7 Cmo 192/2021-330 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že návrh, aby , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, vstoupila do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 114/2019 na místo původní žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa žalobkyně, , se zamítá.2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že řízení se proti žalovanému vedlo o zaplacení pohledávky ve výši 11 224 380 Kč s příslušenstvím, jejíž vznik žalobkyně dovozuje z titulu ručení žalovaného jako vlivné osoby podle ust. § 71 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen ZOK). Poté, co bylo žalobkyni odňato osvobození od soudního poplatku, a byla vyzvána k jeho úhradě ve výši 561 219 Kč, uhradila soudní poplatek jen co do výše 25 000 Kč a zároveň žalobu co do zaplacení částky ve výši 10 724 380 Kč s příslušenstvím vzala zpět. Soud řízení usnesením ze dne 10. 8. 2020 č. j. 79 Cm 114/2019-279 co do částky 10 724 380 Kč s příslušenstvím podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil, neboť žalobkyně z této částky nezaplatila soudní poplatek z žaloby. Žalobkyně následně svým podáním ze dne 6. 10. 2020 navrhla, aby soud postupoval dle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v řízení pokračoval se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“), na kterou žalobkyně dle smlouvy ze dne 14. 7. 2020 postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, a která tak vstoupila do práv a povinností žalobkyně ve vztahu k této pohledávce. Společnost svým podáním ze dne 16. 10. 2020 vyjádřila se svým vstupem na straně žalobkyně souhlas. Soud prvního stupně se vzhledem k judikatuře, dle které soud může výjimečně zamítnout návrh podle ust. § 107a o. s. ř. z důvodů uvedených v § 2 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 3. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3530/2015 a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013), zabýval otázkou, zda návrh žalobkyně podle ust. § 107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu ust. § 2 o. s. ř. K tomu shledal, že v této věci došlo k zastavení řízení co do 95 % z předmětu řízení z důvodu neuhrazení 95 % vyměřeného soudního poplatku za žalobu (viz odst. 12 napadeného usnesení), a tedy je možné, že v odpovídajícím poměrném rozsahu bude žalobkyni dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci samé uložena povinnost vůči žalovanému k náhradě nákladů řízení. Soud dále neshledal jakýkoliv hospodářský význam uvedeného postoupení pohledávky na Společnost, odkazujíc na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 468/11. Z uvedených důvodů si soud vyžádal za účelem zjištění ekonomické situace Společnosti daňové přiznání za rok 2017- 2019, účetní závěrky za roky 2018 a 2019, jakož i výpisy z účtů Společnosti za rok 2020. Soud prvního stupně dále dotazoval Magistrát města Brna, a zjistil, že Společnost není evidována jako vlastník vozidla, jakož i sám nahlédnutím do katastru nemovitostí dohledal, že Společnost není v něm evidována jako nositelka žádných práv. Základní kapitál Společnosti je ve výši 100 000 Kč, dále z předložených účetních dokladů shledal, že za roky za roky 2015- 2019 je Společnost konstantně ve ztrátě, Společnost má záporný vlastní kapitál což indikuje její předlužení, a tedy soud shledal jak opodstatněný závěr o případné nedobytnosti pohledávky žalovaného vyplývající z povinnosti žalobkyně k úhradě nákladů řízení. V souladu s ustanovením zákona a judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu konstatoval, že poté, co soud prvního stupně zohlednil, jak aktuální procesní situaci v nadepsané věci, tak ekonomickou situaci Společnosti, mu nezbylo, než změnu účastníka na straně žalobkyně zamítnout, neboť dospěl k závěru, že podle toho, co vyšlo v řízení najevo, lze shrnout, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle ust. § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení stran zneužití institutu procesního nástupnictví, pročež soud prvního stupně nesprávně aplikoval korektiv upravený v ust. § 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 107a o. s. ř. ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné důvody. Dále považuje posouzení soudu prvního stupně za neúplné, jelikož nesrovnal majetkové poměry žalobkyně jakožto postupitele s majetkovými poměry Společnosti jako postupníka a nabyvatele žalované pohledávky, pročež si soud prvního stupně nemohl učinit věrohodný závěr o tom, zda se v jeho důsledku skutečně zhorší dobytnost případných nákladů řízení. Dále namítá nepřiléhavé použití soudem citované judikatury, kdy na danou věc dle žalobkyně nedopadá. Uvádí, že důvodem pro postoupení pohledávky Společnosti bylo, že žalobce neměl a nemá prostředky na úhradu soudního oplatku, kdy odnětím osvobození od soudního poplatku se ocitl v procesní pasti, když k tomu, aby mohl pokračovat v soudním řízení, si musel obstarat finanční prostředky k zaplacení soudního poplatku, žalobkyně namítá, že tímto důvodem postoupení se soud nikterak nevypořádal. Žalobkyně uvádí, že musela prodat předmětnou postoupenou pohledávku, jelikož se jí nepodařilo získat finanční prostředky na úhradu soudního poplatku, což dokládá účetními závěrkami za rok 2017 - 2019, daňovými přiznáními za rok 2017-2019 a výpisy z bankovních účtů, kdy z uvedených dokumentů je patrné, že žalobkyně nedisponovala prostředky ve výši 561 219 Kč k úhradě celého soudního poplatku. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že Společnost vstupuje, coby nabyvatel práva uplatňovaného žalobou, do tohoto řízení na místo dosavadní žalobkyně, anebo aby je zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu posouzení.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil, tak, že odvoláním napadané rozhodnutí považuje za správné a plně v souladu s ustálenou judikaturou týkající se účelových návrhů na záměnu účastníků, má za to, že byly splněny podmínky pro takovýto postup soudu, který byl i náležitě a řádně soudem na základě zjištěného stavu odůvodněn. Uvádí, že tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá, že došlo k situaci, že žalovaný obdržel od žalobkyně již dne 15. 1. 2020 požadavek na podpis vzdání se nároku na náhradu nákladů v případě zpětvzetí návrhu a zastavení řízení k návrhu žalobkyně, což však žalovaný s ohledem na přístup a jednání žalobkyně a výši již vzniklých nákladů, které vynaložil na svoji obranu, neakceptoval, tento dopis dokládá spolu s vyjádření k odvolání odvolacímu soudu. Z uvedeného se tak podává, že nastala situace, která je předpokládaným důvodem pro přezkum a následné odmítnutí návrhu na záměnu účastníka, tedy, že záměnu účastníků žalobkyně navrhla poté, kdy se s žalovaným nedohodla na zpětvzetí žaloby za současného vzdání se nákladů řízení, přičemž nabídka na zpětvzetí byla vznesena ze strany žalobkyně ještě předtím, než došlo k pravomocnému odebrání osvobození od soudního poplatku. Dále má za to, že již v řízení o soudním poplatku bylo jak Městským soudem v Praze tak následně Vrchním soudem v Praze skutkově zjištěno, že žalobkyně disponuje majetkem mnoho násobně převyšujícím soudní poplatek stanovený ve výši 561 219 Kč a nedostatek aktiv pro vedení soudního sporu tedy nemohl být ekonomickým či jiným pochopitelným důvodem pro postoupení pohledávky, žalobkyně též dle žalovaného pouze bagatelizuje svoje výsledky hospodaření, za roky 2018 a 2019, kdy dosáhla mnohamilionového provozního zisku, když uvádí, že jde o zisk v důsledku účetních operací. Žalovaný se domnívá, že skutečnost, že Společnost dosahuje provozního zisku v řádech desítek milionů korun v roce 2018, nesvědčí o neschopnosti vynaložit mnohonásobně nižší náklady na vedení soudního sporu. Žalovaný spatřuje též ve Společnosti prázdnou, účelovou a nefunkční společnost, což potvrzuje i Společnost sama, když uvádí, že není schopna soudu své základní účetní doklady z důvodu rekonstrukce účetnictví, k čemuž dle žalovaného, dochází často u subjektů, kteří nevedou řádně své účetnictví. Směřování Společnosti k insolvenci lze odvodit i z osob, které ve Společnosti figurují. Žalovaný se tak domnívá, že postup žalobkyně je jasný příkladem toho, že se účastník pokouší uvedeným postupem oprostit od povinnosti k úhradě nákladů řízení, tudíž odvolání žalobkyně považuje za zcela nedůvodné, neboť soud prvního stupně dospěl k rozhodnutí na základě správně zjištěného skutkového stavu, ke správným skutkovým závěrům a věc i po právní stránce správně posoudil, pročež navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení potvrdil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nast