14 Cmo 173/2022-1094 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. prosince 2021, č. j. 47 Cm 148/2016 – 890, přiznal znalecké kanceláři , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, /dále jen „znalecká kancelář“/ znalečné ve výši 49 268,78 Kč včetně náhrady 21% DPH /dále jen „usnesení A)“/.2. Následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2022, č. j. 47 Cm 148/2016 – 976 /dále jen „usnesení B)“/, přiznal znalecké kanceláři znalečné ve výši 1 331 Kč za znaleckou činnost, s tím, že znalečné se dle § 30, § 31 odst. 1, 2 a 7, § 32 odst. 1, 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech /dále jen „zákon o znalcích“/ skládá z následujících položek:- odměna ve výši 900 Kč, tj. 2 započaté hodiny po 450 Kč za podrobení se výslechu ohledně znaleckého posudku č. 17/2021 ze dne 28. června 2021 prostřednictvím , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (tedy 1 hodina za každého) na jednání konaném dne 4. května 2022 dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném /dále jen „vyhláška“/;- náhrada za ztrátu času 200 Kč, tj. 4 započaté čtvrthodiny po 50 Kč za čekání na výslech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (tedy 2 čtvrthodiny za každého) na jednání konaném dne 4. května 2022 dle § 15 odst. 1, 2, § 14 odst. 3 vyhlášky o znalečném, neboť jednání bylo započato o 20 minut později;- náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů a za ztrátu času 231 Kč dle § 32 odst. 3 zákona o znalcích.3. Třetím usnesením ze dne 15. června 2022, č. j. 47 Cm 148/2016 – 1041, Krajský soud v Praze přiznal znalecké kanceláři znalečné ve výši 9 256,50 Kč /dále jen „usnesení C)“/.4. Soud prvního stupně usnesení A) odůvodnil tím, že znalecká kancelář vypracovala dne 28. června 2021 na základě usnesení ze dne 28. února 2020, č. j. 47 Cm 148/2016 – 615, znalecký posudek pod č. 17/21, jehož předmětem bylo stanovení obvyklé hodnoty obchodního podílu společnosti , právnická osoba, . ve společnosti , Jméno žalované, . /dále jen „společnost“/ ke dni 21. prosince 2009, a to způsobem stanoveným § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku /dále jen „obch. zák.“/ ve znění účinném k 21. prosinci 2009. Soud prvního stupně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o znalcích a vyhlášky přiznal znalecké kanceláři odměnu ve výši 38 900 Kč. Odměna se skládá ze 74 hodin činnosti po 450 Kč a 16 hodin činnosti po 350 Kč za zpracování posudku a související činnosti dle § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 vyhlášky. Soud ohodnotil znaleckou činnost spočívající v tvorbě podkladů, jejich studiu a rozboru, 2x komunikaci se soudem, komunikaci se stranami, samotné oceňování, finalizaci posudku, jeho textaci a konzultaci, sazbou 450 Kč/hod, tedy v nejvyšší možné výši, neboť se jedná o vysoce odbornou činnost. Oproti tomu soud ohodnotil činnosti spočívající v interní diskuzi, koordinaci projektu a obhlídce nemovitostí sazbou toliko 350 Kč/hod, tedy v nižší hodnotě, než nárokovala znalecká kancelář v předloženém vyúčtování. Nižší sazbu soud prvního stupně zdůvodnil nižší mírou odborné náročnosti vyžadované k této znalecké činnosti. Stejně tak znalecké kanceláři náleží podle soudu prvního stupně paušální odměna 500 Kč za převzetí a obeznámení se s případem a soudním spisem dle § 5 odst. 1, 2 vyhlášky, dále náhrada za čas strávený na cestě za účelem obhlídky oceňované nemovitosti ve výši 400 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 918 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky a náhrada 21 % DPH.5. Usnesení B) soud prvního stupně s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ neodůvodnil.6. Usnesení C) je zdůvodněno tím, že znalecká kancelář podáním ze dne 26. května 2022 vypracovala vyjádření ke dvěma znaleckým posudkům , Anonymizováno, a k znaleckému posudku , Anonymizováno, , za což jí vznikl nárok na úhradu znalečného ve výši 9 256,50 Kč. Soud prvního stupně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném přiznal znalecké kanceláři odměnu za znaleckou činnost v rozsahu celkem 17 hodin po 450 Kč dle § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 vyhlášky, neboť se jednalo o vysoce odbornou činnost spočívající v analýze obdržených posudků v rozsahu 4 hodin, výpočetní části v rozsahu 6 hodin a textaci vyjádření v rozsahu 7 hodin. K tomu znalecké kanceláři náleží náhrada 21% DPH.7. Proti usnesení A) podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že znalci za vypracování znaleckého posudku odměna nenáleží.8. Odvolatelka považuje znalecký posudek za nepoužitelný. Po stranách sporu tak nelze požadovat náhradu nákladů s ním spojených. V doplnění odvolání pak odvolatelka navrhuje, aby byla odměna znalce posouzena až po té, co bude znalec vyslechnut. Odvolatelka argumentuje tím, že posudek nebyl vypracován kvalitně, o čemž ji utvrdil i výslech zástupců znalecké kanceláře. Odkazuje při tom na § 1 odst. 4 zákona o znalcích a uvádí, že na znaleckém posudku pracovaly zhruba půl roky osoby, které neměly k oceňování obchodních podílů a podniků oprávnění. Dle přehledu pracovníků, kteří na znaleckém posudku pracovali, pracoval na posudku jediný znalec a to , Anonymizováno, , který má ovšem znalecké oprávnění jen v oboru „ceny a odhady nemovitostí“. Ocenění majetku žalované tedy prováděli neznalci, přičemž k ocenění automobilu nemá znalecká kancelář oprávnění vůbec, resp. nedisponuje takovým znalcem, který by příslušné oprávnění měl, jak ostatně vyplývá z vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR, které odvolatelka cituje, a z vyjádření Ústavu soudního inženýrství v Brně. Část posudku týkající se oceňování vozidla je tudíž nepoužitelná, což je potvrzeno rovněž faktem, že znalec vycházel při oceňování z nesprávných podkladů. Odvolatelka rovněž vytýká znalecké kanceláři chybnou srovnávací metodu pro ocenění nemovitosti, stejně jako spatřuje pochybení v porovnávání oceňované nemovitosti s nemovitostmi ve zcela jiných okresech.9. Proti usnesení B) podala žalovaná rovněž odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.10. Odvolatelka odkazuje na § 1 odst. 4 zákona o znalcích s tím, že nelze přiznat odměnu znalecké kanceláři, když sám znalec (myšleno fyzická osoba), který je za znalecký posudek zodpovědný a který jej vypracoval, se nedostavil k výslechu k soudu a místo něho byli vyslechnuti dva zástupci, kteří navíc ani znalci nejsou a nedisponují tedy příslušnými odbornými znalostmi. Tento deficit se projevil při samotném výslechu, kdy zástupci kanceláře toliko opakovali skutečnosti uvedené v písemném vyhotovení posudku a na řadu otázek nebyli schopni odpovědět, stejně jako se nebyli schopni na místě vyjádřit k oponentním posudkům , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Odměna za provedený výslech může náležet výlučně znalci, jenž se za správnost posudku vždy zaručuje, nikoli však osobě, kterou za sebe znalec k výslechu pošle.11. Rovněž proti usnesení C) podala žalovaná odvolání. V něm odvolatelka argumentuje tím, že znalecká kancelář nesplnila zadání uložené usnesením soudu prvního stupně č. j. 47 Cm 148/2016 – 615 a pochybila v rámci porovnávací metody při určování ceny nemovitosti. Stejně tak znalecká kancelář bez příslušného oprávněná oceňovala motorové vozidlo, čímž se dopustila přestupku. Vyjádření znalecké kanceláře k předloženým znaleckým posudkům je neodborné, zavádějící a jsou v něm tvrzeny nepravdy. K vyjádření nelze přihlížet, a ani je žádným způsobem odměňovat. Navíc jsou v přehledu odměňování opakovaně uváděni neznalci, jímž však odměna dle zákona o znalcích a vyhlášky nepřísluší. Soud prvního stupně by měl vycházet toliko ze znaleckých posudků předložených žalovanou, které jsou přezkoumatelné, dostatečně doložené a relevantní. K tomu odvolatelka navrhuje výslech znalců znalecké kanceláře, kde je jako jediný oprávněný soudní znalec , Anonymizováno, .12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve v zájmu hospodárnosti řízení podle § 112 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. a s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, spojil výrokem I. ke společnému řízení věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 14 Cmo 173/2022, 14 Cmo 174/2022 a 14 Cmo 175/2022. Všechna tato řízení se týkají odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně o přiznání znalečného stejné znalecké kanceláři, přičemž všechna odvolání se obsahově shodují v základních argumentech.13. Následně odvolací soud přezkoumal napadená usnesení A), B) a C) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.14. Podle § 139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí. Tímto zvláštním předpisem je výše uvedený zákon o znalcích a k němu provádějící vyhláška.15. Podle § 3 zákona o znalcích ve věcech výkonu znalecké činnosti a ve věcech žádostí o zápis do seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých