7 Cmo 135/2019-552 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 19. 12. 2018, č. j. 72 Cm 304/2007-518, 73 Cm 72/2008, Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozhodl tak, že protiplnění za kmenovou akci v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 1 400 Kč, emitované společností , adresa, ., stanovené a vyplacení hlavním akcionářem , Jméno advokáta E, . (dříve , Anonymizováno, .), ve výši 3 856 Kč je nepřiměřená. Přiměřené protiplnění za kmenovou akcii v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 400 Kč emitované společností , adresa, ., je ve výši 6 517,59 Kč (výrokem I.), 1. a 2. účastníkovi uložil povinnost zaplatit navrhovateli a) na náhradě nákladů řízení 112 699,75 Kč (výrokem II.), navrhovateli b) 38 181,04 Kč (výrokem III.) a navrhovateli c) 2 000 Kč (výrokem IV.), jakož i povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Městského soudu v Praze 1 000 Kč (výrokem V.) a částku 117 421,63 Kč (výrokem VI.). Shledal, že mezi všemi účastníky byla sporná výše protiplnění stanovená na základě znaleckého posudku č. 82/2007 ve spojení s rozhodnutím ČNB o udělení souhlasu podle § 183i odst. 5 věta prvá obch. zák. Proto nechal vypracovat nezávislý znalecký posudek, který po doplnění stanovil výši přiměřeného protiplnění za akcii , právnická osoba, . ve výši 4 695 Kč. 2. účastník namítl, že cena za akcii by měla být snížena o 15 %, jelikož v sobě zahrnuje tzv. přirážku za získání majority, čímž se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí, kterým zrušil dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu zdejšího. Z dokazování vyplynulo, že 2. účastník nabyl majoritu smlouvou ze dne 1. 2. 2007 a již dne 8. 6. 2007 se konala valná hromada, která rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů podle § 183i obch. zák., tj. po 127 dnech od získání majoritního podílu ve společnosti. Je tedy spravedlivé, aby při stanovení výše protiplnění bylo přihlédnuto k této akviziční (prémiové) ceně. Přiměřená výše protiplnění ve výši 6 517,59 Kč za jednou akcii odpovídá ceně, za kterou 2. účastník nakoupil 90,3 % akcií dne 1. 2. 2007. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“; jehož použití je opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován), o nákladech státu pak dle § 148 odst. 1 o. s. ř., které odpovídají vynaloženým nákladům na znalecký posudek.2. Proti všem výrokům předmětného usnesení podali 1. a 2. účastník odvolání. Namítají, že doplněné dokazování soudu prvního stupně při jednání dne 10. 1. 2019 není postačující. 1. a 2. účastník splnili veškeré zákonné povinnosti, které jim právní úprava v rozhodné době ukládala. Třebaže Nejvyšší soud v textu odůvodnění svého rozhodnutí pracuje přímo s akviziční cenou, z příslušné části odůvodnění vyplývá, že vždy je třeba posuzovat časovou souslednost nabytí majority za tzv. prémiovou cenu a okamžik vytěsnění minoritních akcionářů. Touto otázkou se však soud prvního stupně nezabýval, přičemž 1. a 2. účastník mají za to, že není dán důvod pro neponížení akviziční ceny o 15 %. Konstatování, že k výkupu majoritního podílu došlo těsně před vytěsněním navrhovatelů, není dostačující a neodpovídá v řízení v tomto směru provedeným důkazům. Poukazují na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2015, č. j. 7 Cmo 504/2014-1840, aplikace, jehož závěrů se dožadují. Dále namítají, že soud prvního stupně zcela ignoroval závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce BDO – Appraisal services – Znalecký ústav s. r. o. a žádným způsobem je nevyhodnotil, třebaže byl v původním řízení vyhodnocen jako stěžejní. Pro závěry soudu prvního stupně nemohou postačovat závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 Cdo 3024/2016-492, doplněné výroční zprávou 1. účastnice za rozhodný rok. V rámci výroků o nákladech řízení měl soud přihlédnout k účelnosti vynaložených nákladů, zejména na soudem pořízený znalecký posudek a jeho doplnění, které byly fakticky vynuceny postupem soudu prvního stupně, čemuž se odvolatelé nemohli bránit. Při rozhodování o nákladech řízení měl soud přihlédnout též k délce trvání celého řízení a v tomto směru vynést příslušný výrok o jejich náhradě. Navrhují, aby bylo předmětné usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Navrhovatel a) nepovažuje odvolání za důvodné. Účastníci provedené důkazy nezpochybnili, k provedeným důkazům neměli námitek a nevznesli žádné důkazní návrhy. Pokud by účastníkům šlo o opravdu spravedlivé a přiměřené protiplnění, museli by sami aktivně poskytnout svému znalci a České národní bance informace o koupi 90,3 % akcií ke dni 1. 