12 Cmo 114/2022-241 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 281 926 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 28. 1. 2020 do zaplacení v bodě II. výroku povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 126 105,09 Kč.2. Uvedl, že soud o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, který byl zrušen. K žalobě žalovaná uvedla, že smlouva je neplatná a nárok neexistuje. Úvěr sjednaly jiné osoby než ve smlouvě uvedené. Jednala a smlouvy uzavřela s paní , Anonymizováno, a paní , Anonymizováno, , která však za žalobce jednat nemohla, protože byla v insolvenci a ztratila způsobilost vystupovat jako obchodní zástupce. , Anonymizováno, je pravděpodobně dcera paní , Anonymizováno, , tu však nikdy neviděla. Žalovaná smlouvy uzavírala jako spotřebitel a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu vymezující pojem spotřebitele ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012 a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015. Pro posouzení, zda fyzická osoba jednala jako spotřebitel, je rozhodující účel jednání takové osoby ve smluvním vztahu. Z komunikace účastníků vyplývá, že žalobce požadoval pouze občanský průkaz, doložení příjmů, tedy daňová přiznání a ověření vlastnictví účtu, na který budou finanční prostředky zaslány. Údaje o podnikání žalované a účelu úvěru nepožadoval, čímž se chtěl vyhnout povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnosti ujednání o smluvních pokutách a úrocích. Byť byla žalovaná označena identifikačním číslem, z okolností je zřejmé, že předmět smlouvy s podnikáním nesouvisel. Poukázala na pojem slabší strany ve smyslu § 433 odst. 2 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který je širší než pojem spotřebitel. Smlouvy obsahovaly ujednání porušující dobré mravy. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Poukázala na zakázaná ujednání ve smyslu § 1813 o. z., za která se považují ujednání týkající se výše úroků a smluvních pokut, které se kumulují. To lze rovněž považovat za porušení dobrých mravů. Žaloba byla podána na základě blankosměnky k zajištění závazků vyplývajících ze smlouvy č. 9200094791 ze dne 13. 3. 2017, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Mezi účastníky bylo uzavřeno více smluv o úvěru, přičemž výše úvěrů byla různá. Všechny smlouvy začínaly číslem 92. Žalobce věděl, že nejde o úvěr pro účely podnikání, proto dal do smlouvy i rodné číslo a trvalé bydliště. Jen do článku 1.8 smlouvy dal účelově, bez vědomí žalované, prohlášení o poskytnutí zápůjčky pro podnikatelské účely. Žalobce nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, naopak provádí nepřiměřené zajištění tím, že si nechá podepsat blankosměnku. Stejně tak zjišťuje, zda dlužník vlastní nemovitosti. Protože žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost je smlouva neplatná. Neplatná jsou i ujednání o úrokové sazbě a smluvní pokutě z důvodu rozporu s dobrými mravy. Doplnila, že neměla možnost text smlouvy změnit, ani si jej prostudovat. Žalobce jednal tak, aby se na žalované obohatil a zneužil její tísně s tím, že spoléhal na to, že žalovaná nebude schopna dluh hradit a ten bude narůstat. Smluvní pokuty by měl soud moderovat na nulu, protože žalobci žádná škoda nevznikla.3. Žalobce uvedl, že účastníky uzavřená smlouva není smlouvou spotřebitelskou a tudíž se neřídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Rodné číslo a bydliště jsou uváděny pro lepší identifikaci. Žalobce neměl úmysl vyhnout se aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru. Jak vyplývá z rozhodnutí vrchních soudů, dohoda o úrocích z úpravy zneužívající klauzule je ve spotřebitelských smlouvách vyloučena. Tím spíše to platí v případech, kdy je dlužník podnikatelem. Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že smluvní strany si musí být vědomy odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemohou později namítat jejich neplatnost. Nečinnost osoby při uzavírání smlouvy nemůže být zaměňována s legalizací práva smlouvy nečíst a určovat jejich obsah podle subjektivních představ. Odkázal na § 1813 o. z.4. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, emailovou korespondencí z října 2016 a března 2017, smlouvou o revolvingové zápůjčce č. 9200094791 ze dne 13. 3. 2017 a výslechem svědkyně , Anonymizováno, ) soud uzavřel, že žalobce předložil ve smyslu čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.) platnou směnku vlastní, kterou se žalovaná zavázala zaplatit majiteli směnky dne 27. 