2 Cmo 358/2020-183 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vůči žalovanému 2. v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 30 Cm 25/2019-14 ze dne 28. 3. 2019 (výrok I.), uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 11 800 Kč ve stanové lhůtě (výrok II.) a dále uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 2 368,10 Kč na účet Městského soudu v Praze ve stanovené lhůtě (výrok III.).V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný 2. (prostřednictvím svého zástupce) proti rozsudku blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že odvolání bude doplněno ve lhůtě čtrnácti dnů po návratu žalovaného 2. do ČR po otevření hranic, po zrušení opatření spojených s epidemiologickou situací v ČR.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).S ohledem na to, že odvolání žalovaného 2. neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 30 Cm 25/2019-175 k jeho doplnění o uvedení, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí či postupu soudu (odvolací důvod), a čeho se domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému 2. stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný 2. byl současně poučen o tom, že odvolání bude v případě neodstranění jeho vad odmítnuto. Na toto usnesení, které bylo právnímu zástupci žalovaného 2. doručeno dne 14. 10. 2020, tento reagoval dopisem z 23. 10. 2020, v němž požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání na 10 dnů ode dne otevření hranic České republiky pro občany Ukrajiny, neboť žalovaný 2. nemá možnost přijet na poradu se svým zástupcem do České republiky. Přípisem doručeným zástupci žalovaného 2. dne 5. 11. 2020 mu bylo soudem prvního stupně sděleno, že jeho žádosti o prodloužení lhůty k podání odvolání se nevyhovuje, neboť s ohledem na moderní způsoby komunikace není k poradě s klientem nutná porada s jeho právním zástupce. Přípisem z 11. 11. 2020 právní zástupce žalovaného 2. sdělil, že žalovaný 2. se nachází na území Ukrajiny, která je fakticky ve válečném stavu, probíhají zde boje mezi proruskými separatisty a s ohledem na osobní a majetkové poměry žalovaného 2. není možné realizovat komunikaci s jeho právním zástupcem. Trvání na odůvodnění podaného odvolání bez nemožnosti porady advokáta s klientem je omezením ústavně zaručeného práva žalovaného 2. na právní pomoc.Odvolání žalovaného 2. neobsahuje zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Neprodloužení lhůty k podání odvolání a trvání na jeho odůvodnění v soudem stanovené lhůtě nelze považovat za omezení práva žalovaného na právní pomoc, neboť to je mu zaručeno právě tím, že žalovaný 2. je v řízení právně zastoupen. Je zcela věcí advokáta, jako osoby odborně způsobilé, aby byl schopen odůvodnit již podané odvolání, učiněné v blanketní formě a odůvodnění odvolání není úkonem, jehož nezbytným předpokladem by byla porada mezi klientem a jeho právním zástupcem.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného 2. odmítl podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného 2. bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně a žalovaný 2. vůči sobě navzájem nemají na jejich náhradu právo.