7 Cmo 238/2019-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením zahájil Městský soud v Praze ve výroku I. řízení bez návrhu o dosažení shody mezi stavem zapsaným v obchodním rejstříku a skutečným stavem, ve výroku II. rozhodl, že se v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 162609 vymazává statutární orgán, jednatel , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , , adresa, a den vzniku funkce 9. 7. 2015 a současně se zapisuje datum zániku funkce dne 25. 10. 2018. Ve výroku III. soud uložil společnosti , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , sídlem , adresa, , (dále též jen „Společnost“) povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.2. V odůvodnění usnesení vyšel soud prvního stupně z toho, že jednatel Společnosti , Anonymizováno, ztratil způsobilost pro výkon funkce, když byl pravomocně odsouzen pro přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku a přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, a to rozsudkem vydaným Krajským soudem v , Anonymizováno, dne 22. 3. 2018, č. j. 10 T 9/2015-3362. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2018. Z jeho výrokové části vyplývá, že , Anonymizováno, při páchání trestné činnosti jednal na základě plné moci za společnost , právnická osoba, , skutky tedy byly spáchány v souvislosti s podnikáním. Ke dni nabytí právní moci rozsudku přestal , Anonymizováno, splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce jednatele společnosti dle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) ve spojení s § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), kdy za bezúhonného se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Výše uvedenou skutečnost shledal soud prvního stupně skutečností zakládající neshodu mezi skutečným stavem a stavem zapsaným ve veřejném rejstříku, a proto zahájil řízení bez návrhu dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z.v.r.“) o výmazu jednatele za účelem dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, neboť ze strany Společnosti takový návrh nebyl podán, ač k jeho podání byla povinna bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti. O poplatkové povinnosti rozhodl soud dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 11 odst. 1 a odst. 3 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.3. Proti výroku II. a III. tohoto usnesení podala Společnost včasné odvolání. Dle Společnosti nelze na trestný čin, pro něž byl Daniel Walter odsouzen, nahlížet jako na trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním anebo s předmětem podnikání, když byl odsouzen za to, že za společnost , právnická osoba, požádal Úřad práce v , Anonymizováno, o poskytnutí dotace na program „Vzdělávejte se“ a tuto dotaci společnost , právnická osoba, čerpala, aniž by splnila podmínky jejího poskytnutí. Dále namítla, že trestné činnosti se dle předmětného rozsudku , Anonymizováno, dopustil v listopadu a prosinci roku 2010 a v tu dobu ve společnosti , právnická osoba, ještě nebyl, jejím jednatelem byla paní , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, . Jednatelem společnosti , právnická osoba, se , Anonymizováno, stal až dne 13. 8. 2015. Řízení proto považuje za nedůvodné a navrhuje, aby odvolací sodu napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 46 odst. 1 ZOK nemůže být členem orgánu obchodní korporace také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.6. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 455/1991, o živnostenském podnikání, jsou všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, a) plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, b) a bezúhonnost.7. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.8. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník je k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.9. Z předloženého spisu plyne, že předmětné řízení bylo zahájeno k podnětu Krajského soudu v Brně doručeným soudu dne 9. 8. 2019, kterým byl Městský soud v Praze upozorněn na skutečnost, že v trestní věci vedené proti , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, pod sp. zn. 10 T 9/2015 byl rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. 10 T 9/2015-3362 (dále jen „rozsudek“), shledán vinným a odsouzen pro trestné činy dle § 212 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, § 260 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl dle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku bylo , Anonymizováno, uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil. Podle § 67 odst. 1, § 687 odst. 1, 2 trestního zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč, pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl zaplacen, i náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Z obsahu předloženého spisu, stejně jako ze zjištění soudu prvního stupně pak plyne, že rozsudek, ohledně výroku o vině a trestu , Anonymizováno, , nabyl právní moci dne 25. 10. 2018.10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeným Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 162609 ze dne 15. 1. 2020 odvolací soud zjistil, že , Anonymizováno, je ve společnosti , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , zapsán jako její jednatel od 13. 8. 2015 s datem vzniku funkce 9. 7. 2015. Jako předmět podnikání Společnosti je zapsána „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.11. Dle rozsudku shora označeného se trestného činu , Anonymizováno, dopustil jako osoba jednající na základě plné moci za společnost , právnická osoba, , a to v rozmezí od listopadu do prosince roku 2010, když předstíral účast zaměstnanců společnosti , právnická osoba, v projektu „Vzdělávejte se“ a předložil nepravdivé doklady s cílem vylákat od Úřadu práce v , adresa, dotační prostředky pocházející jednak z Evropského sociálního fondu a jednal ze státního rozpočtu České republiky, čímž se dopustil přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 4 trestního zákoníku a přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč.12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že shora uvedené trestné činy byly spáchány v souvislosti s podnikáním, když Daniel Walter jednal jménem Společnosti v oblasti zastíraného vzdělávání zaměstnanců této společnosti. V daném případě odvolací soud „per analogiam legis“ s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 69/2008 uvádí, že „Pro posouzení bezúhonnosti jako podmínky pro výkon funkce jednatele není rozhodující, zda posuzovaný spáchal trestnou činnost v době, kdy tuto funkci vykonával.“. S odkazem na aktuální judikaturu odvolací soud dále uvádí, že „Při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona, je nezbytné zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností konkrétního podnikatele. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností určité jiné osoby, přičemž provozuje nebo následně započne provozovat vlastní podnikatelskou činnost, respektive vykonává nebo má vykonávat funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Uvedený závěr přitom platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným (pachatelem trestného činu) a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, tj. zda byl odsouzený členem statutárního orgánu podnikatele, jeho zástupcem či jeho zaměstnancem; podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1