12 Cmo 285/2015-236 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaných 1) a 2) na ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 o. s. ř.2. V odůvodnění uvedl, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. na straně žalovaných neshledal. Jedná se o opakovanou žádost žalovaných o ustanovení advokáta. Předchozí žádost ze dne 3. 10. 2013 byla soudem zamítnuta, neboť žalovaní nesplňovali předpoklady pro přiznání osvobození do soudních poplatků, což je jeden dvou předpokladů, vymezených v § 30 o. s. ř. Na základě porovnání majetkových poměrů žalovaných, doložených k jejich původní žádosti a této nové žádosti soud dospěl k závěru, že tyto nedostály podstatných změn. Žalovaný 1) má nadále stálý, nyní o něco vyšší příjem, žalovaná 2) nadále pobírá o něco nižší dávky. Nezměnil se rozsah nemovitého ani jiného majetku žalovaných, podstatným způsobem se nezměnily ani jejich celkové výdaje na domácnost a péči o děti. Kromě vlastních příjmů mají žalovaní příjem z darovacích smluv v rámci insolvenčního řízení. Vlastním šetřením soud dále zjistil, že žalovaní v insolvenčním řízení dlouhodobě neplní v rámci povoleného oddlužení předepsaný splátkový kalendář.3. Soud uzavřel, že žalované s ohledem na jimi vykázané majetkové poměry nelze považovat za osoby nemajetné, což je důvodem pro zamítnutí návrhu, aniž by bylo třeba zkoumat, zda ustanovení zástupce z řad advokátů je nezbytné k ochraně zájmů žalovaných. Z uvedených důvodů návrh zamítl.4. Žalovaní 1) a 2) napadli usnesení včas podaným společným odvoláním, domáhají se jeho změny. Vytkli soudu, že při posuzování jejich majetkových poměrů v kontextu § 138 o. s. ř. měl vycházet z aktuálních poměrů žalovaných. Ty neodpovídají skutkovým závěrům soudu. Jediným příjmem žalované 2) jsou sociální dávky, neboť péče o nezletilé děti vylučuje možnost jakéhokoliv výdělku. Nemovitost ve společném jmění manželů nelze jako rozestavěný objekt použít k bydlení ani jinému účelu a s ohledem na zatížení této nemovitosti zástavním právem ji nelze ani zpeněžit či s ní jinak nakládat a ani výhledově z ní nelze očekávat jakýkoliv výnos. Jediným hodnotným majetkem je tak osobní automobil, sloužící k zabezpečení potřeb rodiny a zejména dětí. Zjištění, která soud prvního stupně učinil vlastním šetřením ohledně plnění na základě darovacích smluv od třetích osob, však neodpovídají skutečnosti. V současnosti již žádné plnění poskytováno není. Jeden z dárců zemřel, druhý není schopen závazkům dostát. Žalovaní tak nyní mají k dispozici příjmy, které uvedli v žádosti o ustanovení zástupce.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm.) o. s. ř.).6. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu zástupce z řad advokátů. Toto ustanovení, které je promítnutím ústavou garantovaného práva občana, účastníka řízení, na přístup k soudu a vyjádřením zásady rovného postavení účastníků (§ 18 o. s. ř.), stanoví několik podmínek pro to, aby mohl být účastníku v řízení ustanoven zástupce. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá, neboť obecný soud není oprávněn v civilním soudním řízení procesně způsobilému účastníkovi řízení proti jeho vůli ustanovit zástupce. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, jimiž jsou nepříznivé osobní a majetkové poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).7. V projednávané věci soud své rozhodnutí založil na závěru, že žádosti žalovaných nelze vyhovět, neboť není splněn jeden ze zákonných předpokladů pro postup soudu dle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože žalovaní nejsou osobami zcela nemajetnými, jimž by bylo možno přiznat osvobození od soudních poplatků.8. Odvolací soud při přezkoumání soudem přijatého závěru, že žalovaní nesplňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nemůže vycházet z majetkových poměrů žalovaných v roce 2014, posuzovaných soudem. Ty nutně musely v mezidobí doznat podstatných změn s ohledem na to, že v insolvenčním řízení, vedeném vůči žalovaným Krajským soudem v Hradci Králové-pobočka Pardubice pod sp. zn. KSPA 59 INS 5301/2012-B-6 bylo původně schválené oddlužení zrušeno a na majetek žalovaných byl prohlášen konkurz. Konkurz byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen usnesením insolvenčního soudu ze dne 21. 12. 2021. Z hlediska naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti by žalovaní museli soudu prvního stupně doložit své aktuální majetkové poměry, které by soud opětovně posoudil.9. Odvolací soud však napadené usnesení za tímto účelem nezrušil, neboť dospěl k závěru, že na straně žalovaných není naplněn ani druhý zákonný předpoklad dle § 30 odst. 2 o. s. ř. pro ustanovení advokáta, neboť to není nezbytné pro ochranu jejich zájmů. Z hlediska podmínky nezbytnosti zastoupení soud zkoumá jak skutkovou a právní složitost věci, tak osobní předpoklady žadatele. Musí tak posoudit, zdali je žadatel schopen i s ohledem na své osobní předpoklady a vzdělání za případné poučovací povinnosti ze strany soudu se v řízení sám efektivně bránit. Lze přitom vyjít z obsahu a kvality podání žadatele. V projednávané věci z obsahu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, které žalovaní podali, vyplývá, že v nich zcela přesně vymezili nejen skutkovou obranu proti povinnosti zaplatit směnku, ale uplatnili i právní argumentaci. Obdobný charakter mají i další podání žalovaných vůči soudu. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že ani ustanovení advokáta by nic neměnilo na skutečnosti, že již uplatněnou námitkovou obranu nemohou žalovaní dále nijak rozšiřovat s ohledem na koncentrační zásadu směnečného řízení (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a nemohli by tak činit ani prostřednictvím případného zástupce. Dospěl k závěru, že žalovaní jsou schopni se v řízení sami efektivně bránit10. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, byť s poněkud odlišným odůvodněním, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.