2 Cmo 182/2021-121 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku téhož soudu č. j. 41 Cm 104/2019-45 ze dne 29. 1. 2020 (výrok I.) a dále rozhodl tak, že žalobkyně a žalovaný 2. nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný 2. (prostřednictvím svého zástupce) proti rozsudku blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že odvolání bude doplněno dodatečně.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).S ohledem na to, že odvolání žalovaného 2. neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 5. 2021, č. j. 41 Cm 104/2019-117 k jeho doplnění o uvedení, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí či postupu soudu (odvolací důvod), a čeho se domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný 2. byl současně poučen o tom, že odvolání bude v případě neodstranění jeho vad odmítnuto. Na toto usnesení, které bylo právnímu zástupci žalovaného 2. doručeno dne 27. 5. 2021, tento nereagoval.Odvolání žalovaného 2. neobsahuje zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného usnesení, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. své odvolání ani na výzvu soudu nedoplnil, odvolací soud se zřetelem k výše uvedenému odvolání žalovaného 2. odmítl podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného 2. bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně a žalovaný 2. vůči sobě navzájem nemají na jejich náhradu právo.