12 Cmo 75/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl námitky žalovaného 1) proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 37 Cm 118/2021-10. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v podání doručeném soudu dne 29. 11. 2021 a označeném jako „odvolání proti rozhodnutí“ žalovaný 1) vyjádřil své přesvědčení, že platební rozkaz byl vydán v rozporu se zákonem. Namítl, že žalobkyni podepsal ručitelský závazek, aniž by rozuměl, o co se jedná a nebyl s ním dostatečně seznámen. Předpokládal, že všechny závazky vznikly pouze společnosti , Anonymizováno, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která byla výstavcem směnky.2. Soud prvního stupně posoudil podání žalovaného 1) podle jeho obsahu jako námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu a poukázal na zásadu koncentrace řízení uvedenou v ust. § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a z ní plynoucí požadavek na jednoznačnost a nezaměnitelnost skutkových tvrzení, o něž se námitková obrana opírá. Podané námitky vyhodnotil jako neodůvodněné, s tím, že nemají náležitosti vyžadované ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný 1) neuvedl žádná skutková tvrzení, která by směřovala proti směnce nebo proti kauze směnky. Jeho tvrzení, že nerozuměl tomu, o co se (při podpisu směnky) jedná, je v příkrém rozporu se skutečností, že směnku podepsal rovněž jako jednatel výstavce, o jehož dluhu ve vztahu k žalobci nevyjadřuje sebemenší pochybnosti. Se závazkem z takového úkonu, jakým je podpis směnky, musel být žalovaný 1) minimálně v základních obrysech srozuměn, a to i ve vztahu ke své osobě. Pakliže považuje podání žaloby za nemorální, nenabízí k tomu žádná tvrzení a nelze to bez dalšího důvodu považovat „za důvod pro napadení směnečného platebního rozkazu námitkami.“ Z uvedených důvodů námitky žalovaného podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.3. Žalovaný 1) napadl usnesení včasným odvoláním, v němž uvedl, že jako jednatel výstavce podepsal směnku výhradně za společnost , Anonymizováno, Nebyl kýmkoli seznámen s tím, že se současně stává jako fyzická osoba ručitelem směnky, ale pouze s tím, že druhým podpisem potvrzuje pouze „samu sebe a to, že je svým podpisem skutečně , Anonymizováno, , tedy fyzickou osobou. V žádném případě, že pokud nebude společnost , Anonymizováno, , splácet, bude on sám jako fyzická osoba nucen dluh sám uhradit.“ Z tohoto důvodu, a také proto, že jako fyzická osoba a jednatel společnosti , Anonymizováno, , nemá „jakékoli přičinění na tom, že dluh vůči žalobci nebyl splacen. Navrhl proto, aby „nadřízený orgán podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. zákona o svobodném přístupu k informacím, napadené rozhodnutí zrušil a přikázal povinnému subjektu informaci poskytnout.“4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu zjistil, že směnečným platebním rozkazem ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 37 Cm 118/2021-10 uložil soud prvního stupně žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 547 254,14 Kč se 6 % úrokem od 2. 10. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 824,18 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 60 306 Kč. Podáním ze dne 29. 11. 2021, označeným jako „odvolání proti rozhodnutí“ vznesl žalovaný 1) proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž uvedl, že podepsal žalobkyni ručitelský závazek, aniž by rozuměl, oč se jedná. Nebyl s tím dostatečně seznámen a předpokládal, že všechny závazky (dluhy) jsou za společností , Anonymizováno, Chování úvěrové společnosti je podle jeho názoru nemorální a napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení.6. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.7. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.8. Podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.9. Z odkazovaných ustanovení vyplývá, že řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je ovládáno zásadou koncentrace vyjádřenou v ustanovení § 175 o. s. ř., vyžadující, aby ve lhůtě do patnácti dnů ode dne doručení platebního rozkazu uvedl dlužník vše, co na svou obranu proti tomuto rozhodnutí namítá. Námitky tedy vymezují předmět dalšího (námitkového) řízení a z nich samotných musí být zcela zřejmé, o jaké skutečnosti žalovaný svou procesní obranu opírá.10. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tomuto požadavku námitky, tak jak byly žalovaným formulovány, nevyhovují. Uvádí-li se v nich, že žalovaný nebyl seznámen s tím, že podpisem „ručitelského závazku“ se stává dlužníkem ze směnky, v důsledku čehož považuje postup žalobkyně za nemorální a vydaný směnečný platební rozkaz za nezákonný, pak nelze uzavřít, že jde o námitky neobsahující žádné odůvodnění. Jiná je otázka, zda taková obrana může vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu, tedy zda půjde o obranu důvodnou. Důvodnost podaných námitek lze však posoudit pouze po jejich projednání postupem dle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. Předpoklady pro odmítnutí výše uvedené námitky jako neodůvodněné ve smyslu ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. však splněny nejsou.11. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.12. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí ve věci.