2 Cmo 29/2021-137 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 12. 2. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 310 593 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 23. 1. 2018 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Směnka (původně blankosměnka) byla vystavena dne 14. 3. 2016 a žalovaní 2 a 3 převzali rukojemský závazek k zaplacení výše uvedené směnečné sumy.2. Soud prvního stupně vydal dne 27. 3. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 28/2018-11, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 310 593 Kč, 6% úrok z částky 310 593 Kč od 23. 1. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 035,31 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 15 582 Kč. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky, ve kterých uvedli, že- žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, jež by osvědčily, že došlo k uzavření leasingové smlouvy a ostatních souvisejících dohod, na jejichž základě byla žalobkyně oprávněna vyplnit blankosměnku, z tohoto důvodu uplatněný nárok odmítli jako neoprávněný,- žalobkyně nevylíčila veškeré skutečnosti rozhodné pro uplatnění práva ze směnky a není proto zřejmé, z jakého důvodu byla uplatněna předmětná směnka s vyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti,- žalovaní zpochybnili pravost svých podpisů na směnce.3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 17. 5. 2018 k námitkám žalovaných uvedla, že podpisy na směnce jsou pravými podpisy žalovaných s tím, že vystavená blankosměnka zajišťovala nároky z uzavřené leasingové smlouvy a všichni účastníci uzavřeli rovněž dohodu o předání a vyplnění směnky. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1 neplnil podmínky leasingové smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně ji jednostranně ukončila a přistoupila k vyplnění blankosměnky.4. Na základě výsledků dokazování ponechal soud prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti, když námitky žalovaných vyhodnotil za nedůvodné. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou 1 došlo k uzavření leasingové smlouvy zajištěné blankosměnkou vystavenou žalovanou 1 dne 14. 3. 2016 a avalovanou žalovanými 2 a 3 s odkazem na Dohodu o vystavení směnky a Prohlášení o podpisu směnky. Vzhledem k tomu, že soud neměl pochybnost ohledně uzavření a pravosti výše uvedených dohod, dovodil i pravost podpisů na předmětné směnce. Dále uvedl, že není povinností žalobkyně jako majitele směnky uvádět důvod jejího vystavení a obsah směnečné dohody s tím, že důkazní břemeno tíží žalované. Současně odmítl jako opožděné námitky žalovaných uplatněné na jednání dne 7. 8. 2018 týkající se nesprávného vyplnění směnečné sumy, nepřiměřeně vysokých smluvních pokut, nepředložení směnky k placení a formálních vad směnky.5. Žalovaní napadli rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhli zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit k dalšímu řízení. Zejména uvedli, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti podpisů žalovaných na směnce s tím, že soud prvního stupně vycházel pouze z listinných důkazů, ze kterých nelze takový závěr učinit, aniž zadal znalecký posudek z oboru písmoznalectví, a aniž přistoupil k účastnickým výslechům žalovaných. Žalovaní v této souvislosti odkázali na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 a sp. zn. 29 Cdo 4049/2017 ohledně důkazního břemene k prokázání pravosti podpisu na straně žalobce s tím, že pravost sporné listiny lze prokázat i jinými důkazními prostředky. V případě vyplnění směnky na základě Dohody o předání a vyplnění směnky a Smlouvy o poskytnutí finančního leasingu by žalobkyně musela prokázat podpisy žalovaných.6. K projednání odvolání žalovaných nařídil odvolací soud jednání. Dříve nežli rozhodl soud o tomto odvolání, zaslali zástupci účastníků odvolacímu soudu dohodu o smíru ze dne 25. 5. 2021 a navrhli, aby tento smír schválil v tomto znění:Žalovaní se společně a nerozdílně zavazují žalobkyni k zaplacení částky ve výši 275 000 Kč a to ve splátkách:- v částce ve výši 137 500 Kč do 15. 6. 2021,- v částce ve výši 137 500 Kč do 10. 7. 2021- a to pod ztrátou výhody splátek.7. Účastníci řízení shodně prohlašují, že tímto smírem jsou veškeré nároky související s předmětem sporu uplatněného v rámci soudního řízení anebo vyplývající z podané žaloby včetně veškerých náhrad nákladů řízení obou stran, jakož i dalších nákladů v této souvislosti vzniklých (zejména pak nákladů na mimosoudní jednání účastníků), zcela vyrovnány.8. Při jednání odvolacího soudu konaném dne 4. 6. 2021 v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců, kteří byli z neúčasti na jednání omluveni, odvolací soud zkoumal, zda jsou dány podmínky pro schválení soudního smíru mezi účastníky sporu. Podle § 99 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje. Smír soud neschválí, jestliže je to v rozporu s právními předpisy. Podle § 211 o. s. ř. lze řízení skončit schválením smíru i v odvolacím řízení. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že účastníky navrhovaný smír není v rozporu s právními předpisy, podle § 211, § 99, § 214 odst. 1 a § 220 odst. 3 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně a zrušil vydaný směnečný platební rozkaz tak, že navrhovaný smír schválil s tím, že podle § 99 odst. 3 o. s. ř. má účinky pravomocného rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení odvolací soud podle § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nerozhodoval, když účastníci řízení učinili dohodu o náhradě nákladů řízení součástí uzavřeného smíru.