2 Cmo 385/2020-125 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalovaném 1. a žalované 2. zaplacení 277 133 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 41 Cm 7/2020-72 tak, že žalovanému 1. byla uložena povinnost k zaplacení částky 277 133 Kč s 6% úrokem z této částky od 14. 2. 2019 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 924 Kč a ve vztahu k žalované 2. byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 (výrok I. a II. rozsudku). Současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV. rozsudku).2. Proti rozsudku se žalovaná 2. odvolala a po zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, požádala podáním ze dne 18. 9. 2020 o osvobození od soudních poplatků. Dne 5. 10. 2020 bylo právnímu zástupci žalované 2. doručeno Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen Prohlášení) se lhůtou k doplnění do 10 dnů.3. V době rozhodnutí soudem prvního stupně a vydání předmětného rozhodnutí dne 22. 10. 2020 nebylo požadované Prohlášení soudu prvního stupně zasláno, soud neměl žádný podklad pro rozhodnutí o návrhu žalované 2. a osvobození od soudních poplatků a proto bylo rozhodnuto tak, že žalované 2. , Anonymizováno, se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.4. Proti usnesení se žalovaná 2. včas odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání především uvedla, že požádala soud o prodloužení lhůty, když se jí s ohledem na současná krizová opatření v souvislosti s pandemií koronaviru nepodařilo Prohlášení zajistit. K odvolání bylo přiloženo podání žalované 2. ze dne 11. 12. 2020, kterým žalovaná 2. požádala soud o prodloužení lhůty do 30. 12. 2020 s odkazem na to, že je samoživitelkou nezletilých dětí a nepodařilo se jí shromáždit potvrzení zaměstnavatele k doplnění žádosti. Podáním ze dne 15. 1. 2021 žalovaná 2. do spisu doplnila požadované Prohlášení, které následně k výzvě odvolacího soudu ze dne 26. 3. 2021 doložila v celém rozsahu.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že zde jsou dány důvody pro zrušení napadeného usnesení.6. Odvolací soud odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a uvádí, že právním východiskem pro rozhodnutí o možném přiznání osvobození od soudních poplatků účastníkovi řízení je ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží zejména k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, stavu a struktuře majetku, platební schopnosti, podnikatelské činnosti a u fyzických osob bere v úvahu i jejich sociální poměry, zdravotní stav, věk, pracovní a výdělkové schopnosti, aby účastníkovi nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Celkové zhodnocení poměrů účastníka je nutno promítnout do závěru, zda je účastník vzhledem ke svým poměrům schopen zaplatit soudní poplatky. Povinností žadatele o přiznání osvobození od soudních poplatků je prokázat své majetkové poměry.7. Odvolací soud především uvádí, že v daném případě se žalovaná 2. odvolala proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2020, č. j. 41 Cm 7 /2020-72, kterým byl ponechán vůči ní v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 3. 2. 2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný § 138 o. s. ř., tedy že se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva.8. Co se týká majetkových poměrů žalované 2. soud prvního stupně založil svůj závěr o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků na tom, že žalovaná 2. nevyjevila své majetkové poměry, když ve stanovené lhůtě nepředložila soudu prvního stupně vyplněné Prohlášení, ze kterého by tyto byly zjistitelné. Uvedenému postupu soudu prvního stupně nelze vytknout pochybení, když jak shora již uvedeno, nezbytným předpokladem pro závěr soudu, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, že majetkové poměry žadatele jsou soudu vyjeveny regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem, což se v daném případě nestalo.9. Nicméně vzhledem k tomu, že na napadené usnesení, které není rozhodnutím ve věci samé, nedopadá princip neúplné apelace, lze potřebná tvrzení vznášet a důkazní prostředky je prokazující předkládat i v řízení odvolacím. Za takové situace je třeba pro posouzení žádosti žalované 2. o přiznání osvobození od soudních poplatků zohlednit vylíčení majetkových poměrů, jak byly zachyceny v Prohlášení předloženém v průběhu odvolacího řízení. Osobní, majetkové a finanční poměry žalované 2. nebyly soudem prvního stupně zjištěny, v důsledku čehož se jeví nezbytným, aby byly na základě předloženého vyplněného Prohlášení, které je nyní k dispozici, zhodnoceny a aby bylo posouzeno, zda u žalované 2. jsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku za podané odvolání.10. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém bude tento vázán závěrem odvolacího soudu shora uvedeným.11. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v rozhodnutí, jímž soud řízení ve věci skončí.