12 Cmo 80/2022-134 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 3. 2020, č. j. 53 Cm 28/2020-14 a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 5 000 Kč a dále zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 5 050 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečné sumy ve výši 2 019 861,62 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené v Liberci dne 10. 2. 2015 společností , právnická osoba, . jako blankosměnka neobsahující směnečnou sumu a datum splatnosti. Jako aval za výstavce směnku podepsala žalovaná (zároveň jednatelka výstavce). Dle dohody o vyplňovacím právu směnečném žalobkyně blankosměnku vyplnila poté, co výstavci poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, o údaj směnečné sumy ve výši 2 019 861,62 Kč a datum splatnosti 7. 6. 2019. Na směnku nebylo přes výzvy žalobkyně ničeho zaplaceno.2. Žalovaná ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že předmětnou směnku jako avalista nepodepsala a žalobkyni nic nedluží.3. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že odporuje zdravému rozumu, aby žalovaná v zastoupení dlužníka v průběhu zhruba jednoho roku podepsala čtyři smlouvy o úvěru, dva dodatky, dohodu o vyplňovacím právu směnečném, prohlášení o vzájemných vazbách a další dokumenty včetně předmětné směnky za výstavce, a pak přišel někdo jiný a podepsal se za avala směnky namísto žalované. Zdůraznila, že žalovaná nepopřela ani existenci dohody o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, , ani dluh výstavce vůči žalobkyni ze smluv o úvěrech v rámci insolvenčního řízení. Poukázala na kladný závěr znaleckého posudku s tím, že i znalkyně v posudku vyjádřila názor, že neexistuje logický důvod k tomu, aby v případě, že by mělo jít o padělek, si případný padělatel komplikoval svůj úkol graficky náročnější pasáží, než jakou vykazují nesporné podpisy žalované. Žalovaná jednala se žalobkyní v minulosti mnohokrát a podepsala mnoho dokumentů. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by se při podepisování směnky objevila najednou jiná osoba a předmětnou směnku za žalovanou jako avalistku podepsala.4. Z provedeného dokazování (směnkou, výzvou k zaplacení směnky, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) soud prvního stupně zjistil, že společnost , právnická osoba, s podpisem jednatelky , Jméno žalované, přislíbila zaplatit dne 7. 6. 2019 bez protestu na řad žalobkyně částku 2 019 861,62 Kč. Směnka je splatná u , Anonymizováno, na adrese , adresa, a obsahuje doložku „smlouva č. , Anonymizováno, .“ Jako aval za výstavce směnku podepsala žalovaná. Výzvou ze dne 17. 6. 2019 se žalobkyně domáhala na žalované před podáním žaloby zaplacení dluhu smírnou cestou. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vypracovaného dne 21. 1. 2021 znalkyní , Anonymizováno, soud zjistil, že je pravděpodobnější, že sporný podpis nacházející se v prostoru pro avala na předmětné směnce je pravým podpisem žalované , Jméno žalované, , jejíž nesporné podpisy byly ke srovnání k dispozici, než že by ho vyhotovila jiná osoba. Znalkyně uvedla, že mezi sporným a srovnávacími podpisy existuje optická podobnost, která při daném individualizovaném pojetí nemůže být výsledkem náhody. Po vyloučení možnosti technického padělku a padělku bez snahy o nápodobu pravého podpisu připadaly teoreticky v úvahu jen alternativy podpisu pravého a napodobeniny od jiné osoby. Pro pravost – a tedy proti padělání – hovoří vedle převahy shodných znaků, z nichž některé jsou svou nenápadností průkazně významné (např. nasazení úvodního tahu, průběh psacího tahu při psaní jednotlivých vrcholů – místa přítlaku i uvolňování), též spontánní provedení sporného podpisu, typické pro automatizované psané vlastní podpisy, vytvářené na základě dlouhodobě fixovaných dynamických stereotypů. Padělání tedy není možné prokazovat, a to ani v rovině pravděpodobnosti. Problematické je však i prokazování pravosti, neboť zkoumané podpisy nebyly identifikačně příliš hodnotné, srovnávací soubor zejména z hlediska časových souvislostí nebyl optimální, některé shody nelze kvantifikovat a navíc existují i oddělené rozdíly. Ty však nemají zásadní negativní význam, naopak, lze je interpretovat spíše paradoxně. Jde o to, že sporný podpis je v koncové pasáži složitější než všechny dostupné srovnávací. Kdyby mělo jít o padělek, neexistuje logický důvod, proč by si padělatel svůj úkol zkomplikoval graficky náročnější pasáží, než jakou vykazují nesporné podpisy – podle daného vzorku jistě , Jméno žalované, jednodušší verzi používá, možná i většinově. Na základě průkazní hodnoty komplexu všech zjištěných znaků vyslovila znalkyně kladný závěr v nízké rovině pravděpodobnosti. V podání ze dne 12. 5. 2021 znalkyně uvedla, že svůj znalecký posudek stvrzuje, nechce na něm nic měnit ani doplňovat.5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř. a podle čl. I § 75, § 30 odst. 1, § 78 odst. 1ve spojení s § 48 odst., § 32 a § 77, podle § 47 odst. 1 a § 10 ZSŠ.6. Ohledně námitky nepravosti podpisu žalované odkázal soud na závěry posudku znalkyně , Anonymizováno, , podle nichž je podpis avala na předmětné směnce pravým podpisem žalované, resp. je pravděpodobnější, že je pravý, než že je nepravý. Zdůraznil přitom, že pokud by nebylo možné určit „ani pravděpodobnost pravosti podpisu“, znalkyně by v posudku uvedla, že nelze rozhodnout. K vyvrácení závěru znalkyně žalovaná nic relevantního netvrdila a žádné důkazy soudu nenabídla. K dotazu soudu uvedla, že přestože trvá na tom, že směnku jako aval nepodepsala a zřejmě za ní podpis někdo zfalšoval, neoznámila tuto skutečnost orgánům činným v trestním řízení. Soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná v pozici výstavce vystavila listiny vážící se ke směnce i směnku samotnou, přičemž pouze podpis avala jako jediný by nebyl jejím pravým podpisem. Uzavřel, že nárok žalobkyně byl dostatečně prokázán znaleckým posudkem, a další dokazování k otázce pravosti podpisu žalované již neprovedl pro nadbytečnost. První námitku proto vyhodnotil jako nedůvodnou.7. K námitce, že žalobkyni nic nedluží, soud uvedl, že žalovaná se neřídila poučením, jehož se jí dostalo ve směnečném platebním rozkazu a nebyla ve své námitce konkrétní. Zdůraznil, že pokud žalovaná v pozici per aval směnku za výstavce podepsala, je zavázána stejnou měrou jako výstavce za zaplacení směnečné sumy majiteli směnky. Shora uvedenou námitku proto vyhodnotil jako částečně nedůvodnou a částečně neodůvodněnou.8. Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu v platnosti. O nákladech námitkového řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada ve výši 5 000 Kč, odpovídající uhrazené záloze na náklady znaleckého posudku. Žalovaná byla dále podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázána k zaplacení náhrady nákladů řízení vzniklých státu vyplacením znalečného v rozsahu, v němž nebylo kryto zálohou, tedy ve výši 5 050 Kč.9. Žalovaná napadla rozsudek včas podaným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že vyšel pouze ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vypracovaného znalkyní , Anonymizováno, , který však nevyvrací ani nepotvrzuje, že se jedná o podpis žalované jako avala na sporné směnce, když pouze operuje s určitou mírou pravděpodobnosti. Protože i s ohledem na výši uplatněného nároku je nutné otázku pravosti podpisu avalisty na směnce postavit najisto, měl soud nechat zpracovat revizní posudek, jak navrhovala žalobkyně. Žalovaná tedy spatřuje pochybení soud v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. Ohradila se dále vůči vyvozování závěrů ohledně pravosti podpisu na směnce ze skutečnosti, že nepodala trestní oznámení ve věci zfalšovaného podpisu a uvedla, že k tomu měla své osobní důvody, které není povinna sdělovat. Závěr soudu, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná v pozici výstavce vystavila listiny vážící se ke směnce a také směnku, a pouze podpis avala jako jediný podpis nebyl jejím pravým podpisem, označila za nepodloženou domněnku. Zdůraznila, že směnka je soukromou listinou, v důsledku čehož důkazní břemeno ohledně její pravosti leží na žalobci, který ji předložil. Pokud i přes uvedené měl soud za to, že žalovaná neunáší své důkazní břemeno, měl jí poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. To však neučinil, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na svá dosavadní vyjádření k námitkám i ke znaleckému posudku a uvedla, že není pravdou, že by neprokázala pravost směnky, resp. pravost podpisu avalistky na směnce, neboť na návrh žalobkyně byl vypracován znalecký posudek, jímž byla pravost směnky prokázána a žalobkyně byla připraven