6 Cmo 233/2020-74 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozhodnutím ve věci samé Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. rozhodl tak, že rozhodnutí o bodu 12., projednávaném na schůzi shromáždění účastníka dne 18. 3. 2019 není rozhodnutím orgánu právnické osoby a ve výroku II. uložil účastníkovi povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 22 570 Kč.2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel domáhal toho, aby soud I. stupně sám rozhodl o bodu 12 projednávaném na schůzi shromáždění účastníka konaného dne 18. 3. 2019 tak, že: „Shromáždění nesouhlasí s uzavřením navržené smlouvy s vlastníky bytů o pronájmu střechy (včetně změny ve finanční částce za znalecký posudek a právní služby)“.3. Svůj návrh měl navrhovatel opírat o skutečnost, že je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , přičemž dne 18. 3. 2019 mělo rozhodnout shromáždění vlastníků o udělení souhlasu s pronájmem střechy hlasy 63,3 % přítomných členů účastníka (též zkráceně SVJ), když navrhovatel měl hlasovat proti. Napadeným rozhodnutím mělo být rozhodnuto o schválení předložené nájemní smlouvy, tedy o záležitosti, zasahující do právního postavení navrhovatele jako vlastníka jednotky, jakož i dalších vlastníků jednotek a současně i do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, v čemž navrhovatel spatřoval důležitý důvod pro podání svého návrhu dle § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále NOZ).4. Podle navrhovatele se schválení nájemní smlouvy týkalo vlastníka jednotky č. , Anonymizováno, , k jehož jednotce má náležet právo výhradního užívání terasy, ohledně níž měl vlastník jednotky , Anonymizováno, provést bez povolení úpravy směřují k jejímu zvětšení. Tím měl vlastník jednotky , Anonymizováno, zasáhnout do střechy domu – a právě tato část střechy má být pronajímanou dle smlouvy. Vlastní nájemní smlouva podle navrhovatele neodpovídá podmínkám dříve dohodnutým na dřívějším shromáždění SVJ dne 6. 6. 2017. Proto by měl soud podle navrhovatele sám rozhodnout o bodu 12 projednávaném na schůzi shromáždění účastníka konaného dne 18. 3. 2019 tak, že: „Shromáždění nesouhlasí s uzavřením navržené smlouvy s vlastníky bytů o pronájmu střechy (včetně změny ve finanční částce za znalecký posudek a právní služby)“.5. Soud I. stupně konstatoval, že v nesporném řízení není vázán petitem. Ve věci postupoval podle § 90 odst. 1 zák. č. 292/2012 Sb, o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.), podle něhož v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby má být soudem rozhodnuto i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato.6. Důvodem pro postup soudu I. stupně podle uvedeného ustanovení z. ř. s. bylo to, že shromáždění účastníka mělo rozhodnout ve věci, kde nebyla dána jeho pravomoc, když na rozhodnutí o schválení nájemní smlouvy o užívání společných prostor ustanovení § 1208 písm. f) NOZ vztáhnout nelze a podle soudu I. stupně oprávnění nakládat se společnými částmi mají pouze spoluvlastníci Předmětné shromáždění vlastníků podle soudu I. stupně tak mělo přijmout usnesení, kterým vyslovilo souhlas s uzavřením nájemní smlouvy, jež se má týkat společných částí domu, což nelze podřadit pod výkon běžné správy, o níž může společenství vlastníků rozhodnout, přičemž oprávnění schválit uzavření nájemní smlouvy není podle soudu I. stupně v tomto případě svěřeno shromáždění vlastníků ani zákonem, ani stanovami.7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal účastník (odvolatel), podle něhož soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a z toho důvodu by mělo být rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že by měl být návrh odvolacím soudem zamítnut. Má tomu být proto, že stanovy účastníka v čl. III odst. 5 stanoví, že pro účely správy domu a pozemku je společenství oprávněno sjednávat smlouvy týkající se - bod d) - nájmu společných částí domu. Obsahem smlouvy, jejíž schválení bylo předmětem napadeného bodu č. 12 usnesení shromáždění, mělo přitom být podle odvolatele mj. zajištění údržby a úklidu střešních prostor, tedy obvyklých činností zajišťovaných v rámci správy domu.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.9. V projednávaném případě je všeobecné známé z obsahu veřejného rejstříku (z rejstříku společenství vlastníků jednotek) sp. zn. S 15396 vedeného Městským soudem v Praze, že podle stanov účastníka platných v rozhodné době bylo v působnosti shromáždění SVJ uzavírání, prodlužování a změna smluv o nájmu společných prostor v domě. Jestliže proto v projednávaném případě v bodu 12 projednávaném na schůzi shromáždění účastníka konané dne 18. 3. 2019 rozhodlo shromáždění účastníka tak, že „Shromáždění souhlasí s uzavřením navržené smlouvy s vlastníky bytů o pronájmu střechy (včetně změny ve finanční částce za znalecký posudek a právní služby)“, rozhodlo shromáždění účastníka zjevně v souladu se svými pravomocemi a v působnosti dané mu stanovami účastníka. Proto se odvolací soud neztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, že předmětné rozhodnutí shromáždění účastníka lze považovat za rozhodnutí, jež není rozhodnutím orgánu právnické osoby.10. V dalším odvolací soud posuzoval, zda návrh navrhovatele má šanci uspět, z kteréhož důvodu by mohlo dojít ke změně napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení, aniž by bylo nutno vracet věc soudu I. stupně.11. Podle právního názoru odvolacího soudu je nutno posuzovat otázky související s rozhodnutím shromáždění účastníka konaného dne 18. 3. 2019 podle ustanovení NOZ účinného do 30. 6. 2020.12. Jak je zřejmé z § 1209 NOZ v uvedeném znění je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl.13. Podle právního názoru odvolacího soudu účelem ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ, a bylo tomu i v případě NOZ ve znění účinném do 30. 6. 2020, je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. Postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ ve znění do 30. 6. 2020 (stejně jako dříve do 31. 12. 2013 podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) se přehlasovaný vlastník jednotky mohl domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Soud tak nemohl měnit usnesení přijaté shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit svým vlastním rozhodnutím.14. Z uvedeného důvodu ani odvolací soud nemohl vyhovět návrhu na nahrazení rozhodnutí nejvyššího orgánu účastníka (shromáždění SVJ) rozhodnutím soudu a nemohl sám zasahovat a měnit petit uplatněného návrhu. V tého souvislosti se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu I. stupně, podle něhož v nesporném řízení soud není vázán petitem. Důvodem je skutečnost, že v nesporném řízení vedeném podle z. ř. s. jsou projednávány návrhové věci, v nichž se úspěch či neúspěch navrhovatele v řízení odvíjí od samotného návrhu, typicky právě v řízeních o neplatnost rozhodnutí shromáždění SVJ, či o neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, kdy v těchto řízeních zákon klade přísné požadavky na splnění podmínek pro úspěch navrhovatele v těchto řízeních, když naplnění těchto podmínek je součástí již samotného návrhu na zahájení řízení, do něhož soud nemůže z vlastní iniciativy zasahovat, měnit jej a rozhodovat o jiném petitu, než byl součástí návrhu. Uvedené se netýká rozhodování věcí zahajovaných i bez návrhu v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby, kdy podle zákonné úpravy má soud rozhodnout i o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde v případě, kdy se na ně hledí, jako by nebylo přijato, což není projednávaný případ, jak bylo odůvodněno shora. Jde o situace, kdy se nebude jednat o neplatné usnesení orgánu právnické osoby v případě, že rozhodování takových otázek nepatří do její působnosti a v takovémto případě půjde o rozhodnutí nicotná.15. Z těchto důvodů, když se rozhodovací praxe ustálila na názoru, že nelze vyhovět návrhu na změnu usnesení přijatého shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit vlastním rozhodnutím soudu odvolací soud napadené usnesení postupem podle § 220 o. s. ř. změnil a návrh na nahrazení usnesení účastníka rozhodnutím soudu zamítl.16. Účastník byl v řízení zcela úspěšný a v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i v souladu s § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), §11 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) mu náleží proti neúspěšnému navrhovateli právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem ve výši 24 684 Kč za 6 úkonů právní služby jeho advokátky (převzetí věci, písemná podání ve věci 12. 9.