14 Cmo 150/2022-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, výrokem II. rozhodl o výmazu jednatele společnosti , právnická osoba, /dále jen „společnost“/ , Anonymizováno, z obchodního rejstříku se zapisovaným dnem zániku funkce 7. října 2021 a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že jednatel společnosti , Anonymizováno, nesplňuje podmínku bezúhonnosti, a proto zahájil řízení podle § 78 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů /dále jen „z. v. r.“/. , Anonymizováno, byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 10. července 2018) Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. dubna 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, odsouzen pro trestný čin podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku /dále jen „tr. zák.“/ spáchaného v souvislosti s podnikáním. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 31. července 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, sp. zn. 6 To 323/2018, za zrušení původního rozhodnutí výše uvedeného ve výroku o trestu, byl uložen souhrnný trest ve výměře 18 měsíců se zkušební dobou do 10. července 2021. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. září 2018. Následně Obvodní soud pro , adresa, vydal dne 15. října 2018 pod sp. zn. 1 T 94/2017 rozsudek, kterým byl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, zrušen v obou předchozích případech výrok o trestu a byl nahrazen trestem odnětí svobody za stejný úmyslný trestný čin v trvání dvou let se zkušební dobou do 10. července 2022; právní moc rozhodnutí nastala dne 8. ledna 2019.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že , Anonymizováno, již od 10. července 2018 nemá způsobilost pro výkon funkce jednatele. Soud prvního stupně proto v obchodním rejstříku zapsaný stav uvedl do souladu se skutečností, rozhodl o shora uvedeném výmazu , Anonymizováno, z funkce jednatele společnosti se dnem zániku funkce 7. října 2021, nikoliv ke dni právní mocí zmíněného trestního rozhodnutí, neboť nelze osobu vymazat k dřívějšímu dni než ke dni, kdy jí funkce vznikla.4. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i bod 3 položky 11 sazebníku soudních poplatků.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal za společnost odvolání vymazaný jednatel , Anonymizováno, , navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.6. Namítá, že je stále jednatelem společnosti, jeho funkce jednatele řádně vznikla a dosud nezanikla; ohledně případné absence jeho bezúhonnosti neproběhlo žádné řízení, v němž by byla nezpůsobilost k výkonu funkce jednatele prokázána. Zahájené řízení o dosažení shody mezi zápisem a skutečným právním stavem považuje za čirý nonsens. Jedná se o zcela předčasné řízení, které je v rozporu s principy demokratického státu.7. Soudu prvního stupně dále vytýká, že se dostatečně nezabýval tím, zda trestný čin, pro který byl odsouzen, byl spáchán v souvislosti s podnikáním, resp. podnikáním společnosti dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona, a neumožnil společnosti ani jemu hájit jejich práva a oprávněné zájmy. Svou argumentaci, odkazuje na § 6 živnostenského zákona a judikaturu k tomuto ustanovení se vztahující (kterou v odvolání cituje), podrobně rozvádí. Zdůrazňuje, že byl odsouzen pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., za tento byl „podmíněně odsouzen na dobu 4 let, která uplyne dne 10. 7. 2022“. Za uvedený trestný čin mu nebyl uložen žádný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování funkce statutárního orgánu ve společnostech. S odkazem na podstatu daného trestného činu má za to, že v daném ohledu nelze paušalizovat a zakázat mu vykonávat funkci jednatele ve všech společnostech, jednalo by se o neúměrný zásah do práva na podnikání. Navíc společnost nemá a nikdy neměla žádné zaměstnance. Dále poukazuje na to, že předmět činnosti společnosti je odlišný od předmětu podnikání společnosti , Anonymizováno, , ve které působil při spáchání uvedeného trestného činu. Rovněž zdůrazňuje (a dokládá), že jediný společník společnosti společnost , právnická osoba, si je vědom jeho odsouzení za uvedený trestný čin, který dle něj nepředstavuje překážku pro výkon funkce statutárního orgánu, proto se považuje za bezúhonného.8. Závěrem apeluje na skutečnost, že předmětné řízení postrádá jakýkoliv praktický dopad, neboť v době jakéhokoli pravomocného rozhodnutí o této věci se na něj již bude hledět, jako by nebyl odsouzen. Dne 10. července 2022 (tedy za 10 dnů od podání odvolání) mu končí podmínka uložená za trestný čin, přičemž po zkušební dobu vedl řádný život. Bude tedy usilovat o co nejrychlejší vydání soudního rozhodnutí o tom, že se osvědčil.9. Odvolací soud se nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně přípustné.10. Podle § 120 z. v. r. se pro rejstříkové řízení subsidiárně použije zákon upravující občanské soudní řízení. Rejstříkové řízení je svojí povahou nesporným řízením, takže stran přípustnosti odvolání proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu je třeba vyjít z § 13 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Na danou věc též subsidiárně dopadá úprava odvolacího řízení v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu /dále jen „o. s. ř.“/.11. Podle § 78 odst. 1 z. v. r. se řízení zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.12. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.13. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.14. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.15. Z právě citovaných ustanovení zákona vyplývá, že proti výroku I. napadeného usnesení není odvolání přípustné, proto odvolací soud dle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání v této části odmítl.16. Ve vztahu k výrokům II. a III. napadeného usnesení odvolací soud posuzoval, zda je , adresa, oprávněn podat za společnost v nadepsaném řízení odvolání. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.17. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.18. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.19. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.20. Je třeba zdůraznit, že každá osoba zastupující společnost musí být svéprávná (§ 152 odst. 2 o. z.). K tomu je však nezbytné dodat, že § 152 odst. 2 o. z. obsahuje pouze základní podmínku pro výkon funkce člena voleného orgánu. Zákon o obchodních korporacích v § 46 stanoví nad rámec uvedené základní podmínky svéprávnosti další podmínky, které musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, jakož i absence překážky provozování živnosti. Ustanovení občanského zákoníku jsou v tomto případě obecnými ustanoveními ve vztahu k ustanovením zákona o obchodních korporacích (jde o vylučující vztah zákona zvláštního a obecného).21. Z obsahu spisu vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména pokud jde o trestnou činnost , Anonymizováno, a jeho odsouzení. , Anonymizováno, byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 10. července 2018) Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. dubna 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s