12 Cmo 65/2022-67 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením provedl podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravu výroku směnečného platebního rozkazu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 47 Cm 111/2021-21 „tak, že za slovy ‚zaplatili‘ text pokračuje ‚společně a nerozdílně‘.“ Usnesení neobsahuje odůvodnění.2. Žalovaní podali proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S poukazem na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 2, § 174 odst. 4 a § 164, odbornou literaturu i judikaturu Nejvyššího soudu uvedli, že doplnění způsobu, jakým jsou žalovaní povinni uhradit svůj dluh („společně a nerozdílně“) není opravou zjevné nesprávnosti, kterou by bylo možné opravit opravným usnesením. Napadenému usnesení dále vytkli neurčitost spočívající v tom, že není zřejmé, kam přesně v rámci výroku směnečného platebního rozkazu je text vkládán, pouze, že je vkládán za slovo „zaplatili“. Výrok usnesení také nedostatečně identifikuje směnečný platební rozkaz, když neobsahuje informaci o tom, jaký soud jej vydal. Žalovaní dále upozornili, že přestože se žalobkyně domáhá zaplacení směnečné sumy ve výši 15 990 650,70 Kč, směnečný platební rozkaz zní na odlišnou částku, a to částku 15 995 650,70 Kč. Chybné jsou proto i akcesorické výroky ohledně příslušenství směnečné sumy a náhrady nákladů řízení. Jde o natolik zásadní vadu, že je třeba směnečný platební rozkaz zrušit.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 10. 11. 2021 požadovala žalobkyně zaplacení směnečné pohledávky ve výši 15 990 650,70 Kč se 6 % úrokem z této částky od 2. 7. 2021 do zaplacení a odměnu ve výši 53 302,16 Kč. Směnečným platebním rozkazem ze dne 10. 12. 2021, č. j. 47 Cm 111/2021-21 soud prvního stupně žalovaným uložil, aby do patnácti dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu zaplatili žalobkyni částku 15 995 650,70 Kč se 6 % úrokem ročně ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení, odměnu ve výši 53 302,15 Kč a náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce ve výši 1 066 462 Kč, nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítají.5. Podle ustanovení § 164 o. s. ř., předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.6. Podle § 174 odst. 4 o. s. ř. při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávnostech v platebním rozkazu se postupuje pode § 164 o. s. ř. Podle § 175 odst. 2 o. s. ř. se posledně citované ustanovení použije obdobně i pro směnečný platební rozkaz.7. Ze shora uvedeného je zřejmé, že výrok směnečného platebního rozkazu vykazuje zjevnou nesprávnost spočívající v tom, že v něm není – oproti žalobnímu petitu – vyjádřen způsob, jímž má být pohledávka žalobkyně žalovanými 1) a 2) splněna. Jinými slovy, přestože byla v daném případě platební povinnost uložena více žalovaným celkovou částkou, ve výroku rozhodnutí nebylo vyjádřeno, že jde o povinnost solidární, tedy že jsou žalovaní 1) a 2) povinni ji splnit společně a nerozdílně (čl. I § 47 odst. 1, § 77 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.). Soud prvního stupně proto postupoval v souladu s ustanovením § 164, § 174 odst. 4 a § 175 odst. 2 o. s. ř., když tuto chybu odstranil vydáním opravného usnesení.8. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalovaných, že doplnění způsobu, jímž jsou povinni žalobkyni částku uvedenou ve směnečném platebním rozkazu uhradit, není opravou tzv. jiné zřejmé nesprávnosti ve smyslu shora odkazovaných ustanovení. Zřejmost shora uvedené nesprávnosti vychází z porovnání výroku směnečného platebního rozkazu s jeho záhlavím, v němž jsou označeni dva účastníci řízení na straně žalované, aniž by však bylo výrokem rozhodnutí stanoveno, jakým způsobem mají uloženou povinnost splnit. Výrok napadeného usnesení není ani neurčitý, jak dále tvrdí odvolatelé, neboť slovo „zaplatili“, za něž byl vložen text „společně a nerozdílně“, se ve výroku opravovaného rozhodnutí vyskytuje pouze jednou a nelze tak mít žádné pochybnosti o tom, jaké je znění výroku po provedené opravě.9. Žalovaným tak lze přisvědčit pouze v tom, že směnečný platební rozkaz obsahuje i další chybu, spočívající v uvedení nesprávné výše směnečného peníze. Tedy i v tomto směru bude na soudu prvního stupně, aby nesprávnost svého rozhodnutí odstranil. V dalším řízení soud rovněž nepřehlédne, že žalovaná 2) doložila svým čestným prohlášením a oddacím listem na č. l. 46 změnu svého příjmení.10. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.