. ustanoven stávající právní zástupce. Soud tehdy vycházel z toho, že žalovaný 2. je nemajetný. Byl zaměstnán s tím, že tehdy byl dlouhodobě nemocný a jediným příjmem byla nemocenská podpora ve výši 22 480 Kč měsíčně. Měl vyživovací povinnost k tehdy již zletilé dceři. Soud tehdy konstatoval, že žalovaný 2. splňuje podmínky pro přiznání pouze částečného osvobození od soudního poplatku.5. K nynější žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku žalovaný 2. vrátil soudu nevyplněný a nepodepsaným tiskopis Prohlášení. Předložil přiznání k dani z příjmů za rok 2019, kde vykázal roční příjem ze závislého poměru ve výši 370 694 Kč a nulové příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, což podpořil Přehledem o příjmech a výdajích OSVČ za stejný rok. Na účtu u mBank žalovaný2. doložil zůstatek 333,40 Kč ke dni 16. 12. 2020. Dále předložil Přiznání k dani z příjmů za rok 2020, kde vykázal roční příjem ze závislé činnosti ve výši 557 460 Kč a opět nulové příjmy ze samostatné výdělečné činnosti.6. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. ustanoví předseda senátu účastníku, u kterého jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytné k ochraně jeho zájmů. Z toho vyplývá, že v tomto případě soud pouze jako předběžnou otázku posuzuje, zda na straně účastníka řízení jsou podmínky pro přiznání poplatkové úlevy, ale přímo tuto úlevu nepřiznává. Jen vychází z toho, že by pro ni byly podmínky. Potom usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2019, kterým byl žalovanému 2. ustanoven stávající právní zástupce, soud žádné osvobození nepřiznal. Tedy o takovém návrhu nebylo rozhodnuto dříve, než zatím nepravomocně napadeným a nyní přezkoumávaným rozhodnutím. Z toho vyplývá, že soud, než o tomto návrhu rozhodl, musel si vyžádat informace o současných poměrech žalovaného 2., požadovat jejich doložení a tyto znovu posoudit.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným 2. uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 2., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 2. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaný 2. v současnosti osvědčil prakticky pouze svoje příjmy. Jejich výše je oproti tomu, z čeho vycházel soud prvního stupně, když prejudiciálně posuzoval jeho poměry, podstatně vyšší. V loňském roce se jedná o příjem více než 45 000 Kč měsíčně. Bylo také osvědčeno, že žalovaný 2. nemá příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné činnosti.11. O svých majetkových poměrech žalovaný 2. nově neosvědčil nic. S ohledem na to, co vyšlo najevo v souvislosti s usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2019, kterým byl žalovanému 2. ustanoven stávající právní zástupce, a s ohledem na krátkost času, který od té doby uplynul, je možné, přes jeho pasivitu v této souvislosti, dospět k závěru, že žalovaný 2. ani nyní nedisponuje významným nemovitým nebo movitým majetkem.12. Zcela nejasné jsou ovšem jeho závazky, kterých, ovšem ve zcela obecné rovině, se žalovaný 2. v odvolání dovolává. V této souvislosti není osvědčeno vůbec nic.13. Bez dalšího je nutno předpokládat na straně žalovaného 2. standardní výdaje v běžné výši, které jsou nezbytné k zajištění jeho základních životních potřeb. Žádné jiné výdaje ovšem nejsou osvědčeny.14. Je pravdou, že žalovaný 2. podal o svých současných poměrech jen kusé údaje. Zároveň je však zřejmé, že určité okolnosti osvědčil a že tyto je možné posoudit, a to i ve vztahu k okolnostem, ze kterých soud vycházel, když žalovanému 2. ustanovoval právního zástupce. Zejména je patrné, že se podstatně zlepšila jeho příjmová situace. I tak ovšem platí, že na úhradu předmětného soudního poplatku bylo by třeba několik měsíčních platů, a to ještě s tím, že by žalovaný 2. nemohl utrácet za nic jiného, což samozřejmě není reálné.15. Proto je nutno uzavřít, že žalovaný 2. splňuje druhý z výše uvedených předpokladů po přiznání poplatkové výhody. Nepřichází však v úvahu navrhované úplné osvobození od předmětného soudního poplatku. Především je tomu tak proto, že poměry žalovaného 2. nejsou natolik mimořádné, aby bylo možné využít výjimečné možnosti a úplné osvobození přiznat. Ve stejné souvislosti nelze také přejít, že žalovaný 2. nerozkryl zcela své poměry. V této souvislosti je málo pochopitelné, proč žalovaný 2. vrátil tiskopis Prohlášení soudu prvního stupně zcela nevyplněný a nepodepsaný. Lze tak předmětný soudní poplatek snížit nejvýše na polovinu, to znamená na částku 76 274 Kč.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zčásti změněno tak, že osvobození od předmětného soudního poplatku se přiznává v rozsahu 50%. V ostatním bylo napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o. s. ř.