2 Cmo 94/2021-144 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne 10. 8. 2015 na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 205 000 Kč s příslušenstvím a odměnou tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 205 000 Kč se 6 % úrokem ročně od 1. 10. 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 683,33 Kč (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 68 125 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že má za prokázané, že žalovaný vystavil dne 4. 7. 2013 v , adresa, ve prospěch žalobce směnku vlastní na částku 300 000 Kč, jejíž splatnost byla stanovena na den 30. 9. 2013. Sama okolnost, že na směnce je směnečná suma udána jednak ve výši 300 000 Kč a jednak ve výši 360 000 Kč, nepůsobí neplatnost směnky, když v takovém případě platí suma nejmenší, tedy částka 300 000 Kč. Tvrzení žalovaného, že peněžní částku okolo 250 000 Kč si půjčil od paní , Anonymizováno, , bylo vyvráceno výpovědí žalobce vyslechnutého v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 14 C 305/2016. Žaloba uplatněná žalobcem je tedy žalobou důvodnou a nárok žalobce je po právu. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal plně úspěšnému žalobci právo na jejich náhradu ve výši soudního poplatku za žalobu, 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů a náhrady za ztrátu času.2. Žalovaný se proti rozsudku odvolal a navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na tom, že směnka nemá ekonomické opodstatnění, a soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně a neúplně převzal závěry učiněné Okresním soudem v , adresa, v řízení u něj vedeném pod sp. zn. 14 C 305/2016. Podrobně se vyjádřil ke vztahům osob zúčastněných na jím konstatovaných půjčkách a uzavřel, že nemohl vzniknout žádný závazek mezi žalobcem a žalovaným, který by opodstatňoval vystavení směnky byť pouze jako zajišťovacího nástroje. Směnka žalobcem uplatněná tak žádný dluh nekryje.3. Odvolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-80, jako opožděné. Jako opožděné bylo odmítnuto i odvolání žalovaného proti tomuto usnesení, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-91. Uvedená usnesení byla změněna odvolacím soudem tak, že se nevydávají. V případě usnesení ze dne 7. 11. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-91, se tak stalo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 46/2019-129, v případě usnesení ze dne 17. 8. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-80, pak usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2018, č. j. 2 Cmo 72/2021-132.4. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., aniž by ve věci konal jednání (§ 214 odst. 1, písm. d/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.5. Podle ustanovení § 140a odst. 1, druhá věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), se rozhodnutím o úpadku přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.6. Podle ustanovení § 140a odst. 2 IZ, je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.7. Z obsahu spisu se podává, že řízení o žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 205 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo zahájeno dne 24. 8. 2015, kdy žaloba došla soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že výrokem I. usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2017, č. j. KSHK 35 INS , č. účtu, , bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného (§ 136 odst. 1 IZ), došlo podle ustanovení § 140a odst. 1, druhá věta téhož zákona k přerušení řízení. Po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nebylo proto možno v řízení pokračovat, jak vyplývá z ustanovení § 140a odst. 1, třetí věta IZ. V soudní praxi přitom není pochyb o tom, že vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně judikatury tam dále označené, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2181/2008, uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).8. Z výše uvedeného pro poměry projednávané věci plyne, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-74, nemůže obstát již jen z toho důvodu, že vyhlášen byl v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku žalovaného v podobě přerušení řízení o směnečné pohledávce. V přerušeném řízení bylo přitom možno pokračovat až po skončení insolvenčního řízení, tedy poté, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 11. 2020, č. j. KSHK 35 INS , č. účtu, , jímž byl zrušen konkurs na majetek dlužníka (žalovaného).9. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán závěry odvolacího soudu výše formulovanými (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí pak znovu rozhodne o nákladech řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).