2 Cmo 246/2021-36 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 44 Cm 53/2021-26, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní společné námitky. Žalované 1. byl směnečný platební rozkaz doručen dne 1. 6. 2021 do její datové schránky, žalovanému 2. byl doručen dne 8. 6. 2021 do jeho vlastních rukou. Žalované 1. tak počala běžet lhůta pro podání námitek dne 2. 6. 2021 a skončila uplynutím dne 16. 6. 2021. Společné námitky žalovaní podali dne 21. 6. 2021. Namítali v nich nesprávně vyplněnou směnečnou sumu o částku z faktury, vystavené žalované 1. jako odběrateli za podomítkové moduly (sprchové baterie), žalobkyně však dodala větší počet těchto modulů (o dva více) oproti množství objednanému. Proto žalovaná 1. nesouhlasila s fakturou vystavenou žalobkyní na částku o dva moduly vyšší a žádala o opravu faktury. Tomu žalobkyně nevyhověla a do směnky uvedla nesprávně částku podle původně vystavené a chybné faktury. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná 1. podala námitky po uplynutí námitkové lhůty, jak vyplývá z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Jedná se tedy o námitky opožděné. Zdůraznil přitom, že žalovaní ve směnečném řízení jsou účastníky samostatnými, tedy každému běží procesní lhůty samostatně, že samostatně nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku a že samostatně nabývá i vykonatelnosti. Ve vztahu k žalovanému 2. soud prvního stupně vyšel z toho, že jeho námitky jsou včasné, avšak neodůvodněné. Námitka, že ve směnce je nesprávně uveden údaj směnečné sumy může obstát pouze za předpokladu, že namítající také uvede, jaká výše směnečné sumy měla být do směnky správně doplněna. V tomto případě je namítána jen nesprávně vyplněná výše směnečné sumy a je tedy i nejasné, v jakém rozsahu je vůbec směnečný platební rozkaz napadán. Z těchto důvodů soud prvního stupně námitky žalovaných odmítl podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř., přičemž ve vztahu k žalované 1. se tak stalo pro opožděnost námitek a ve vztahu k žalovanému 2. pro jejich nedostatečné odůvodnění, jež je činí neprojednatelnými.2. Proti tomuto usnesení podali žalovaní včasné společné odvolání a navrhli zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ohledně žalované 1. uvedli, že směnečný platební rozkaz jí nebyl doručen a o jeho existenci se dozvěděla až prostřednictvím žalovaného 2. Dne 1. 6. 2021 se žalovaná 1. do datové schránky nepřihlásila. Jedná se proto buď o omyl anebo o zneužití přístupových údajů žalované 1. Pro nesprávné doručení směnečného platebního rozkazu tak nemohl vůbec započnout běh námitkové lhůty. Co se týká žalovaného 2., uvedli, že když namítal, že směnečná suma byla doplněna na podkladě chybné faktury, namítal tím nesprávnost vyplnění směnečné sumy v celé výši. Žalobkyni vůbec nevzniklo právo směnečnou sumu do blankosměnky doplnit. Když žalovaná 1. vrátila nesprávně vyplněnou fakturu k opravě, nenastala vůbec splatnost částky ve faktuře nesprávně uvedené a žalobkyni tak nevzniklo právo směnečnou sumu do blankosměnky doplnit. Není proto podstatné, jaká částka měla být ve faktuře uvedena a tedy také jaká částka měla být do směnky vyplněna. Žalovaní proto nebyli povinni tuto sumu v námitkách uvádět.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaných nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel přitom ze skutečností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně.4. Z obsahu spisu je patrné, a to z dokladu vygenerovaného systémem datových schránek, to znamená z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, že předmětný směnečný platební rozkaz byl soudem prvního stupně odeslán do datové schránky žalované 1. dne 31. 5. 2021 v 11:00:47 hodin, dodán byl do datové schránky žalované 1. dne 31. 5. 2021 v 11:00:48 hodin a dne 1. 6. 