7 Cmo 214/2019-189 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 7. 11. 2017 se žalobci proti žalovanému domáhali zaplacení doplatku ve výši 6 120 Kč za každou jednu kmenovou akcii žalovaného o jmenovité hodnotě 10 000 Kč (dále také jen „akcie“). Tvrdili, že valná hromada žalovaného dne 17. 6. 2016 rozhodla o zpřísnění omezení převoditelnosti akcií na jméno tím způsobem, že převod akcií vždy vyžaduje souhlas představenstva. Žalovaný proto vůči akcionářům učinil povinný veřejný návrh smlouvy na odkup akcií za částku 8 280 Kč za jednu kmenovou akcii ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč. Částka byla stanovena s odkazem na závěry znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, (dále i jen „znalecký posudek“). Žalobci přijali veřejný návrh smlouvy, a to žalobce a) ohledně 2 ks akcií, žalobce b) ohledně 1 ks akcie, žalobce c) ohledně 24 ks akcií a žalobce d) ohledně 36 ks akcií. Žalobci považují uvedenou výši protiplnění za nepřiměřenou hodnotě akcií a žalovaného proto vyzvali k zaplacení výše uvedeného doplatku, žalovaný to odmítnul. Dle žalobců činí hodnota jedné akcie 14 400 Kč, vychází přitom ze znaleckého posudku, v němž byla určena obvyklá hodnota jedné akcie právě v částce 14 000 Kč a následně byla aplikována srážka za minoritu. Žalobci považují aplikaci takové srážky za nepřípustné vzhledem k účelu ocenění.2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Uvedl, že při vypracování znaleckého posudku byla vzata v úvahu skutečnost, že akcionáři, kteří vyslovili souhlas se zpřísněním převoditelnosti akcií, představovali celkem 83,84 % celkového počtu akcií žalovaného a byl mezi nimi i akcionář, jehož podíl na žalovaném představoval 83 %. Samotný povinný veřejný návrh smlouvy pak byl adresován akcionářům, kteří vlastnili dohromady jen 16,16 % celkového počtu akcií žalovaného. Skutečnost, že šlo o minoritní akce, se pak dle žalovaného odráží ve „snížené“ hodnotě těchto akcií. Z toho důvodu znalec správně užil srážku za minoritu.3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. dubna 2019 č. j. 56 Cm 198/2017-156 rozhodl tak, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 12 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 240 Kč od 12.11.2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) 6 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 120 Kč od 12.11.2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok II.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) 146 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 146 880 Kč od 12.11.2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok III.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) 220 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 220 320 Kč od 12.11.2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok IV), „Žalovaný je povinen splnit dorovnání vůči všem ostatním dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů žalobce, kteří přijali veřejný návrh smlouvy ze dne 9.9.2016, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku do soudní úschovy“ (výrok V.), a dále že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 25 312 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a)“ (výrok VI.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 24 208 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce b)“ (výrok VII.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení ve výši 74 312 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce c)“ (výrok VIII), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) náhradu nákladů řízení ve výši 104 881 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce d)“ (výrok IX) a že „Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 2 013 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok X.).4. Na základě provedeného dokazování, kdy jednotlivé důkazy soud prvního stupně zhodnotil ve svém rozsudku, učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Valná hromada žalovaného dne 17. 6. 2016 rozhodla o zpřísnění omezení převoditelnosti akcií na jméno tak, že k převodu akcie na jméno od zápisu této změny do obchodního rejstříku se vyžaduje předchozí souhlas představenstva. Změna byla do obchodního rejstříku zapsána dne 23. 8. 2016. Pro toto zpřísnění hlasovali akcionáři s 83,84 % celkového počtu akcií žalovaného a byl mezi nimi i většinový akcionář, jehož podíl na žalovaném představoval 83 % Z důvodu tohoto zpřísnění omezení převoditelnosti akcií učinil žalovaný dne 9. 9. 2016 veřejný návrh vůči těm akcionářům, kteří pro zpřísnění omezení převoditelnosti akcií nehlasovali. Žalovaný nabídnul protiplnění za jednu akcii ve výši 8 280 Kč. Jeho přiměřenost doložil znaleckým posudkem znaleckého ústavu , právnická osoba, Ve znaleckém posudku byla obvyklá hodnota jedné akcie určena v částce 14 400 Kč, a to jako podíl hodnoty čistého obchodního majetku žalovaného určeného výnosovou metodou připadající na jednu akcii. Na takto určenou obvyklou hodnotu jedné akcie byla aplikována srážka (diskont) za minoritu ve výši 42,5 %, výsledkem pak byla obvyklá hodnota minoritní akcie ve výši 8 280 Kč. Žalobci veřejný návrh akceptovali a to žalobce a) ohledně 2 ks akcií, žalobce b) ohledně 1 ks akcie, žalobce c) ohledně 24 ks akcií a žalobce d) ohledně 36 ks akcií. Žalobci vůči žalovanému uplatnili právo na dorovnání poskytnutého protiplnění ve výši 6 120 Kč na 1 akcii, žalovaný toto odmítnul. Obvyklá hodnota jedné akcie žalovaného k 1. 7. 2016 bez aplikace srážky za minoritu činila 14 400 Kč.5. Soud prvního stupně v rozsudku citoval ust. § 327, § 328 odst. 1, § 329 odst. 3 a § 335 odst. 1, § 341, § 390 odst. 3 - 5 a 7 z.o.k. Z uvedených ustanovení podle soudu vyplývá, že rozhodne-li valná hromada společnosti o zpřísnění omezení převoditelnosti akcií, společnost je povinna učinit veřejný návrh smlouvy k odkupu těchto akcií za protiplnění přiměřené jejich hodnotě; přiměřenost výše protiplnění musí být doložena znaleckým posudkem. Vyjde-li najevo, že vlastníci účastnických cenných papírů, které byly předmětem veřejného návrhu smlouvy, neobdrželi přiměřené protiplnění, mohou se dovolávat toho, aby jim navrhovatel protiplnění dorovnal. Výklad pojmu přiměřené protiplnění poskytuje judikatura vzniklá v souvislosti s posuzováním přiměřenosti protiplnění poskytnutého akcionářům při nuceném přechodu účastnických cenných papírů (tzv. vytěsní menšinových akcionářů neboli „squeeze outu“). Judikatura reprezentovaná usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2025/2016 a 29 Cdo 3024/2016 se ustálila na závěrech, že základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku (obchodního závodu) společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. Má-li být protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva iniciovat nucený přechod účastnických cenných papírů. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní, tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.6. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/15 se pak stran tohoto pojmu podává, že základem pro určení výše přiměřeného protiplnění b