2. 2007, což se však patrně nestalo. Na souhlas České národní banky se v žádném případě nebylo a není možno spoléhat. Pokud jde o případnou srážku až 15 % z tržní ceny, soud prvního stupně se touto otázkou šířeji zabývá a svůj závěr srozumitelně zdůvodňuje. Soud prvního stupně byl vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v dané věci, který případnou srážku nepřipouští. Při akvizici nešlo o prémiovou cenu ve smyslu koupě nějaké předražené minoritní části k získání majority, ale o tržní cenu podniku. Nelze popřít triviální logiku, že 90 % něčeho cenného nemůže být dražší než celek.4. Navrhovatel b) považuje odvolání za zcela nedůvodné. Účastnící žádné návrhy dalšího dokazování nepřednesli. Zcela zavádějící je pak poznámka o tom, že v rámci procesu vytěsnění splnili veškeré své zákonné povinnosti, neboť svému znalci a ani České národní bance nepředložili smlouvu o akvizici, která přímo stanovila tržní cenu, a naopak se snažili minimalizovat přiměřené protiplnění na co možná nejnižší míru, což vyplývá z udělení souhlasu České národní banky ze dne 17. 4. 2007. Při akvizici nešlo o prémiovou cenu, ale o tržní cenu podniku. Před zásahem Nejvyššího soudu se soudy nebyly schopny vypořádat s triviální logikou, že 90 % něčeho cenného nemůže být dražší než celek (tj. 90,3 % podniku bylo koupeno za tržní cenu 919 834 000 Kč, zatímco následné ocenění celého podniku bylo dle znalce , Anonymizováno, stanoveno na pouhých 733 748 685 Kč). Závěr stran případné srážky pak soud prvního stupně srozumitelně odůvodňuje, pokud jde o její nepřipuštění, byl soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem. Je navrhováno potvrzení předmětného usnesení.5. Navrhovatel c) se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání ve věci samé důvodným neshledal.7. Odvolací soud vyšel z rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002).8. Podle § 183k odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.9. Podle § 183i odst. 1 obch. zák. osoba, která vlastní ve společnosti účastnické cenné papíry, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, s nímž jsou spojena hlasovací práva, a b) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen „hlavní akcionář“), je oprávněna požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu, která rozhodne o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na její osobu.10. Podle § 183c odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2008, obchodního zákoníku, je-li nabídka převzetí činěna proto, že to ukládá navrhovateli zákon, rozhodnutí státního orgánu nebo stanovy společnosti (dále jen "povinná nabídka převzetí"), nesmí být omezena na určitý počet účastnických cenných papírů ani podmíněna podle § 183a odst. 3 a musí v ní být uvedeno též, z jakého důvodu se činí. Pro účely povinné nabídky převzetí se účastnické cenné papíry považují vždy za neomezeně převoditelné. Podle § 183c odst. 3 tohoto předpisu, cena nebo směnný poměr uvedené v povinné nabídce převzetí musí být přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů. Při stanovení ceny pro účely povinné nabídky převzetí při ovládnutí společnosti se přihlédne k váženému průměru z cen, za něž byly uskutečněny obchody těmito cennými papíry v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí, které byly evidovány centrálním depozitářem podle odstavce 4 (dále jen "průměrná cena"). Jestliže akcionář nebo osoba jednající s ním ve shodě nabyla v posledních 6 měsících cenné papíry, které jsou předmětem nabídky převzetí, za cenu vyšší, než je pr