6 Cmo 107/2021-29 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 8. března 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 64 173 371 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný jako člen představenstva a výrobní ředitel žalobkyně způsobit svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře tím, že ačkoliv věděl, že žalobkyně nebude moci dostát svých závazků, uzavřel smlouvy o půjčkách s předchůdcem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně podal na žalobkyni dne 6. ledna 2014 účelový insolvenční návrh, který neprojednal se žádným akcionářem ani dozorčí radou a porušil tak zákon i stanovy; uvedená společnost svou pohledávku následně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni.2. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků, neboť v důsledku konkurzu vedeného proti ní není oprávněna nakládat se svým majetkem, a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, neboť není schopna zajistit si právní zastoupení.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 1. dubna 2021, č. j. 79 Cm 13/2021-18 odmítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce (výrok II.).4. Soud I. stupně odkázal na- ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., podle kterého předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi řízení zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka řízení a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi řízení osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno,- ustanovení § 11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“), podle kterého se od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.5. Soud I. stupně návrh žalobkyně na individuální osvobození od soudních poplatků odmítl odkazem na zmíněné ustanovení § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o SoP, neboť předmětné řízení svou povahou spadá do uvedené kategorie, žalobkyně je z tohoto důvodu osvobozena od placení soudních poplatků a její návrh na osvobození od soudních poplatků je tudíž irelevantní. Výrok I. usnesení nebyl podaným odvoláním napaden a nabyl právní moci samostatně.6. Ohledně žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů soud I. stupně odkázal na ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku řízení, u něhož jsou předpoklady pro osvobození soudem od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytné k ochraně jeho zájmů; podle odst. 2 vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu odkazem na odst. 1 zástupce z řad advokátů.7. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce musí být splněny dvě podmínky, a to, že osvobození od soudních poplatků odůvodňují majetkové a sociální poměry účastníka řízení, a že ze strany účastníka řízení nejde o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva.8. Soud I. stupně dále odkázal na- ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění platném do 31. prosince 2020 (dále jen „ZOK“), podle kterého může soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, tyto osoby věděly nebo měly a mohly vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinily za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné,- ustanovení § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle kterého nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinností při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel nemůže domoci plnění na právnické osobě.9. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř., když je zřejmé, že podaná žaloba, právně kvalifikovaná podle výše uvedených ustanovení ZOK a o. z., je zjevně bezúspěšná, když žalobkyně, jež je v konkursu ode dne 27. května 2014, není k jejímu podání aktivně věcně legitimována, tato legitimace svědčí pouze věřiteli nebo insolvenčnímu správci.10. Výrok II. usnesení soud I. stupně odůvodnil tak, že pro vyhovění žádosti na ustanovení zástupce žalobkyni nejsou splněny podmínky ustanovení § 30 o. s. ř.11. Ve včas podaném odvolání ze dne 2. dubna 2021 proti výroku II. usnesení soudu I. stupně žalobkyně (odvolatelka) navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že jí ustanoví právního zástupce a bude pokračovat v žalobě.12. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně své zamítavé rozhodnutí nesprávně odůvodnil odkazem na ustanovení § 68 ZOK a zaměnil tak smysl podané žaloby o náhradu škody se žalobou na založení ručení statutárního orgánu za závazky obchodní korporace, když žalobkyně tuto žalobu ani nemůže podat vzhledem k oprávnění pouze insolvenčního správce a věřitele a nemá žádnou možnost přinutit insolvenčního správce k podání této žaloby. V podané žalobě o náhradu škody se nejedná o zanedbání povinnosti včas podat insolvenční návrh, ale o to, že insolvenční návrh byl podán zcela účelově s cíleným úmyslem poškodit žalobkyni. V dané věci se nemůže jednat o bezúspěšné uplatňování práva, žalobkyně přehledně a dostatečně vylíčila všechny rozhodné skutečnosti pro řádné projednání žaloby i bez ustanovení právního zástupce. Nesprávné závěry soudu I. stupně navozují dojem, že se podanou žalobou nechce zabývat, a proto návrh na ustanovení právního zástupce účelově zamítl, což je v rozporu se zákonným nárokem žalobkyně na spravedlivý proces a je zásadním porušením Listiny základních práv a svobod, neboť žalobkyně se nemůže domoci spravedlnosti k náhradě jí skutečně způsobené škody.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.14. Odvolací soud uvádí, že se závěrem soudu I. stupně o zjevně bezúspěšném uplatňování práva podanou žalobou, a tedy nesplnění předběžného zákonného předpokladu pro ustanovení zástupce podle ustanovení § 138 o. s. ř., prozatím nelze souhlasit. Právnímu posouzení žalobou vylíčeného skutku podle ustanovení § 68 odst. 1 ZOK (zrušeného ke dni 1. ledna 2021 zákonem č. 33/2020 Sb., o změně ZOK a dalších souvisejících zákonů) a ustanovení § 159 odst. 3 o. z., však neodpovídá okruh účastníků řízení ani uplatněný žalobní nárok. Nárok z ručení statutárního orgánu za závazky dlužníka je charakterizován existencí pohledávky věřitele (třetí osoby) za dlužníkem, které se nemůže pro jeho platební neschopnost domoci v důsledku jednání jeho statutárního orgánu v rozporu s péčí řádného hospodáře; tyto skutečnosti v dané věci nejsou tvrzeny. Z hlediska vylíčeného vnitřního vztahu mezi žalobkyní (obchodní korporací) a bývalým členem jejího představenstva (žalovaným), který jí při výkonu své funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil škodu, lze uplatněný nárok velmi předběžně právně kvalifikovat podle ustanovení § 51 – 53 ZOK a ustanovení § 159 odst. 1 o. z. Prohlášený konkurs na majetek žalobkyně nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost podle ustanovení § 245 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), podle ustanovení § 249 odst. 1 IZ osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníka, týkajícího se jeho majetkové podstaty, je po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce.15. Odvolací soud dále uvádí, že závěr soudu I. stupně o zjevně bezúspěšném uplatňování práva z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně (dlužníka) by byl namístě, pokud by uplatněná pohledávka tvořila součást majetkové podstaty dlužníka ve smyslu ustanovení § 205 a násl. IZ. Soud I. stupně se nezabýval skutečností, zda uplatněná pohledávka dlužníka tvoří součást soupisu jeho majetkové podstaty. Závěr soudu I. stupně o zjevně bezúspěšném uplatnění práva z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně je tudíž přinejmenším předčasný a s ohledem na probíhající konkurs žalobkyně vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.16. Případnou nezbytnost zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení je nutno vždy posuzo