6 Cmo 19/2021-45 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou dne 18. června 2020 k Obvodnímu soudu pro , adresa, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částek 765 593,02 Kč, 765 551,51 Kč, 612 683,49 Kč, 47 488,47 Kč, 197 871,30 Kč, 83 089,05 Kč, 20 392,81 Kč, 551 099,34 Kč, 662 893,65 Kč, 765 593,02 Kč, 1 364 296,26 Kč, 863 435,42 Kč, 1 165 436,31 Kč, 883 321,19 Kč, 1 140 374,18 Kč, 111 927,42 Kč, 156 556,45 Kč, 113 931,77 Kč, 153253,76 Kč, 660 688,44 Kč 357 656,22 Kč, 4 559,28 Kč, 5 984,06 Kč, 25 155,90 Kč a 223 608,00 Kč podle neuhrazených faktur vystavených za realizaci reklamních kampaní na základě objednávek společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , celkem 11 702 444,72 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení u jednotlivých částek, z důvodu porušení povinnosti žalovaného při výkonu funkce jediného člena představenstva společnosti tím, že u žalobkyně objednával reklamní kampaně pro své klienty, i když věděl, že uvedená společnost nebude schopna plnit své závazky.2. K námitce uvedeného soudu o jeho věcné nepříslušnosti k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. srpna 2020, č. j. Ncp 527/2020-26 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. p/ o. s. ř. (zákonné ručení při porušení péče řádného hospodáře) v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (výrok I.) a po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (výrok II. - dále jen „soud I. stupně“).3. Jelikož žalobkyně s podáním žaloby neuhradila soudní poplatek v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“), soud I. stupně ji usnesením ze dne 8. října 2020, č. j. 77 Cm 130/2020-28 vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve vyměřené výši 585 123 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti.4. Žádosti žalobkyně ze dne 19. října 2020 o prodloužení lhůty k zaplacení vyměřeného soudního poplatku o 30 dnů, neboť účastníci řízení intenzivně jednají o smírném řešení věci a jeho podobě a s ohledem na důsledky dosažení smírného řešení až po úhradě soudního poplatku pro účastníky řízení, soud I. stupně přípisem ze dne 21. října 2020, č. j. 77 Cm 130/2020-32 nevyhověl. V odůvodnění uvedl, že poplatková povinnost vznikla žalobkyni podáním návrhu dne 18. června 2020, soudní poplatek měl být zaplacen k tomuto dni, žalobkyně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku výše uvedeným usnesením s odstupem téměř 4 měsíců a byla jí poskytnuta další lhůta 15 dnů od doručení výzvy, což plně postačuje pro zaplacení soudního poplatku i mimosoudní jednání, výzva byla právní zástupkyni žalobkyně doručena dne 15. října 2020 a soudní poplatek musí být připsán na účet soudu I. stupně nejpozději dne 30. října 2020.5. Podáním ze dne 29. října 2020 žalobkyně odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. vzala podanou žalobu zpět v celém rozsahu a navrhla zastavení řízení s tím, aby žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.6. Soud I. stupně usnesením ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 77 Cm 130/2020-35 řízení zastavil (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce částku 49 320 Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).7. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnost k zaplacení soudního poplatku s podáním žaloby a ani ve lhůtě stanovené ve výzvě, proto řízení zastavil v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o SoP. Podle ustálené judikatury se soud musí nejprve zabývat tím, zda soudní poplatek byl či nebyl zaplacen, a teprve dalším učiněným úkonem. Žalobkyně vzala žalobu zpět, ale nezaplatila soudní poplatek, proto soud I. stupně nejdříve rozhodl o důsledcích nezaplacení soudního poplatku.8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., podle které jestliže některý z účastníků řízení zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Žalovaný byl zastoupen advokátem, který ve věci učinil jeden úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/ (převzetí a příprava zastoupení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), podle ustanovení § 7 bod 7. AT činí odměna za jeden úkon právní služby 49 020 Kč a podle ustanovení § 13 odst. 3 AT režijní paušál 300 Kč, celkem 49 320 Kč, když právní zástupce žalovaného není plátcem DPH.9. Ve včas podaném odvolání ze dne 13. listopadu 2020 proti výroku II. usnesení soudu I. stupně žalobkyně (odvolatel) navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Žalobkyně v odůvodnění označila napadený výrok za nesprávný, neboť odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně zasáhl do práva žalobkyně na spravedlivý proces, když nezohlednil okolnosti daného případu a dospěl ke zjevně nespravedlivému rozhodnutí. Rozhodování o náhradě nákladů řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci doplněnou zásadou zavinění, která se uplatní zejména při zastavení řízení. Smyslem jejího využití je sankční náhrada nákladů řízení, které by při řádném průběhu řízení nevznikly a tato povinnost uložená soudem účastníkovi řízení, který jejich vznik zavinil. Žaloba o zaplacení pohledávek byla podána důvodně a nikoliv zcela svévolně, uzavřením dohody účastníky řízení nebylo nutno pokračovat v řízení. Soud I. stupně posoudil věc ryze z procesního hlediska zavinění při nezaplacení soudního poplatku a zpětvzetí žaloby, vůbec se nezabýval chováním žalovaného, svůj postup nijak neodůvodnil a lze v něm spatřovat prvek libovůle vždy představující zásah do práva na spravedlivý proces. V rámci mimosoudní dohody žalobkyně se žalovaným dohodli, že nebudou požadovat náhradu nákladů řízení, tj. ponesou náklady ze svého a žalovaný se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení.11. Podáním ze dne 10. listopadu 2020 žalovaný odkazem na smírné řešení věci sdělil, že po žalobkyni nepožaduje náhradu nákladů řízení a vzdává se tohoto práva.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání.13. Odvolací soud se plně ztotožnil s postupem soudu I. stupně, že řízení zastavil nikoliv pro zpětvzetí žaloby žalobkyní podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř., ale pro nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podanou žalobu podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP. Soud I. stupně nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Odvolací soud však v rámci odvolacího řízení zohlednil vyjádření žalovaného, že se vzdává práva na náhradu přiznaných nákladů řízení soudem I. stupně, odkazem na ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.14. Na základě uvedených skutečností odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil napadený výrok II. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle jeho výsledku odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně by nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.