2 Cmo 223/2021-174 — Vrchní soud v Praze

1. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení 692 834 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 5. 2020, č. j. 53 Cm 35/2020-51 tak, že žalovaným byla uložena společná a nerozdílná povinnost k zaplacení 692 834 Kč s 6% úrokem p. a. od 1. 2. 2018 do zaplacení, odměnou ve výši 2 309,44 Kč a současně byla žalovaným uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 76 140 Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné a odůvodněné námitky. Po projednání námitek rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 53 Cm 250/2020-151 tak, že směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2020, č. j. 53 Cm 35/2020 ponechal v platnosti v plném rozsahu a rozhodl o společné a nerozdílné povinnosti žalovaných k zaplacení nákladů námitkového řízení žalobkyni ve výši 46 745 Kč a o shodné povinnosti žalovaných k náhradě nákladů státu ve výši 9 978,50 Kč.2. Proti rozsudku se žalovaní odvolali.3. Podáním ze dne 30. 7. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zpět a uvedla, že důvodem zpětvzetí je úhrada dlužné částky, a to platbami ze dne 29. 7. 2021 ve výši 500 000 Kč a ze dne 30. 7. 2021 ve výši 390 000 Kč, které byly žalobkyní započteny na žalovanou jistinu, příslušenství pohledávky, směnečnou odměnu a náklady řízení, s tím že její celková pohledávka byla částečně ponížena o příslušenství pohledávky. Směnečnou pohledávku podle podané žaloby považuje proto žalobkyně za zcela uhrazenou. Žalobkyně navrhla zastavení řízení a z formálního hlediska požádala o přiznání náhrady nákladů řízení do vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 76 140 Kč a nákladů námitkového řízení ve výši 46 745 Kč při vědomí si toho, že pohledávku v tomto rozsahu nelze již vymáhat, když byla žalovanými zaplacena. Žalobkyně se však formálně dovolává toho, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu, což je v dané věci právě rozhodnutí o zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní.4. Žalovaní podáním ze dne 2. 8. 2021 ve spojení s podáním ze dne 7. 9. 2021 vyslovili souhlas se zpětvzetím žaloby a potvrdili důvody zpětvzetí podle podání žalobkyně.5. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.6. Z výše citovaného ustanovení občanského soudního řádu se podává, že žalobce může vzít svůj návrh zpět kdykoli za řízení, tedy od jeho podání až do doby, než bude věc pravomocně skončena, tj. dokud nenabude právní moci rozhodnutí, kterým se řízení ve věci končí.7. Na základě výše uvedeného učinil odvolací soud závěr o tom, že zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně v době, kdy rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci a postupoval proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil jak předmětný směnečný platební rozkaz, tak rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil.8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, když z obsahu podaného zpětvzetí je zřejmý důvod zpětvzetí žaloby, tedy zaplacení pohledávky žalobkyně v plném rozsahu po podání žaloby. O důvodu zpětvzetí není mezi účastníky řízení sporu a je potvrzen i ze strany žalovaných ve shodném znění. Z tohoto důvodu jsou to žalovaní, kteří jsou povinni k náhradě nákladů řízení podle shora citované úpravy občanského soudního řádu. Odvolací soud proto uložil žalovaným společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 76 140 Kč (náklady do doby rozhodnutí věci směnečným platebním rozkazem) a ve výši 46745 Kč (náklady námitkového řízení). Celkem se jedná o částku 122 885 Kč. Vynaložení těchto nákladů a jejich účelnost odpovídá obsahu spisu.9. Pokud jde o náklady státu ve výši 9 978,50 Kč (odměna znalce, která nebyla kryta zálohou zaplacenou žalobkyní a byla vyplacena z rozpočtových prostředků soudu), bylo o nich rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich zaplacení byla uložena žalovaným, jak straně, která procesně zavinila zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby.