14 Cmo 139/2022-30 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh, aby soud povolil vstup , Jméno účastníka, , narozené , Datum narození účastníka, , bytem , Adresa účastníka, , zastoupené , Anonymizováno, , advokátem, sídlem , adresa, , do řízení, se zamítá.“2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že předmětem daného řízení je „vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady“ společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) konané dne 30. listopadu 2020. Předmětné řízení je řízením statusovým ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), na účastenství se tudíž aplikuje § 6 z. ř. s. Účastníkem řízení je toliko navrhovatel a samotná společnost, o jejíž rozhodnutí se jedná; vedlejší účastenství není přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 2853/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016, ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 29 1136/2015, veřejnosti dostupné – stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Jde tedy o tzv. nesporné řízení, v němž je z povahy věci vyloučeno vedlejší účastenství ve smyslu § 93 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Postup dle § 7 z. ř. s. možný není, neboť okruh účastníků řízení je pevně dán. Proto soud prvního stupně návrh , Jméno účastníka, na její vstup do řízení zamítl.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala , Jméno účastníka, odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „návrhu, aby soud povolil vstup , Jméno účastníka, , narozené , Datum narození účastníka, , bytem , Adresa účastníka, , do řízení, se vyhovuje.“4. Odvolatelka je přesvědčena, že v projednávané věci je zcela namístě, aby byla připuštěna do předmětného řízení jako vedlejší účastník, když nelze pominout, že vyloučení vedlejšího účastenství z nesporných řízení plyne toliko z judikatury. Zdůrazňuje, že navrhovatel je současně jednatelem společnosti a za této situace je nepochybné, že zájmy navrhovatele a společnosti mohou být v přímém rozporu. Proto je namístě, aby odvolatelka vstoupila do řízení na straně společnosti na pomoc ve sporu.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací předně posuzoval, zda je odvolání proti usnesení soudu prvního stupně přípustné, a z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není.6. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.7. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.8. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání není přípustné.9. Předmětem nadepsaného řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 30. listopadu 2020.10. Podle § 85 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti.11. Podle § 6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (odstavec 1). Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje (odstavec 2).12. Podle § 7 z. ř. s. jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné (odstavec 1). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí (odstavec 2).13. Podle § 93 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).14. Námitky odvolatelky neobstojí. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jakož i řízení vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady společnosti, je řízením ve statusových věcech obchodních korporací ve smyslu § 2 odst. písm. e) ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s. Tento závěr se opírá především o povahu daného řízení, kdy jde o soudní přezkum rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní korporace. Účastníkem řízení je navrhovatel a dále společnost, jejíž valná hromada (popř. jediný společník v působnosti valné hromady) napadené usnesení přijala (měla přijmout) a o projev jejíž vůle jde (k tomu za mnohá rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, soudem prvního stupně uvedené usnesení ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, či usnesení ze dne 29. května 2019, sp. zn. 27 Cdo 3903/2017). Jde tedy i nadále o tzv. řízení nesporné a při řešení dané problematiky se v poměrech platné úpravy (účinné od 1. ledna 2014) nadále prosadí judikaturní závěry přijaté v poměrech právní úpravy platné do 31. prosince 2013. Na charakteru řízení nic nemění ani to, že může být zahájeno jen na návrh. Vedlejší účastenství, které je upraveno v § 93 o. s. ř., je možné jedině v nalézacím řízení sporném, v němž proti sobě stojí dvě strany v kontradiktorním postavení.15. Podstata institutu vedlejšího účastenství nedoznala s účinností nové právní úpravy (od 1. ledna 2014) změn. I nadále platí, že jde o institut sporného řízení, jehož hlavním účelem je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení (žalobci či žalovanému). Jeho smyslem je posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016 a judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu v něm citovanou). Judikaturní závěry učiněné při výkladu občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2013, podle něhož vedlejší účastenství v nesporném řízení není přípustné, se prosadí i v poměrech zákona o zvláštních řízeních soudních. Vedlejší účastenství tak v nesporném řízení nadále možné není, neboť toto nestojí na systému dvou stran v protichůdném postavení a účastenství v něm určuje především hmotněprávní úprava. Jinak řečeno, v nesporném řízení se institut vedlejšího účastenství zakotvený v § 93 o. s. ř., jehož smyslem je „pomoc ve sporu“ jedné ze stran sporu, nevyužije. Vedlejší účastenství odvolatelky v projednávané věci nepřipadá tudíž v úvahu.16. Vzhledem k výše uvedenému je závěr soudu prvního stupně, že vedlejší účastenství odvolatelky není v daném řízení, jež je řízením ve statusové věci, mající charakter tzv. nesporného řízení, přípustné, správný. S ohledem na výše uvedené skutečnosti týkající se okruhu účastníků předmětného řízení není možno postupovat, jak správně uzavřel soud prvního stupně, ani podle § 7 z. ř. s., když odvolatelka není osobou, o jejíchž právech či povinnostech má být v daném řízení jednáno.17. Z obsahu spisu se podává, že odvolatelka svým podáním ze dne 14. února 2022 de facto oznámila svůj vstup do předmětného řízení na straně společnosti. A v této souvislosti je nutno uvést, že oznamuje-li třetí osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na kterékoliv straně, rozhodne soud o nepřipuštění takového účastenství (zde soud prvního stupně podaný návrh na vstup do řízení zamítl) formou usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015 či usnesení ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016). Byť na posledně uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu odkázal i soud prvního stupně, závěry tam uvedené nepromítl do poučení o možnosti podat proti jím vydanému usnesení odvolání.18. Jelikož je tedy napadené usnesení soudu prvního stupně svou povahou usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, podala odvolatelka odvolání proti usnesení, proti němuž není podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání objektivně přípustné, přičemž nesprávné poučení účastníků řízení o přípustnosti odvolání na zákonem stanovené nepřípustnosti tohoto opravného prostředku nic nemění.19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podané odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně n