7 Cmo 100/2021-81 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba na určení neplatnosti smluv, kterými byl postupně převeden 100 % podíl ve společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, z žalovaného 1) na žalovaného 2) se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 16 456,- Kč (výrok II.), žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 20 570,- Kč (výrok III.) a žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci náklady řízení konaného dne 9. 9. 2020 ve výši 3 400 Kč (výrok IV.).2. V odůvodnění rozhodnutí uved, že výrok IV. o náhradě nákladů řízení žalobce je odůvodněn tím, že zástupce žalovaného 1) způsobil, že první jednání ve věci bylo zmařeno. Uvedl, že poté, kdy žalobce přednesl žalobu, vznesl zástupce žalovaného 1) námitku věcné nepříslušnosti, soud proto musel jednání ukončit a věc předložit Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Zástupce žalovaného 1) zastoupení žalovaného 1) převzal dne 4. 12. 2029, jak plyne z plné moci, tedy devět měsíců před nařízeným jednáním. Zástupce žalobce při přednesu žaloby neměnil ani nerozšiřoval žalobní tvrzení, aby to odůvodnilo vzniklé pochyby o věcné příslušnosti zdejšího soudu. Žalovaný 1) měl dost času na námitku věcné nepříslušnosti, v žalobní odpovědi se o tomto nezmínil. Zástupce žalovaného 1) tak způsobil svým zaviněním, že vznikly náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, konkrétně náklady prvního jednání ve věci, které muselo být ukončeno po přednesu žaloby. Tarifní hodnota úkonu právní služby činí 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (AT), odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč v souladu s ust. § 7 AT. Dále má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 AT. Soud uzavřel, že náklady řízení, které je povinen žalovaný 1) nahradit žalobci, sestávají z jednoho úkonu právní služby (účast na jednání soudu) ve výši 3 100 Kč a režijní paušál 300 K), tedy celkem 3 400 Kč.3. Proti výroku IV. rozsudku soudu se včas odvolal žalovaný 1). Uvedl, že soud nesprávně rozhodl o separaci nákladů řízení k tíži žalovaného 1). Má za to, že jednání zmařeno nebylo. Jednání bylo nařízeno, dostavili se předvolaní účastníci a jednání se konalo. V průběhu jednání byly učiněny projevy účastníků a soudu, zejména přednes žalobního nároku a založení listin, žalovanému 1) jsou přičítány následky jednání jeho zástupce, žalovaný 1) na předmětném jednání přítomen nebyl a byl omluven, jednání bylo ukončeno a nebylo v něm pokračováno v důsledku rozhodnutí předsedkyně soudu, zástupce žalovaného 1) uplatnil své právo, a to v návaznosti na pochybnosti vyjádřené již v prvním písemném podání s vyjádřením k žalobnímu nároku. Žalovaný 1) již v podání ze dne 20. 12. 2019 uvedl mimo jiné, že žalobce není aktivně legitimovanou osobou k podání předmětné žaloby a že v žalobě zmíněný převod podílu ve společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . není výsledkem žádného protiprávního jednání a nebyl činěn za okolností, které by mohly znamenat porušení jakékoli povinnosti akcionáře , právnická osoba, . Podmínky řízení primárně zkoumá soud, nikoli účastník. Dne 9. 9. 2020 se konalo první jednání ve věci. Na něm žalobce přednesl žalobu odkazem na písemné vyhotovení a dodal další skutečnosti k upřesnění žalobního nároku. Mimo jiné upřesnil, že v tomto řízení se bude prokazovat dopad převodu 100% podílu ve společnosti na přímého konkurenta. Pro žalovaného 1) bylo utvrzení žaloby podstatné a určující. V návaznosti na upřesnění považoval zástupce žalovaného 1) za vhodné, soud upozornit na skutečnost, že pokud se nejedná o spor mezi akcionáři o jejich účast ve společnosti, ale o napadení převodu účastí v akcionáři samotném, nejedná se o spor související s účastí v této společnosti. Žalovanému 1) nemůže být dáno k tíži, že soud věcnou příslušnost nezpochybňoval. Pokud žalovaný 1) již při prvním písemném vyjádření k žalobě zpochybňoval podstatu sporu jako sporu mezi společníky a pokud po přetrvání takových pochybností o pravém účelu žaloby po jejím přednesu na prvním jednání vznesl příslušnou námitku, resp. požadoval postup dle § 104a odst. 2 o. s. ř., nejedná se o zaviněné jednání s cílem zmařit první jednání ve věci, ale o řádné a včasné uplatnění práva. Náklady za účast na prvním jednání by vznikly bez ohledu na vznesenou námitku. Jednání se konalo, nejednalo se tak o jednání zmařené, ani jednání, které by neproběhlo pro jakékoli jednání omluveného žalovaného 1). Nebyly tak dány důvody pro rozhodnutí o separaci nákladů dle § 147 o. s. ř. Navrhl změnu napadené části rozhodnutí.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadené části dle § 212a o. s. ř. a dospěl k dále uvedeným závěrům.5. Ze spisu se podává, že soud nařídil jednání o věci na den 9. 9. 2019. Žalovaný 1) udělil plnou moc k zastupování svému zástupci dne 4. 12. 2019. Zástupce žalovaného 1) zaslal soudu na jeho výzvu učiněnou poté, co žalovaný 1) obdržel žalobu, vyjádření k žalobě. V tomto vyjádření žalovaný 1) neuvedl nic o tom, že má za to, že věc byla podána k věcně nepříslušnému soudu. Na jednání dne 9. 9. 2019 žalobce přednesl žalobu, žalobní tvrzení nezměnil ani nedoplnil, po přednesení žaloby zástupce žalovaného 1) vznesl námitku věcné nepříslušnosti soudu. Soud proto jednání bez dalšího odročil na neurčito a věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Poté, co Vrchní soud v Praze námitku věcné nepříslušnosti neshledal důvodnou a věc vrátil soudu, soud nařídil o věci jednání, na němž rozhodl, jak výše uvedeno.6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že je na místě rozhodnout o nákladech řízení žalobce, které vynaložil v souvislosti s účastí na jednání soudu dne 9. 9. 1019, neztotožnil se však s tím, že placení uvedených nákladů jde k tíži žalovaného 1).7. Podle § 147 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.8. Institut separace nákladů řízení (§ 147 o. s. ř.) znamená, že náklady vzniklé zbytečně v důsledku zaviněného chování některého z účastníků (nejčastěji zmaření nařízeného jednání, dokazování) hradí odděleně (separovaně) ten účastník, který nežádoucí procesní situaci zavinil, a to bez ohledu na konečný výsledek řízení.9. Za dané situace, kdy žalobce žalobu nezměnil ani nedoplnil, a to ani na předmětném jednání, měl zástupce žalovaného 1) vznést uvedenou námitku již ve vyjádření k žalobě. Pokud vznesl zástupce žalovaného 1) námitku věcné nepříslušnosti až při jednání soudu, čímž došlo k tomu, že jednání muselo být odročeno až do doby, než o uvedené námitce rozhodne Vrchní soud v Praze, lze dospět k závěru, že tímto postupem zástupce žalovaného 1) zmařil nařízené jednání soudu.10. Soud tedy učinil správný závěr, že zástupce žalovaného 1) způsobil svým zaviněním, že vznikly náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, konkrétně náklady prvního jednání ve věci.11. Odvolací soud konstatoval, že bylo věcí zástupce žalovaného 1), který je advokátem, tedy profesionálem v daném práva oboru, aby postupoval v řízení tak, aby jednání nebylo zmařeno.12. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu, že je na místě uložit povinnost k placení uvedených nákladů žalovanému 1).13. Jak již bylo výše uvedeno, pokud zástupce žalovaného 1) způsobil svým zaviněním, že vznikly náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, je třeba, aby ve smyslu ust. § 147 o. s. ř. byla povinnost platit uvedené náklady uložena zástupci žalovaného 1).14. Na základě uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části analogicky podle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil, jak uvedeno ve výroku.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalobci náklady odvolacího řízení nevznikly.