2 Cmo 204/2021-113 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 28. 6. 2019 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení 400 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 1. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 333 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou vlastní směnky vystavené žalovaným na řad žalobkyně dne 16. 9. 2015 v , Anonymizováno, . Směnka zní na směnečný peníz 400 000 Kč, je opatřena doložkou „bez protestu“ a splatnou se stala dne 31. 12. 2018. Žalovaný svou povinnost směnku zaplatit nesplnil ani částečně, a to ani poté, co ho žalobkyně znovu vyzvala k plnění dopisem ze dne 23. 4. 2019. Na uvedenou výzvu žalovaný reagoval tak, že směnku nevystavil.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 21. 8. 2019, č. j. 34 Cm 246/2019-15, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že žádnou směnku na řad žalobkyně dne 16. 9. 2015 na směnečný peníz ve výši 400 000 Kč nevystavil a o existenci směnky se dozvěděl na základě dopisu zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2019, kterým bylo reagováno na výzvu zástupce žalovaného k vydání neoprávněně zadržovaných movitých věcí a k vydání bezdůvodného obohacení jednatele žalobkyně , Anonymizováno, ze dne 16. 4. 2019. Do té doby žalobkyně žalovaného k úhradě směnky nevyzvala a její kopii zaslal zástupce žalobkyně zástupci žalovaného až dne 17. 5. 2019. Žalobkyně tak pochybila, když směnku v den platební ani v následujících dvou pracovních dnech nepředložila žalovanému k placení. Žalovaný namítl, že podpis na směnce není jeho podpisem a že na řad žalobkyně nevystavil ani žádnou blankosměnku, ze které by předmětná směnka mohla vzniknout, ani se žalobkyní neuzavřel žádnou dohodu o vyplňovacím právu směnečném. Je přitom zřejmé, že směnka je vypisována různým typem písma, zřejmě tedy různými osobami v různých časových obdobích. Žalovaný dále uvedl, že na jaře 2014 vystavil na řad žalobkyně, resp. , Anonymizováno, , směnku vlastní na směnečný peníz 200 000 Kč a tuto řádně splatil. Směnka mu však nebyla vydána ani mu nebyla vystavena kvitance o její úhradě. Dne 10. 6. 2019 podal žalovaný trestní oznámení, jehož podstatou je zfalšování jeho podpisu na předmětné směnce. Další námitkou žalovaného bylo, že žalobkyni nic nedluží, ani jí ke dni 16. 9. 2015 nic nedlužil a že neexistuje žádná kauzální pohledávka žalobkyně za žalovaným, na jejímž základě by žalovaný vystavoval na řad žalobkyně předmětnou směnku. Vzhledem k tomu, že na směnce je uveden podpis , Anonymizováno, jako jednatele žalobkyně, je žalobkyně sama zavázána jako směnečný rukojmí. Pro případ, že by měl být žalovaný ze směnky zavázán, započetl svou pohledávku vůči žalobkyni z titulu směnečného rukojemství proti pohledávce žalobkyně za žalovaným.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 45 210,72 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že směnku posoudil jako směnku vlastní se všemi náležitostmi uvedenými v ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Konstatoval, že směnka byla vystavena v , Anonymizováno, 16. 9. 2015 na částku 400 000 Kč na řad žalobce se splatností dne 31. 12. 2018, že u podpisu výstavce směnky je uvedeno i , Anonymizováno, a že splatná je u , Anonymizováno, , kde je uvedena adresa žalobkyně a podpis jejího jednatele , Anonymizováno, . K otázce pravosti podpisu žalovaného soud prvního stupně uvedl, že byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce , Anonymizováno, , přičemž závěrem posudku je, že sporný podpis na směnce u výstavce je pravděpodobně pravým podpisem. Z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, soud prvního stupně zjistil, že žalovaný směnku podepsal v její přítomnosti, část údajů na ní vyplňovala ona, část , Anonymizováno, , který rovněž „uvedl svůj podpis na směnce“. Na základě toho vzal za prokázané, že směnku jako výstavce podepsal žalovaný, přičemž tento závěr potvrdila nejen svědkyně , Anonymizováno, , ale též závěr znaleckého posudku. Kladný závěr znalce v rovině střední pravděpodobnosti je závěrem, který dostatečně prokazuje pravost podpisu žalovaného. Námitka nepravosti podpisu žalovaného je proto nedůvodná. Nedůvodná je rovněž námitka nepředložení směnky, neboť doručení směnečného platebního rozkazu se žalobou plní funkci prezentace směnky. Pokud jde o námitky žalovaného, že ničeho nedluží a že neexistuje žádná kauzální pohledávka, jedná se podle soudu prvního stupně o námitky „nedůvodné, neurčité“, které nemohou přivodit zrušení směnečného platebního rozkazu. Ve vztahu k žalovaným namítanému podpisu , Anonymizováno, na směnce soud prvního stupně konstatoval, že po formální stránce je na směnce u místa splatnosti jeho podpis a že tímto se jmenovaný stává rukojmím. Ovšem k zápočtu vyjádřenému v námitkách přihlížet nebylo možno, neboť právní úkon směřující k započtení byl učiněn až v době po vydání směnečného platebního rozkazu. K tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 63/2006. Výrok o nákladech námitkového řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, jak jí byly vynaloženy v námitkovém řízení.4. Usnesením ze dne 18. 5. 2021, č. j. 34 Cm 246/2019-99, soud prvního stupně doplnil rozsudek postupem podle ustanovení § 166 o. s. ř. o výrok III., jímž uložil žalovanému povinnost nahradit České republice náklady řízení vzniklé vyplacením znalečného ve výši 6 242 Kč.5. Žalovaný podal proti rozsudku soudu, ve znění jeho doplňujícího usnesení, včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a České republice náhradu nákladů znalečného. Setrval na tom, že směnku nepodepsal, nevystavil a že směnka žalobkyní předložená není pravá. Poukázal na to, že na směnce je několik rukopisů evidentně různých osob, což žalobkyně nezdůvodnila a soud se s tím nevypořádal. Směnka mohla být vyrobena z jakéhokoli dokumentu, kterých měla žalobkyně od žalovaného nespočet, neboť společně podnikali. Žalobkyně měla přístup k fakturám vystaveným žalovaným, ke smlouvám jím podepsaným a dokonce i k jeho občanskému průkazu. Podpis na směnce tak mohl být opsán podle předlohy pravého podpisu žalovaného z dokumentů, které měla žalobkyně k dispozici, případně z nich mohl být na papír, který se stal směnkou, přenesen. K výpovědi svědkyně , Anonymizováno, žalovaný namítl, že tato uvedla, že žalovaný směnku podepsal v roce 2018, což je o tři roky později, než je na ní vypsáno. Je tak evidentní, že u podpisu směnky žalovaným nebyla a svou výpovědí se chtěla zavděčit žalobkyni jako jejímu zaměstnavateli. Pravost podpisu na směnce přitom nepotvrdil bez pochybností ani znalecký posudek , Anonymizováno, . Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno k tomu, že směnku podepsal žalovaný. Žalovaný setrval i na námitce nepředložení směnky k placení, na tom, že žalobkyni nic nedluží a ani jí k datu 16. 9. 2015 nic nedlužil. Tím, že námitku posledně uvedenou soud prvního stupně „odvrhl“, porušil procesní práva žalovaného. Podle žalovaného lze předpokládat, že směnka byla žalobkyní vytvořena až někdy v době, kdy její kopie byla zaslána dne 17. 5. 2019 zástupcem žalobkyně zástupci žalovaného.6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že míra pravděpodobnosti pravosti podpisu žalovaného na směnce zjištěná soudním znalcem podpořená výpovědí svědkyně , Anonymizováno, postačuje k závěru, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem a že tak směnka je pravá. Na pravost směnky nemůže mít vliv způsob jejího vyplnění, její vyhotovení více osobami, její postupné vyhotovení či vyplnění apod. Od samého počátku přitom žalobkyně uváděla, že část údajů do textu směnky vepsala svědkyně , Anonymizováno, , zbytek údajů doplnil žalovaný. Tento postup vytvoření textu směnky svědkyně potvrdila. Sama okolnost, že svědkyně je zaměstnána u žalobkyně není sama o sobě způsobilá její výpověď znevěrohodnit, neboť ta před soudem vypověděla podrobně a konzistentně a její výpověď koresponduje s rozhodujícími skutečnostmi, které byly soudem prvního stupně zjištěny jinak. Žalobkyně dále popsala okolnosti týkající se nebytových prostor, jež měl žalovaný od ní pronajaty. Uvedla, že žalovanému půjčovala na nákup ojetých automobilů a že z těchto půjček vznikly žalovanému dluhy, které byly mimo jiné zajištěny i dotčenou směnkou. Jak žalobkyně dále uvedla, Policie České republiky v rámci prověřování žalovaným namítaného padělání směnky žalobkyní dospěla k závěru, že podezření z padělání směnky není důvodné, a věc z toho důvodu odložila.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, ve znění jeho doplňujícího usnesení, podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo