2 Cmo 85/2021-47 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se 6 % úrokem z částky 1 423 959 Kč od 25. 5. 2019 do 13. 7. 2020, s 6% úrokem z částky 1 000 000 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 4 746 Kč (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 130 599,10 Kč (výrok II.). Řízení do částky 423 959 Kč zastavil (výrok III.).V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný proti rozsudku blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že odvolání bude doplněno ve lhůtě deseti dnů.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).S ohledem na to, že odvolání žalovaného neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 2. 2021, č. j. 49 Cm 93/2020-43, k jeho doplnění o uvedení, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí či postupu soudu (odvolací důvod), a čeho se domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému stanovena v délce 15 dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný byl současně poučen o tom, že odvolání bude v případě neodstranění jeho vad odmítnuto. Na toto usnesení, které bylo žalovanému doručeno dne 15. 2. 2021, tento žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.Odvolání žalovaného tak neobsahuje zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného odmítl podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl žalobce, neboť odvolání žalovaného bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobci v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto jak uvedeno ve výroku usnesení.