7 Cmo 36/2019-44 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „V řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 79 Cm 39/2018, se ukončuje účast účastníků 2/ , Anonymizováno, , bytem , adresa, a 3/ , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, .“ (výrok I.), „Ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky 2/ a 3/ nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že předmětem řízení je vyslovení, že přijatá usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, . konané dne 4. 9. 2017 nejsou usneseními valné hromady (původně nicotnost). Toto řízení je řízení, které je upraveno zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) § 2 odst. 2, písm. e) ve spojení s § 85 písm. a) z.ř.s., a proto se ohledně účastenství aplikuje ustanovení § 6 z.ř.s. Dále soud citoval ustanovení § 6 z.ř.s. a § 7 odst. 2 z.ř.s. s tím, že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (potažmo vyslovení, že usnesení nejsou usneseními valné hromady) je toliko navrhovatel a samotná společnost s ručením omezeným, o jejíž rozhodnutí se jedná. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, jehož závěr ohledně účastenství v řízení je plně aplikovatelný i po změně úpravy od 1. 1. 2014 a uplatní se i na vyslovení, že přijatá usnesení nejsou usneseními přijatými valnou hromadou.2. Proti usnesení soud prvního stupně v části týkající se ukončení účasti účastnice 3) podala účastnice 3) včasné odvolání. V odvolání uvedla, že si je vědoma rozhodovací praxe soudů, avšak takové právní posouzení okruhu účastníků by nemělo obstát v této konkrétní věci. Namítla, že navrhovatelka je sice zapsána jako společník účastnice 1) v obchodním rejstříku, avšak dle odvolatelky nikoliv po právu a v tomto smyslu argumentoval, přičemž o tomto je veden dosud neskončený spor před Městským soudem v Praze a v současné době tuto otázku řeší Vrchní soud v Praze. Brojila proti tomu, že se dostala napadeným rozhodnutím fakticky do role „pozorovatele“. Navrhla, aby odvolací soud ve vztahu k účastnici 3) zrušil odvoláním napadené usnesení, tedy účastnici 3) neukončil účast v řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. V posuzovaném případě se navrhovatelka domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí , Anonymizováno, , insolvenčního správce dlužníka , právnická osoba, . coby jediného akcionáře v působnosti valné hromady účastnice 1) ze dne 4. září 2017.5. Primárně je nutné vyřešit na tuto věc dopadající právní úpravu účastenství daného typu řízení. Podle § 428 odst. 1 z.o.k.(ve znění od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2020, tedy ve znění rozhodném ke dni podání návrhu na zahájení řízení - rozhodování jediného akcionáře dne 4. 9. 2017) „každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Podle § 259 o.z. „právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí“. Podle § 6 z.ř.s. „v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno; účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje“. Primárně je tak třeba zodpovědět otázku, jaký je okruh účastníků v řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti. Jde sice o řízení tzv. nesporné, na něž se v prvé řadě použije zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, když jde o řízení podle § 2 písm. e) z.ř.s. - o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu, o řízení v němž ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z.ř.s. rozhodují v prvém stupni krajské soudy, o řízení statusové dle § 85 písm. a) z.ř.s., avšak zároveň o řízení, jež nelze zahájit bez návrhu. Řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti je tedy řízením statusovým, řízením o některých otázkách právnických osob, řízením podléhajícím zákonu o zvláštních řízeních soudních, leč řízením, které lze zahájit výlučně k návrhu. Přitom však ust. § 6 odst. 1 z.ř.s., obecně vymezující okruh účastníků řízení tzv. nesporných, řízení na něž dopadá zákon o zvláštních řízeních soudních, hovoří o tom, že „v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu je účastníkem navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“. Ustanovení z.ř.s. a ani jiného právního předpisu zároveň neupravují okruh účastníků řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti speciálně, tak, aby na ně bylo možné vztáhnout určení okruhu účastníků tzv. druhou definicí v ust. § 6 odst. 2 z.ř.s. Uplatnění subsidiarity o. s. ř. ve smyslu § 1 odst. 2 z.ř.s. je přitom nemožné, protože o.s.ř. vymezuje okruh účastníků výlučně v řízeních sporných. Tím řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti z výše uvedených důvodů (především jeho zařazení mezi statusové věci týkající se právnických osob) není. Nezbývá tedy, než za pomocí rozšiřujícího a účelového výkladu dovodit, že ust. § 6 odst. 1 z.ř.s. se použije též ve vztahu k řízením podléhajícím z.ř.s., jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst. 2 z.ř.s. Ke stejnému závěru dochází Petr Lavický v publikaci: Lavický a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha : Wolters Kluwer, a.s. , 2015 s. 31, když podle něj „…toto znění zákona však nelze chápat doslovně, neboť existují řízení, která lze zahájit jenom na návrh, a účastenství v nich není výslovně vymezeno; nedopadala by na ně definice účastenství ani podle prvého ani podle druhého odstavce“, míněno ust. § 6 z.ř.s. Dále pak „…na první a druhou definici účastníků nesporného řízení proto nelze nahlížet tak, že první se uplatní v řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, zatímco druhá v řízeních návrhových; jejich vztah je ve skutečnosti poměrem obecného a zvláštního; za speciální je nutno vždy považovat výslovnou zákonnou úpravu okruhu účastníků; stanoví-li zákon okruh účastníků explicitně, má toto vymezení, odpovídající § 6 odst. 2 z.ř.s., coby lex specialis vždy přednost před obecnou definicí; tato první definice, obsažená v § 6 odst. 1 z.ř.s., se může uplatnit jenom tehdy, chybí-li výslovná úprava; to platí jak pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu, tak i pro řízení striktně návrhová“.6. To, co bylo řečeno účastenství v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, platí (do značné míry) též v řízení o určení zdánlivosti (fikci nepřijetí) usnesení valné hromady (§ 45 odst. 1 a 2 z.o.k. a § 245 o.z.). Uvedené vyplývá především z ust. § 90 odst. 1 z.ř.s., podle nějž „v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj jako by nebylo přijato, i bez návrhu. Z uvedeného vyplývá, že v řízení zahájeném coby řízení o neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, kdy účastenství v tomto řízení vychází z výše uvedených principů a zákonných ustanovení, může být rozhodnuto o tom, že o rozhodnutí valné hromady nejde a to i když to nikdo nenavrhl. Argumentem opaku lze proto dovodit, že v řízení o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, je účastenství dáno stejnými principy a vychází ze shodných ustanovení zákona.7. Řízení o určení tzv. zdánlivosti resp. fikce nepřijetí usnesení valné hromady (dříve nicotnost) usnesení valné hromady je, jak shora rozvedeno řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z.ř.s. Jeho předmětem je posouzení, zda napadené právní jednání vnitřního orgánu právnické osoby a potažmo tak ve smyslu § 151 odst. 1 o.z. (členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli) právní jednání - projev vůle samotné právnické osoby, má (zamýšlené) právní účinky, resp. zda jde vůbec o projev vůle právnické osoby (v daném případě akciové společnosti). Účastníkem řízení je - ze stejných důvodů jako v případě řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady - navrhovatel a dále společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala (měla přijmout) a o projev jejíž vůle jde (má jít). Rozdíl mezi neplatností a zdánlivostí (dříve tzv. nicotností) usnesení valné hromady akciové společnosti spočívá v závažnosti vad, které napadené usnesení tíží, a v důsledcích, které tyto vady způsobují. V případě vad způsobujících toliko neplatnost usnesení valné hromady platí, že se vyslovení neplatnosti usnesení mohou domáhat toliko taxativně vypočtené osoby (viz. § 428 odst. 1 z.o.k.), návrh může být podán pouze v zákonem určené prekluzivní lhůtě (viz. § 428