12 Cmo 119/2022-147 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému č. 1 osvobození od soudního poplatku za řízení o odvolání. Uvedl, že podáním odvolání proti rozsudku ze dne 19. 1. 2022, č. j. 47 Cm 80/2021-81 vznikla žalovanému č. 1 poplatková povinnost ve výši 5 000 Kč (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dále jen ZoSP). Poté, co byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku, požádal žalovaný č. 1 o osvobození od jeho placení, přičemž majetkové poměry k následné výzvě soudu nedoložil. Proto soud osvobození od soudních poplatků za odvolání žalovanému č. 1 nepřiznal (§ 138 o. s. ř.).2. Žalovaný č. 1 napadl usnesení včas podaným odvoláním, v jehož doplnění navrhl jeho změnu tak, že žalovanému č. 1 osvobození od soudních poplatků za odvolání přiznává. Uvedl, že se nachází ve složité ekonomické situaci, o čemž svědčí běžící exekuce. Ty jsou veřejně dostupnou informací, kterou si mohl soud ověřit. Vyplnění Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech (dále jen Prohlášení) považuje za nadbytečné s ohledem na generální inhibitorium spojené se zahájením exekuce. Je logické, že žalovaný č. 1 nemá dostatek majetku na úhradu soudního poplatku.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 1 není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný č. 1 podal odvolání proti rozsudku ze dne 19. 1. 2022, č. j. 47 Cm 80/2021-81, které následně k výzvě soudu doplnil. Usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 47 Cm 80/2021-102, které bylo žalovanému č. 1, resp. jeho právní zástupkyni doručeno dne 10. 3. 2022, byl žalovaný č. 1 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 5 000 Kč do patnácti dnů ode dne doručení. Dne 25. 3. 2022 požádal žalovaný č. 1 o osvobození od soudního poplatku, aniž by sdělil skutečnosti, které jej k žádosti vedly. Nato byl žalovaný č. 1 soudem vyzván k předložení vyplněného Prohlášení a byla mu poskytnuta lhůta 20 dnů; výzva byla doručena dne 31. 3. 2022.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.7. Pokud jde o úspěšnost odvolání, nelze ji předjímat. Odvolání je objektivně přípustné a bylo podáno osobou k němu oprávněnou. Je možné, že žalovaný č. 1 v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Podstatné je, že odvolání nelze považovat v této fázi řízení za zjevně bezúspěšné.8. Při posouzení druhé z obou podmínek poplatkové moderace je nutno vycházet z toho, že poplatková povinnost vzniká účastníkům přímo ze zákona (§ 2, § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), bez zřetele na jejich aktuální příjmové a majetkové poměry. Účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zajištění práva na přístup k soudu, tj. zamezení situaci, kdy by účastníku bylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U právnických osob lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podané žádosti, ale musí uvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pak byla zdůrazněna i v celá řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Na povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech poukázal i Ústavní soud ČR (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný č. 1 v posuzované věci evidentně nesplnil, když netvrdil, natož doložil, cokoliv o svých poměrech. Žalobce byl přitom ze strany soudu vyzván, aby předložil vyplněné Prohlášení. Odvolací soud zdůrazňuje, že není povinností soudu cokoliv o poměrech účastníka zjišťovat, a to ani z rejstříků veřejně přístupných (ostatně do Sbírky listiny žalovaný č. 1 v rozporu se svou zákonnou povinností založil jako poslední účetní závěrku za rok 2014) Naopak bylo výhradně povinností žalovaného č. 1 tvrdit veškeré skutečnosti o svých poměrech, k čemuž mělo sloužit vyplněné Prohlášení, a pravdivost svých tvrzení prokázat příslušnými listinami či jinými žalovaným č. 1 zvolenými prostředky. S ohledem na uvedené je výhrada, že si soud prvního stupně měl sám zjistit proti žalovanému č. 1 vedená exekuční řízení, bez vlivu na správnost rozhodnutí.9. Napadené usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo osvobození od soudních poplatků za odvolání žalovanému č. 1 přiznáno, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, když z viny žalovaného č. 1 nebylo možné přijmout závěr, že není v jeho možnostech uhradit soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč.