6 Cmo 200/2021-520 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) ve věci nařízení exekuce pro pohledávku oprávněné v částce 1 188 850 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 potvrdil výrok I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 24. září 2020, č. j. 25 Co 493/2012-420, kterým soud I. stupně zamítl žádost povinné o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a odmítl odvolání povinné proti výroku II. uvedeného usnesení, kterým soud I. stupně vyzval povinnou ve lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci výroku I. k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 ve vyměřené výši 4 000 Kč na sdělený účet soudu I. stupně.2. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání i žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost se současnou žádostí o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-478 přerušil řízení o žalobě na obnovu řízení do rozhodnutí o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 odkazem na ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř., podle kterého bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu. Jelikož povinná podala proti témuž rozhodnutí dovolání i žalobu pro obnovu řízení, soud I. stupně řízení o žalobě na obnovu řízení do rozhodnutí o dovolání přerušil.4. Včas podaným odvoláním ze dne 24. března 2021 povinná (odvolatel) napadla výrok uvedeného usnesení soudu I. stupně odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ až g/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal k dalšímu řízení a rozhodnutí odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. jiným soudům prvního a druhého stupně (např. Okresní soud v , Anonymizováno, resp. Krajský soud v , adresa, ). V odůvodnění vznesla námitku podjatosti ve věci rozhodující soudkyně , Anonymizováno, i všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu a Okresního soudu v , Anonymizováno, a rozsáhle odůvodnila své osobní, pracovní a zdravotní problémy v souvislosti s nepříznivou koronavirovou situací.5. Odvolání nebylo oprávněné doručováno, tudíž se k němu nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné.7. Soud I. stupně zcela důvodně v souladu s ustanovením § 235b odst. 3 o. s. ř. přerušil řízení o žalobě na obnovu řízení do rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání podaném povinnou proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435.8. Odvolací soud neshledal pochybení na posouzení skutkového a právního stavu věci soudem I. stupně, a proto odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. Odvolací soud k opakující se námitce podjatosti rozhodující soudkyně soudu I. stupně , Anonymizováno, i všech soudců tohoto soudu a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnou bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva povinnou, která nepožívá právní ochrany a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinná nepochybně sleduje jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).10. O nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.11. Odvolací soud poznamenává, že povinnou navrhované přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnou nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců uvedených soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.