2021 v 06:37:06 hodin se do této datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, rozlišuje dodání do datové schránky, jde vlastně o okamžik, od kterého je příslušný dokument adresátovi k dispozici, a samo doručení dokumentu, ke kterému dochází v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah oprávnění přístup k datovému dokumentu. Okamžik dodání tedy jistě okamžikem doručení soudní písemnosti není. Stejný okamžik dodání může nanejvýš určit, kdy dojde k fikci doručení. Uvedené ustanovení rovněž rozlišuje různé možné, nikoli ovšem nutné stupně oprávnění k přístupu do datové schránky.5. Podle § 8 odst. 6 písm. a/ zákona č. 300/2008 Sb. může podnikající fyzická osoba oprávnit k přístupu do datové schránky i jinou osobu. Na jejich vzájemném poměru nezáleží. Zatímco ten, komu byla datová schránka zřízena, má do ní přístup bez dalšího, jiné oprávněné osoby je možné, co se přístupu do datové schránky týká, omezit. Toto omezení nastaví si ten, komu byla datová schránka zřízena, přímo na této schránce. Sekundárně oprávněná osoba pak obdrží vlastní přístupové údaje. Ty jí umožní se do datové schránky přihlásit, ale zároveň jí brání, aby mohla se dostat k dokumentům, které jsou již mimo její přístupové oprávnění. Jestliže ovšem ten, komu byla datová schránka zřízena a proto má do ní neomezený přístup, neoprávní kvalifikovaně jinou osobu k přístupu do své datové schránky a neurčí kvalifikovaně rozsah jejího oprávnění k přístupu k dokumentům, ale pouze jinému sdělí svoje přístupové kódy, potom když se třeba i jiná osoba přihlásí do datové schránky pod kódem toho, komu byla datová schránka zřízena, jde o jednání toho, komu byla datová schránka zřízena. Jejich případná ujednání, jež se na možnosti přístupu do datové schránky neprojeví, nemohou mít žádný význam. Úplně shodně to platí rovněž v případě, kdy oprávněná osoba nedostatečně svoje přístupové údaje pro přihlášení se do datové schránky chrání a svou nedbalostí způsobí, že ty se neoprávněně stanou známými třetím osobám.6. Jestliže v tomto případě systém datových schránek vykázal ohledně předmětné soudní písemnosti, to znamená shora uvedeného směnečného platebního rozkazu soudu prvního stupně, doručení, je zřejmé, že se do datové schránky žalované 1. někdo přihlásil pod přístupovými údaji toho, komu byla datová schránka zřízena, nebo ten, kdo byl kvalifikovaně pověřen přístupem do datové schránky a jehož oprávnění zahrnuje i přístup k soudním písemnostem určeným do vlastních rukou.7. Z uvedeného předně vyplývá, že omyl je vyloučen. Pro lakonická odvolací tvrzení ohledně toho, kdo a na základě čeho se měl do datové schránky žalované 1. přihlásit, nelze uzavřít, jakým postupem se tak stalo. Nicméně s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pro každou z možných variant platí, že předmětný směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně byl vskutku doručen žalované 1. již dne 1. 6. 2021, jak to také systém datových schránek vykázal. Z toho důvodu je samozřejmě bezvýznamné, že odvolání nejen přináší pouze strohá tvrzení o pohybu na datové schránce žalované 1. a že k prokázání těchto okolností nebyly ani označeny a tím méně předloženy jakékoli doklady, které by uvedená tvrzení dokládaly. To však také není rozhodující pro posouzení důvodnosti projednávaného odvolání, jak je z výše uvedeného zřejmé.8. Závěr soudu prvního stupně o tom, že námitky proti danému směnečnému platebnímu podala žalovaná 1. po uplynutí zákonné námitkové lhůty, tak odpovídá tomu, co vyšlo v řízení najevo. Proto soud prvního stupně musel tyto námitky odmítnout pro opožděnost podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř.9. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zcela přesně popsal věcný obsah společných námitek žalovaných. Z těchto námitek se zřetelně podává, že „žalovaní namítají nesprávnost vyplněné směnečné sumy“. K tomu je nutno předně uvést, že je zásadní kvalitativní rozdíl mezi námitkou, že majitel doplnil do směnky určitý údaj nesprávně, a mezi námitkou, že nebyl blankosměnku oprávněn vyplnit vůbec. V tomto případě je zcela zjevně namítáno nesprávné vyplnění a nikoli vyplnění neoprávněné. To je dovozováno až v odůvodnění projednávaného odvolání, což je však již pozdě. Kdyby byla zákonem striktně vázána splatnost kupní ceny za dodané zboží na určité vyúčtování, bylo by případně možné uvažovat o tom, že v důsledku námitkových tvrzení o nesprávnosti faktury je snad možné předmětným námitkám podřadit i námitku neoprávněného vyplňování blankosměnky. Jenže i ve světle ustanovení § 1958 o. z. je obecně založena vazba splatnosti na výzvu k plnění jen ve zcela určitých případech. Vztah žalobce a žalovaného je ovšem naprosto jasně podřízen speciálnímu ustanovení § 1963 o. z. Tedy není-li splatnost sjednána ve smlouvě v souladu s tímto ustanovením, nastává splatnost kupní ceny za zboží automaticky uplynutím zákonné lhůty,