1. 2020 částku 281 926 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely. Z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, bylo zjištěno, že se žalovanou jménem žalobce uzavírala několik smluv, vždy se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikateli. Ty začínají číslem 92, spotřebitelské číslem 91. Žalovaná věděla, že jde o smlouvu podnikatelskou již z toho, že takových smluv uzavřela více. Měla dostatek prostoru pro jejich prostudování, uzavírala je opakovaně s tím, že jejich obsah byl v podstatě totožný. Jednotlivá ujednání byla ve smlouvách jasně řečená. Nesouhlasila-li by žalovaná s jejich obsahem, mohla se obrátit na jiného poskytovatele. Ve smlouvě je zcela jasně uvedeno i identifikační číslo a sídlo žalované. Kdyby žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel by žalobce jako profesionál znalý práva vědět, že spotřebitelský úvěr nelze zajistit vystavením blankosměnky. Svědkyně přitom vypověděla, že podpis směnky byl nedílnou součástí smlouvy. Smlouvu tudíž nelze považovat za smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem. Soud neshledal smlouvu ani za nemravnou. Výše sjednaného úroku je jednoznačná, když je uvedeno, kolik bude celkem za poskytnutou zápůjčku hrazeno v případě, že bude hrazeno řádně. Celková částka pak byla rozložena do šedesáti měsíčních splátek po 4 197 Kč. Žalovaná tedy věděla, že zápůjčku ve výši 90 000 Kč bude splácet šedesát měsíců po 4 197 Kč měsíčně. O tom svědčí i opakované žádosti žalované k uzavření dalších smluv z důvodu, že potřebuje další peníze. Ze strany žalované, která dle smlouvy nesplácí, je neplatnost smlouvy pouze účelové tvrzení. Pokud by žalovaná měla za to, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neuzavírala by se žalobcem další smlouvy a nesnažila se změnit navržené úroky. Žalovaná se s požadavkem na uzavření dalších smluv obracela na žalobce sama, přičemž předchozí smlouvy měla doma k dispozici. Nelze tedy argumentovat časovým tlakem. Nic jí nebránilo smlouvy zkonzultovat s odborníkem znalým práva. Pokud jde o sjednanou výši úroků, soud nebude zasahovat do autonomie vůle účastníků, když výše byla jasně čitelná a srozumitelná. V rozporu s dobrými mravy neshledal soud ani ujednání o smluvních pokutách, uvedených v oddílu 8 smlouvy. Soud odkázal na smluvní volnost stran, do níž nehodlá zasahovat s přihlédnutím k tomu, že žalované byl obsah smluv velmi dobře znám. Soud neshledal ani důvod pro moderaci smluvních pokut, když je nepovažuje za nepřiměřeně vysoké. Z předžalobní výzvy žalobce vyplývá, že do směnečné sumy byly zahrnuty zbývající splátky ve výši 145 695 Kč a smluvní pokuta dle bodu 8.1 písm. a), b) smlouvy a bodu 8.5 smlouvy. Smluvní pokuta dle bodu 8.1 smlouvy je ve výši 10 321 Kč, tj. 8 % z dlužné splátky, opozdí-li se dlužník o více jak 15 dnů po termínu splatnosti. Celkem šlo o 21 splátek, což odpovídá 335,76 Kč za jednu splátku. Dále žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 545,61 Kč, tj. 13 % z dlužné splátky, a to nad rámec smluvní pokuty dle bodu 8.1, pro případ, že se dlužník opozdí o více než 30 dnů po termínu splatnosti. V tomto případě šlo o 6 splátek. Smluvní pokuty se odvíjí od prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Smluvní pokuta podle bodu 8.5 smlouvy ve výši 125 910 Kč představuje 50% z celkové částky splácené vydlužitelem po poskytnutí zápůjčky (251 820 Kč). Účastníci se dohodli na výši sjednané zápůjčky, na výši úroku, výši měsíčních splátek i jejich počtu. Pokud jde o nesplacené splátky je o 34,7 splátek. V době zesplatnění žalované zbývalo uhradit zhruba 57 % z celkové splácené částky. K tomu 21 splátek uhradila po termínu splatnosti. Jen 4 až 5 splátek uhradila včas. Ani tato výše smluvní pokuty není nepřiměřeně vysoká, když se jedná o smluvní pokutu ke splátkám, které nebyly dosud uhrazeny. Jde o smluvní pokutu ze splátek zesplatněných před téměř dvěma roky. Ani v tomto případě neshledal důvod pro moderaci smluvní pokuty. Pokud jde o žalovanou předložené nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, poukázal soud na to, že skutkově nešlo o stejnou věc, protože nebyla projednáváno zaplacení směnečné pohledávky. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.5. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Soudu prvního stupně vytkla nesprávný závěr, že se žalobcem uzavřela smlouvu v postavení podnikatele. Nesouhlasí, že případné závazky ze