6 Cmo 21/2021-680 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením, které je usnesením o nařízení předběžného opatření (dále též „předmětné usnesení“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) 2. žalovanému zakázal do doby pravomocného skončení řízení zcizit, zatížit zástavním právem, zatížit právem odpovídajícím věcnému břemeni nebo zatížit právem předkupním jakožto právem věcným jeho spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na následujících pozemcích: parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m2, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , objekt k bydlení, a parc. č. , Anonymizováno, , zeleň o výměře , Anonymizováno, m2, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále též „předmětné nemovitosti”).2. Nařízení předběžného opatření soud prvního stupně odůvodnil tím, že z obsahu žalobcem předložených listin je osvědčeno, že 2. žalovaný činí kroky, které směřují k převodu jeho majetku na jinou osobu, což vzbuzuje důvodnou obavu, že by výkon rozsudku vydaného v řízení mohl být ve vztahu k tomuto žalovanému ohrožen. Nařízení předběžného opatření se soudu prvního stupně jeví jako postup přiměřený, neboť existence práva žalobce na požadované plnění ve vztahu k 2. žalovanému je v rámci dokazování předběžně osvědčena.3. 2. žalovaný podal proti předmětnému usnesení včasné odvolání odůvodněné tím, že dne 7. 12. 2012 Katastrální úřad , Anonymizováno, vkladové řízení k jeho výslovné žádosti zastavil. Motivace k převodu podílu na dotčených pozemcích byla a je jediná, a to aktuální zdravotní stav, nikoliv snaha zbavit se majetku. Od roku 1999 je 2. žalovaný po vážném úrazu páteře osobou imobilní ve stupni ZTP/P, je trvale upoután na invalidní vozík a v důsledku zhoršující se zdravotní situace se již nemůže postarat ani o běžné záležitosti spojené s vlastnictvím v , adresa, , kde má trvalé bydliště. Právě syn , Anonymizováno, je tím, kdo už dříve převzal péči o dotčené nemovitosti. Argument, že se hodlá zbavit majetku v důsledku obav z případné exekuce, není reálný, protože pokud by tomu tak bylo, mohl tak učinit kdykoliv v průběhu předchozích 15 let, po které probíhá řízení. Věc je skutkově a důkazně stále stejná, aniž by soud prvního stupně vyjevil svůj právní názor na věc. Je proto navrhováno zrušení předmětného usnesení.4. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Podle § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.6. Podle ustálených závěrů soudní praxe, jež plně odpovídají zákonné dikci § 102 odst. 1, ve spojení s § 102 odst. 3 a § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., je návrhu na vydání předběžného opatření možné vyhovět jen tehdy, pokud žalobce prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků nebo obavu z výkonu soudního rozhodnutí a současně osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Tyto skutečnosti jsou osvědčeny tehdy, pokud se jeví alespoň jako pravděpodobné.7. Z principu proporcionality jako obecné zásady právní (vyjádřenému např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03), vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla žalovanému, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je proto nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020, č. j. 14 Cmo 423/2019-38, ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 56/2020-21, ze dne 28. 5. 2018, č. j. 3 Cmo 30/2018-33, či ze dne 20. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 7/2020-38, či ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 56/2020-21).8. Řízení ve věci samé je vedeno pro zaplacení relativně vysoké částky 7 642 411 Kč s příslušenstvím po dobu téměř 15 let, jde o věc skutkově a právně obtížnou, ve které nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí, a odvolatelem není tvrzeno a ani zjištěno, že podaná žaloba je nedůvodná a bude zamítnuta.9. Žalobce prokázal, že odvolatel zahájil řízení u katastrálního úřadu, jehož předmětem bylo darování předmětných nemovitostí třetí osobě - , Anonymizováno, (zjištěno z informací o průběhu řízení ze dne 20. 11. 2020), který je synem odvolatele (zjištěno z doznání odvolatele), což odvolatel následně i nepřímo potvrdil.10. Předpokladem pro vydání předběžného opatření pro obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí či exekuce (§ 102 odst. 1, 3 o. s. ř.) je především prokázání chování žalovaného, které může mít pravděpodobně za následek ohrožení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, není jím však existence rozhodnutí soudu ukládajícího odvolateli povinnost k plnění žalobci (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 1121/20).11. Jestliže za tohoto stavu žalobce tvrdí, že odvolatel nedisponuje žádným hodnotnějším majetkem, ze kterého by žalobce v případě úspěchu žaloby mohl dosáhnout uspokojení své judikované pohledávky, je namístě mít toto tvrzení za pravdivé, protože opak by musel tvrdit (a prokázat) odvolatel, který však nic takového nečiní (u žalobce nelze bez dalšího dovozovat vědomost o rozsahu majetku odvolatele, pročež takové tvrzení musí nabídnout 2. žalovaný; k tomu srov. např. Zdeněk Pulkrábek: O dokazování negativních skutečností v civilním soudním řízení a o některých zásadách zjišťování skutkového stavu vůbec, v: Právní rozhledy 17/2013, s. 573).12. Pak je ovšem na místě uzavřít, že jednání odvolatele, směřující k převodu předmětných nemovitostí, představuje jednání, které obavu z výkonu rozhodnutí (exekuce) rozhodnutí, jež bude v řízení ve věci samé vydáno, důvodně zakládá (§ 102 odst. 1 o. s. ř) a vydání předběžného opatření za tohoto stavu, aniž by jím byl prejudikován výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro žalobce vůbec nějaký reálný význam.13. Odvolatel přitom netvrdí žádné skutečnosti, které by opodstatnily závěr, že účinky přezkoumávaného předběžného opatření pro něj znamenají nepřiměřenou újmu v porovnání s jejich dopady do poměrů žalobce. Tvrdí-li odvolatel, že se o předmětné nemovitosti z důvodu svého zdravotního stavu nemůže postarat, pročež veškerou péči o ně převzal jeho syn (a tento zdravotní stav byl či je jedinou motivací k jejich převodu na něj), pak nařízené předběžné opatření, které odvolateli zakazují dispozice s nimi, na tomto stavu nemůže zjevně ničeho změnit.14. Dovodil-li tedy soud prvního stupně, že nařízení předběžného opatření v přezkoumávané podobě představuje postup přiměřený (proporcionální), jde o závěr správný.15. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.16. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 145 o. s. ř.).