2 Cmo 295/2020-234 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019 č. j. 16 Cm 182/2017-19 v důsledku nezaplaceného soudního poplatku za odvolání. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že soudní poplatek žalovaní nezaplatili spolu s podáním odvolání, a proto každého z žalovaných vyzval k jeho zaplacení. V mezidobí soud rovněž rozhodl o návrhu žalovaných na osvobození od soudních poplatků za odvolání, přičemž tomuto návrhu nebylo vyhověno a po rozhodnutí odvolacího soudu, jež projednal odvolání žalovaných, je o něm pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že žalovaní soudní poplatek za odvolání nezaplatili ani v dodatečné lhůtě, o kterou soud prvního stupně požádali, bylo odvolací řízení zastaveno za podmínek § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.2. Žalovaní ve včas podaném blanketním odvolání navrhli zrušení usnesení soudu prvního stupně a pokračovat v řízení. V písemném doplnění odvolání ze dne 25. 9. 2020 uvedli, že jsou si vědomi, že poplatková povinnost je dána zákonem, nicméně za určitých okolností zájem na řádném výkonu spravedlnosti může ospravedlnit finanční omezení přístupu jednotlivce k soudu. V této souvislosti odkázali na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 6. 2001 ve věci , Anonymizováno, proti , adresa, a na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 12. 2017 č. j. III. ÚS 2603/17 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 31. 8. 2004 č. j. IV. ÚS 289/03 s odkazem na aplikaci čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 314/2016. Žalovaní mají za to, že soudy obou stupňů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků za odvolání svévolně vyložily a nerespektovaly znění ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. Soudy obou stupňů v rámci přijatého rozhodnutí vyvodily spekulativní předpoklady o finanční situaci žalovaných, jež mají za odvolání zaplatit dvojnásobný poplatek než žalobce s tím, že žalovaný 2. není podnikatelem.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 29. 4. 2019 č. j. 16 Cm 182/2017-96 doručeným dne 6. 5. 2019 vyzval soud prvního stupně žalovaného 1. k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 703 667 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení. Usnesením ze dne 29. 4. 2019 č. j. 16 Cm 182/2017-97 doručeným dne 6. 5. 2019 vyzval soud prvního stupně žalovaného 2. k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 703 667 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2019 byly zamítnuty návrhy žalovaných na osvobození od soudních poplatků za odvolání s tím, že usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2020 č. j. 2 Cmo 280/2019-200 bylo výše uvedené rozhodnutí potvrzeno. Přípisem ze dne 22. 4. 2020 č. j. 16 Cm 182/2017-203 doručeným dne 28. 4. 2020 soud prvního stupně sdělil oběma žalovaným, že u každého z nich trvá poplatková povinnost ve výši 2 703 667 a očekává zaplacení ve lhůtě 15 dnů. Na základě písemné žádosti žalovaných ze dne 12. 5. 2020 soud prvního stupně usneseními ze dne 15. 5. 2020 č. j. 16 Cm 182/2017-209,210 doručených dne 25. 5. 2020 prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku za odvolání u obou žalovaných do 12. 6. 2020. K opětovné žádosti žalovaných ze dne 11. 6. 2020 soud prvního stupně usneseními ze dne 16. 6. 2020 č. j. 16 Cm 182/2017-216,217 doručených dne 18. 6. 2020 prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku za odvolání u obou žalovaných do 12. 7. 2020. K opětovné žádosti žalovaných ze dne 13. 7. 2020 soud prvního stupně usneseními ze dne 20. 7. 2020 č. j. 16 Cm 182/2017-220,221 doručených dne 20. 7. 2020 prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku za odvolání u obou žalovaných do 31. 7. 2020. V důsledku nezaplacení soudního poplatku za odvolání bylo odvolací řízení dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 8. 2020 č. j. 16 Cm 182/2017-224 a o nákladech bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. Předně je nutné uvést, že v daném stadiu nemůže být předmětem odvolacího řízení opětovné posouzení majetkových poměrů žalovaných, neboť o nich bylo rozhodnuto již soudem prvního stupně a staly se předmětem přezkumu odvolacím soudem. Lze pouze doplnit, že výše soudního poplatku je odvozena od směnečného penízu ze směnky, kterou vystavil žalovaný 1. ve prospěch žalobce a žalovaný 2. převzal směnečné rukojemství. Poplatková povinnost každého z účastníků sporu je shodná a žalobce po podání žaloby ji zcela splnil.6. Odvolací soud konstatuje, že poplatková povinnost u každého z žalovaných vznikla podáním odvolání dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/91 Sb. s tím, že dle § 7 odst. 1 cit. zák. se poplatek stal splatným. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl ze strany žalovaných zaplacen ani po výzvách č. j. 16 Cm 182/2017-96,97 ze dne 29. 4. 2019, postupoval soud prvního stupně správně, když odvolací řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. V této souvislosti je třeba uvést, že soud prvního stupně nad rámec svých zákonných povinností celkem třikrát vyhověl žádosti žalovaných ohledně poskytnutí další lhůty k zaplacení soudního poplatku.7. Napadené usnesení jako věcně správné bylo odvolacím soudem dle § 219 o. s. ř. potvrzeno.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobce žádné náklady nevznikly.