12 Cmo 94/2022-161 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů. V odůvodnění uvedl, že podal dne 9. 9. 2020 návrh na ustanovení zástupce, který byl pravomocným usnesením ze dne 24. 11. 2020, č. j. 7 Cm 132/2019-66 zamítnut. Podáním ze dne 3. 5. 2021 požádal žalovaný o ustanovení zástupce znovu, načež byl soudem vyzván k doložení poměrů s tím, že musí uvést, jak se jeho poměry změnily od doby, kdy bylo o jeho návrhu rozhodováno naposledy. Žalovaný k výzvě sdělil, že na návrhu trvá, nic nevlastní a nemá žádné prostředky. Soud postupoval podle § 30, § 138, § 103 a § 159a odst. 4 o. s. ř. Při posuzování opakovaného návrhu vycházel soud z ustanovení upravujícího osvobození od soudních poplatků, když toto je nezbytným předpokladem pro ustanovení zástupce. Protože o předchozím návrhu žalovaného již bylo pravomocně rozhodnuto, je možné o opakovaném návrhu rozhodnout v případě, že se opírá o nové skutečnosti svědčící o podstatné změně majetkových poměrů žadatele, která musí být prokázána. Pokud není taková změna tvrzena, je nutné řízení o opakovaném návrhu zastavit, neboť rozhodnutí o něm brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Žalovaný změnu poměrů netvrdil, ani ji nedoložil. Povinností soudu není zajišťovat si sám podklady prokazující poměry žalovaného, to je povinností žalovaného. Rozhodnutí o opětovném návrhu žalovaného brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a proto soud řízení zastavil.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, v jehož doplnění navrhl zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení., případně vyhovění jeho návrhu. Uvedl, že soud prvního stupně neměl právní opodstatnění k zamítnutí. Doložil, že nemá žádné příjmy, což vyplývá z nevyplněného formuláře. To, že je osobou bez příjmů, závislý na pomoci rodiny a osob bližních, si mohl soud prvního stupně zjistit z veřejně dostupných informací, přehledu OSSZ, zdravotní pojišťovny, finančního úřadu apod. Zajištění uvedeného nelze přenášet na něho. Jeho situace je ovlivněna rovněž zdravotním stavem. Usnesení je nepřezkoumatelné a chybné. Není právně znalý, protistrana s ním nechce jednat. Poukázal, že nebylo rozhodnuto o podjatosti.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 7 Cm 132/2019-64, které nabylo právní moc dne 7. 11. 2020, nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků, a následně mu usnesením ze dne 24. 11. 2020, č. j. 7 Cm 132/2019-66 nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 3. 2021, č. j. 12 Cmo 24/2021-77. Podáním ze dne 3. 5. 2021 a následně doplněném podáním ze dne 9. 2. 2022 žalovaný opětovně navrhl, aby mu byl pro řízení ustanoven zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že je osobou bez příjmů a nic nevlastní. Soud žalovaného přípisem ze dne 6. 1. 2022 vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení doložil veškeré skutečnosti, k jejichž doložení byl vyzván usnesením ze dne 11. 9. 2020, č. j. 7 Cm 132/2019-60, a zaslal soudu vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen Prohlášení). Současně žalovaného upozornil, že je povinen uvést, k jaké změně v majetkových poměrech došlo od původního zamítavého rozhodnutí. Přípis byl žalovanému doručen dne 24. 1. 2022.5. Podle § 30 odst. 1, 2 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Podle § 138 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Ze shora zmíněného vyplývá, že posuzovaná žádost žalovaného o ustanovení zástupce je žádostí opětovnou a že o jeho v pořadí první žádosti již bylo dříve pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 24. 11. 2020 tak, že mu nebyl ustanoven. Důvodem bylo nesplnění jednoho z předpokladů daných § 30 o. s. ř., a to předpokladu pro osvobození od soudních poplatků.7. Podá-li účastník za existence pravomocného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho dřívější návrh, návrh nový, rozhodne o něm soud pouze v případě, že v jsou v něm uvedeny nové skutečnosti týkající se předpokladů, za nichž může být účastníku zástupce z řad advokátů ustanoven. V posuzované věci by šlo zejména o nové skutečnosti svědčící o podstatné změně v poměrech účastníka, nastalé v mezidobí od rozhodnutí o v pořadí prvním návrhu, přičemž tvrzená změna by musela být řádně doložena. V opačném případě soud řízení o návrhu zastaví, neboť rozhodnutí o totožném návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 103 a § 104 o. s. ř.). Z uvedeného závěru vycházel i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1358/2015. Žalovaný v pořadí další návrh odůvodnil shodně jako návrh první, a to absencí příjmů a majetku, aniž by uvedené jakkoliv doložil. Pokud tedy žalovaný nevysvětlil, z čeho hradí své základní životní potřeby a absenci jakéhokoliv majetku a příjmů ničím nedoložil (např. rozhodnutím o přiznání dávek státní sociální podpory, potvrzením katastrálního úřadu, lékařskou zprávou svědčící o nemožnosti být zaměstnán apod.), nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaný záměrně nehodlal nic bližšího sdělit o svých poměrech ani tehdy a nehodlá tak učinit ani nyní. To však zcela vylučuje přijetí závěru o zhoršení jeho poměrů. Nelze souhlasit se žalovaným, že jsou to soudy, které by si měly o poměrech žadatelů zjišťovat údaje samy. Takovou povinnost nemají, a to ani v případě, že by šlo o skutečnosti vyplývající z veřejně dostupných rejstříků. Tuto povinnost má výhradě žádající účastník. To, že si žalovaný velmi dobře uvědomuje, jakým způsobem by mohl svá tvrzení o nemajetnosti prokázat, vyplývá již z toho, že sám vyjmenoval úřady, od nichž je možné si případná potvrzení vyžádat.8. V posuzované věci podal žalovaný obsahově shodné návrhy podle § 30 o. s. ř., které byly odůvodněny pouze obecnou proklamací, kterou nebyl ochoten jakkoliv konkretizovat. Tuto skutečnost ve spojení se zjevnou neochotou poskytnout o svých poměrech úplné a pravdivé informace, nelze chápat jinak, než jako zneužití práva ve smyslu § 2 o. s. ř., které je nepřípustné.9. Odvolací soud proto předpoklady pro změnu napadeného usnesení neshledal, když nebylo možné o totožném návrhu při absenci změny (tvrzené a prokázané) na straně žalovaného o opětovném návrhu věcně rozhodovat znovu, neboť tomu brání předchozí pravomocné rozhodnutí o tomtéž návrhu. Napadené usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu žalovaného podle § 30 o. s. ř., odvolací soud jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.