2 Cmo 6/2021-57 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu stejného soudu ze dne 7. 8. 2020, č. j. 30 Cm 65/2020-22. Uvedl, že žalovaný v námitkách neuvádí žádná skutková tvrzení týkající se uplatněného směnečného nároku. Neuvádí důvod vystavení směnky ani pohledávku, které se má směnka týkat, na příklad pohledávku, která má být směnkou zajištěna. Uvádí pouze, že od žalobce převzal pouze částku 180 000 euro s tím, že tento závazek zanikl převodem vlastnictví k letadlu Cesna 172S. Není však patrné, jak uvedená částka a převod vlastnického práva k letadlu souvisí se spornou směnkou nebo proč by měl směnečný dluh zaniknout postoupením letadla žalobci. Nejsou tedy uvedeny žádné okolnosti, které by mohly být předmětem dokazování a ze kterých by bylo možné si učinit představu o tom, jaké smluvní vztahy mezi sebou účastníci měli, jaký konkrétní závazek byl směnkou zajištěn a zda existují důvody, pro které by měl být žalovaný svého závazku zproštěn. Proto námitky soud hodnotil jako neodůvodněné a podle § 175 odst. 3 o. s. ř. je odmítl.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání a jeho doplněních uvedl, že namítal zcela konkrétní okolnosti, které nebyl schopen okamžitě doložit nebo je má k dispozici pouze žalující strana. Poukázal i na věk a zdravotní stav žalovaného. Poskytl žalobci do zástavy jako zajištění zmíněné letadlo. To žalobce zřejmě prodal za cenu téměř 3 000 000 Kč. K tomu žalovaný navrhoval dokazování, které soud pominul. Považuje za krajně nespravedlivé přiřknout žalobci nárok v plné výši za situace, kdy ten zpeněžil zástavu, kterou byl žalovaný nárok zajištěn. Postup soudu shledává formálním. K druhému doplnění odvolání přiložil žalovaný některé doklady týkající se věci samé.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení. Uvedl, že předložil soudu platnou a pravou směnku, čímž osvědčil svůj nárok a soud právem vydáním směnečného platebního rozkazu žalobě vyhověl. Námitky žalovaného jsou kusé a nevyplývá z nich, jak se v nich uváděné skutečnosti vztahují ke směnečné povinnosti žalovaného. Soud tedy správně uzavřel, že jsou neodůvodněné. Odvolání také není dostačující, když vůbec neuvádí, v čem měl soud prvního stupně vlastně pochybit. Ani z odvolání nelze odůvodnění námitek, nehledě na koncentrační zásadu, dovodit.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Předem je nutno konstatovat, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení velmi přehledně a přiléhavě popsal, jaká je funkce námitek proti směnečným platebním rozkazům, jaké mají procesní účinky, a také velmi přesně vysvětlil, proč ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., na které výslovně poukázal, předepisuje, že námitky musí být odůvodněné a proč soud musí námitky, které odůvodněné nejsou, nebo jen nedostatečně, podle § 175 odst. 3 odmítnout.6. Z odůvodnění napadeného usnesení je nade všechnu pochybnost zcela jasné, že soud prvního stupně se v rámci tohoto usnesení nezabývá důvodností žalobou uplatněného směnečného nároku a nezabývá se ani tím, zda námitková obrana žalovaného je důvodná, zda a případně nakolik důvodnost žalovaného a směnečným platebním rozkazem zatím nepravomocně přiznaného nároku vyvrací. Soud si jen položil otázku, kterou si musí položit soud před tím, než se začne námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu věcně zabývat, to znamená, zda se jedná o námitky, které vůbec je možné věcně v námitkovém řízení projednat. Jedním z kritérií této projednatelnosti je také již zmíněná odůvodněnost námitek. Soud uzavřel, že odůvodněné a tedy věcně projednatelné nejsou. Jejich odmítnutím nevyjádřil soud prvního stupně vůbec žádný názor na meritum této věci. Za těchto okolností neměl soud také žádný důvod se zabývat věcí samou a tedy ani provádět jakékoliv dokazování.7. Odvolání žalovaného, přestože je právně zastoupen, tento zcela správný a výstižný popis, jak jej soud v důvodech odvolání podal, ponechává poněkud stranou a zabývá se především věcí samou tak, jako by napadeným rozhodnutím soud prvního stupně posoudil důvodnost nároku a důvodnost obrany žalovaného proti němu. Žalobce má pravdu, když uvádí, že odvolání ve skutečnosti neuvádí téměř nic o tom, proč je případně nesprávný názor soudu prvního stupně, co se kvality odůvodnění předmětných námitek týká.8. Z tohoto pohledu je nutno si položit otázku, zda se jedná o odvolání projednatelné. Zde ovšem nelze přehlédnout, že zmíněným odvoláním, jak je z jeho úplného závěru patrné, žalovaný sleduje, aby vydaný směnečný platební rozkaz byl zrušen, což ovšem není možné bez toho, aby soud po věcném projednání shledal námitky žalovaného případně důvodnými (§175 odst. 4 o. s. ř.), a to zas není možné bez toho, aby před tím bylo možné učinit závěr, že jde o námitky, které vůbec je možné projednat. Brojí tedy zjevně proti rozhodnutí o odmítnutí námitek jako neodůvodněných. I když k této v tuto chvíli zásadní otázce žalovaný nic nového nepřináší, nic nebrání napadené usnesení přezkoumat odvolacím soudem a uzavřít, zda je správný závěr soudu prvního stupně o neprojednatelnosti předmětných námitek z důvodu jejich nedostatečného odůvodnění. Potom také závěry tohoto usnesení odvolacího soudu budou se vztahovat výlučně k otázce, zda námitky jsou vůbec věcně projednatelné anebo nikoliv. V žádném případě nebude odvolací soud v této souvislosti činit žádné závěry ohledně toho, zda uplatněný nárok a žalovaného obrana proti němu jsou anebo nejsou po právu. Proto jsou pro rozhodnutí odvolacího soudu o předmětném odvolání bezvýznamné doklady předložené žalovaným k odvolání i jeho předcházející důkazní návrhy. Odvolací soud se jimi tedy nebude zabývat ani se k nim nadále vyjadřovat.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že směnečný platební rozkaz soudem prvního stupně vydaný v této věci zcela jednoznačně ukládá do patnácti dnů od doručení buď zaplatit částky, které jsou v něm uvedeny, nebo ve stejné lhůtě podat námitky, ve kterých bude uvedeno vše, co hodlá žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu namítat. V rámci poučení je potom uvedena zcela jasná informace, že námitky, které odůvodněné nebudou, soud odmítne.10. Žalovaný podal námitky proti zmíněnému rozkazu včas. Jejich odůvodnění je ovšem velmi zmatené a jen s krajními obtížemi je možné z něho vytěžit souvislejší skutkový děj. Ten je nutné skládat podobně jako mozaiku ze střípků různě rozptýlených. Při tom jde o podání, kde odůvodnění námitek nezabere ani jednu celou stránku.11. Tedy tímto úsilím lze se dopátrat, že žalobce žalovanému půjčil finanční prostředky v rozsahu 180 000 Euro. Žalovaný v námitkách kategoricky vylučuje, že by mu žalobce poskytl více. Ta půjčka anebo vzhledem k datu vystavení směnky dne 5. 11. 2018 spíše zápůjčka byla zaručena letadlem, které bylo dříve ve vlastnictví žalovaného. V čem záruka spočívala, není z námitek zřejmé. Až později žalovaný uváděl, že se jednalo o zástavu. To však není podstatné. Z námitek je dále zřejmé, že žalovaný v nich tvrdí, že své vlastnické právo k letadlu převedl na žalobce. Tímto převodem žalovaný považuje vzájemné vztahy za vyrovnané, což vyjadřuje jednak tak, že celý nárok převodem letadla zanikl, a dále tak, že žalobce za popsané situace nedisponuje žádným nárokem vůči žalovanému.12. Námitky, jak soud prvního stupně zcela správně postřehl, neobsahují vůbec žádnou zmínku o sporné směnce ze žádného pohledu. Není tedy ani výslovně uvedeno, jaký je vztah mezi v námitkách tvrzenou půjčkou (zápůjčkou) a spornou směnkou. Je ovšem zřejmé, že z námitek vyplývá, že žalovaný namítá, že všechny nároky žalobce, výslovně zmiňuje i nárok popsaný v žalobě, a tedy i nárok směnečný, zanikly. Tedy považuje tvrzenou úhradou půjčky (zápůjčky), ke které mělo dojít převodem vlastnictví letadla ze žalovaného na žalobce, nejen za důvod zániku obecného závazku z důvodu zapůjčení peněz, nýbrž také za důvod zániku směnečného závazku. Je také jasné, že netvrdí úhradu směnky samotné. Jakkoliv námitky zcela nepřípadně o vztahu sporné směnky k popisovanému obecnému dluhu mlčí, je přece jen nutno z výše uvedených souvislostí dovodit, že z námitek je patrné také to, že sporná směnka měla být dalším zajištěním zmíněného obecného závazku. Skutečnost, že se žalovaná strana velmi mýlí, když se nesprávně domnívá, že mezi směnkou zajištěnou pohledávkou a směnkou, která ji zajišťuje, může být poměr akcesorický a subsidiární, a že tedy jen samotnou úhradou zajištěné pohledávky může zaniknout směnečná obligace vyplývající ze směnky, která je jejím zajištěním, není podstatné.13. Z předmětných námitek proto přes jejich nedostatky, na které soud prvního stupně velmi případně poukázal, přece jen lze se dobrat popisu skutku, na kterém žalovaný svou obranu staví. Že tento skutek bude nutno v průběhu námitkového řízení ještě v mnoha směrech doplnit dalšími bližšími sku