7 Cmo 173/2021-66 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto:„Návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti , Jméno navrhovatele B, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , se zamítá.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“2. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že navrhovatel coby společník účastníka č.1/ s 50% podílem, přičemž účastník č.2/ je rovněž společník účastníka č.1/ s 50% podílem, se domáhal ustanovení hmotněprávního opatrovníka účastníkovi č.1/ s odkazem na několik probíhajících soudních řízení, mimo jiné na řízení, vedené před Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 7 Cmo 243/2018. Rozhodnutí v tomto odvolacím řízení vydané, ve věci návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, dosud není pravomocné, jednatelem je stále , Anonymizováno, .3. Účastník č.1/ ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že řízení ve věci sp. zn. 7 Cmo 243/2018 je již pravomocné, na jeho základě se účastník č.2/ stal jednatelem společnosti. Otázka, kdo je statutárním orgánem účastníka, je již vyřešena, návrh na ustanovení opatrovníka je nedůvodný.4. Poté, co soud popsal údaje ve vztahu k jednateli, vyplývající z rejstříkového spisu účastníka č.1/, odkázal na dikci ustanovení § 486 odst. 1/ zákona č. 89/2012 Sb. a dikci ustanovení § 8 zákona č. 304/2013 Sb. přičemž učinil závěr, že účastník č.1/ má statutární orgán, jednatelku , Jméno navrhovatele C, , návrh na ustanovení hmotněprávního opatrovníka zamítl, když situace ve společnosti ustanovení hmotněprávního opatrovníka nevyžaduje.5. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb.6. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se navrhovatel včas odvolal, své odvolání vzal zpět podáním, došlým soudu dne 13. 5. 2021. Uvedl, že bere své odvolání proti usnesení 71 Cm 10/2021-21 ze dne 18. 3. 2021 v celém rozsahu zpět.7. Účastník č.1/ podal včasné odvolání proti bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně, o nákladech řízení. Namítá, že se jednalo o bezúčelný návrh, „není bez významu rovněž ta skutečnost, že by mělo být přihlédnuto k okolnostem, za jakých byla nezákonně zbavena účastnice č.2/ jednatelství ve společnosti účastníka č.1/, což vyplývá právě z usnesení Vrchního soudu ze dne 14.1.2021, č.j. 7 Cmo 243/2018.“ V dané souvislosti uvedený odvolatel předestřel úvahu, že „ náklady soudního řízení mají tedy sloužit nejenom k pokrytí nákladů účastníka, který brání své právo, ale do jisté míry je de facto i sankcí vůči straně, která v řízení byla neúspěšná, zvláště v situaci, kdy žalobní návrh lze vnímat zcela účelově a jako zcela nedůvodný.“ Účastník č.1/ navrhuje, aby mu za řízení před soudem byly přiznány náklady řízení v rozsahu dvou úkonů právní služby.8. Odvolání podala prostřednictvím svého právního zástupce rovněž účastnice č.2/, a to do výroku o nákladech řízení. Namítá, že doložila, že v řízení je zastoupena advokátem, když sama nedisponuje právním vzděláním, a tedy využila v souvislosti s procesní obranou svého legitimního práva na odbornou právní pomoc a zastoupení v soudním řízení zvoleným zástupcem, advokátem. Bez odborné pomoci právního zástupce- advokáta, nebyla schopna se v řízení zorientovat a procesně se vyjádřit. Odvolatelka poukazuje na skutečnost, že prostřednictvím advokátky učinila v řízení před soudem prvního stupně vyjádření ve věci, má za to, že o účelnosti postupu navrhovatele svědčí to, že návrh byl soudem prvního stupně zamítnut. Navrhovatelka je invalidní důchodkyní, jejím příjmem je pouze invalidní důchod. Má za to, že na ní nelze spravedlivě požadovat, aby za popsaných konkrétních okolností nesla náklady ze svého, když na její straně jsou mimořádné okolnosti, takové vyjímečné rozhodnutí odůvodňující.9. V rámci podání, jímž vzal své odvolání zpět, se navrhovatel podrobně /v čl. II. až IV. podání/ vyjádřil k odvolání účastníků do nákladů řízení. Odkázal na dikci ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. a vyjádřil přesvědčení o tom, že zde nejsou okolnosti, za nichž by bylo možno náklady řízení účastníkům přiznat. „Vzhledem k tomu, že v současné době je účastník č.1/ a účastník č.2/ de facto stejná osoba, pak v rámci tohoto řízení postačilo, aby se k návrhu navrhovatele vyjádřil účastník č.2/ pouze prostřednictvím účastníka č.1/. Skutečnost, že účastník č.2/ podal zvlášť vyjádření k návrhu a také zvlášť odvolání proti Usnesení, lze jednoznačně vnímat jako snahu účastníka č.2/ pouze uměle navyšovat náklady soudního řízení.“10. K argumentaci účastníků účelovostí podaného návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovníka, uvedl navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání těchto účastníků řízení, že jeho návrh rozhodně není účelový, a ani není zjevně bezúspěšný, což dokládá usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 73 Cm 1/ 2019-249 ze dne 4. 5. 2021, kterým bylo vyhověno jeho návrhu na ustanovení procesního opatrovníka. V tomto usnesení je jednoznačně potvrzeno, že se soud ztotožnil s argumentací navrhovatele, tedy že je zde takový očividný střet zájmů, kvůli kterému účastník č.2/ nemůže vystupovat v daném řízení za účastníka č.1/. Navrhovatel je přesvědčen, že za účelovým zvyšováním nákladů řízení je snaha poškodit navrhovatele a zabránit mu ve snaze hájit zájmy účastníka č.1/. Navrhovatel navrhl potvrzení účastníky napadeného rozhodnutí.11. Účastník č.1/ se vyjádřil ke zpětvzetí odvolání ze strany navrhovatele. Uvedl, že je vhodné, aby s ohledem na další probíhající řízení o jmenování opatrovníka účastníkovi č.1/ bylo „ v konečném důsledku rozhodnuto“, tedy aby bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Současně účastník č.1/ oznámil ukončení právního zastoupení.12. Účastnice č.2/ ve svém vyjádření k odvolání navrhovatele namítla, že zpětvzetí návrhu je v rozporu s jejím oprávněným zájmem, soud se vůbec nevypořádal s její námitkou místní nepříslušnosti. „ Připuštění zpětvzetí návrhu za dané procesní situace, kdy ani dáno na jisto, zda ve věci rozhoduje zákonný soudce, by znamenalo odepření práva na spravedlivý proces účastníci č.2/ a řetězení procesních vad od počátku řízení.“ Účastnice č.2/ dále zdůraznila, že, v úvodu řízení doložila, že je zastoupena advokátem, plná moc advokáta trvá, soud však doručil přímo účastnici č.2/.13. Podle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět, v takovém případě odvolací soud řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.14. Ve vztahu k odvolání navrhovatele, jež odvolací soud považuje za nepodmíněné a dostatečně určité, postupoval odvolací soud podle citovaného zákonného ustanovení a odvolací řízení o odvolání tohoto účastníka řízení zastavil.15. Pokud účastníci navrhují, aby odvolací soud se odvoláním navrhovatele věcně zabýval, tak po takový postup není procesní prostor. Navrhovatel vzal zpět své odvolání. Ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. nepředvídá, že by soud zjišťoval stanovisko účastníků ke zpětvzetí odvolání, z uvedeného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by nesouhlas účastníků řízení ze zpětvzetím odvolání mohl mít relevanci.16. Pokud jde o dikci ustanovení § 15 z. ř. s., zde je stanoveno: „Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu.“17. Navrhovatel nevzal zpět návrh na zahájení řízení, nýbrž odvolání. Učinil tak v čl. I. svého podání. Za dané situace není procesní prostor pro přezkum napadeného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovník účastníkovi č.1/ či postupu soudu při rozhodování o tomto návrhu.18. Pro úplnost pak lze obecně podotknout, že je-li vzat zpět návrh v řízení, jež bylo možno zahájit i bez návrhu, což se ale v posuzovaném případě nestalo / viz výše /, soud zkoumá, zda je dán veřejný zájem na pokračování řízení, nejde o subjektivní hlediska účastníků. V tomto směru lze odkázat na komentářovou literaturu k § 15 z. ř. s. / Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízení soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 1156s./19. Pokud jde o odvolání účastníků do nákladů řízení, jež obě byla podána včas prostřednictvím jednotlivých právních zástupců účastníků, zde odvolací soud odkazuje na dikci ustanovení § 23 z. ř. s, kde je stanoveno: „Bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu, a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.“20. Pokud za okolnosti, jež by měly být vzaty v úvahu při rozhodování o nákladech řízení, mají být považovány okolnosti, za jakých byla nezákonně zbavena účastnice č.2/ jednatelství ve společnosti účastníka č.1/, „což vyplývá právě z usnesení Vrchního soudu ze dne 14.1.2021, č.j. 7 Cmo 243/2018.“, jak je argumentováno v odvolání účastníka č.1/, tak je třeba říci, že v aktuálním řízení nejde o posuzování valné hromady, kde byla jedn