14 Cmo 192/2021-363 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením uložil navrhovatelům povinnost společně a nerozdílně zaplatit 1. účastnici, tj. , právnická osoba, (dále též „společnost“), náklady řízení ve výši 15 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. Uložení této povinnosti odůvodnil tím, že náklady společnosti představují náklady právního zastoupení vynaložené v průběhu řízení do doby, než byl společnosti ustanoven opatrovník. Sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 7x 1 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 5. března 2018, 30. března 2018, 18. května 2018 a ze dne 7. května 2019 a účast při ústním jednání dne 8. března 2018 a dne 29. dubna 2019, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 7x 300 Kč, určené podle § 13 odst. 4 AT, cestovného k jednání a zpět dne 8. března 2018 ve výši 1 050 Kč a k jednání dne 29. dubna 2019 a zpět ve výši 1 098 Kč a náhrady za ztrátu času ve výši 12x 100 Kč, určené podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3, navýšených o 21 % DPH, celkem ve výši 15 062 Kč.3. Oba navrhovatelé podali proti předmětnému usnesení odvolání. Navrhují, aby společnosti nebyla náhrada nákladů přiznána.4. Odvolatelé namítají, že soud prvního stupně přiznal společnosti náhradu nákladů řízení, které mají být představovány náklady právního zastoupení advokátem , tituly před jménem, , jenž tohoto účastníka zastupoval na základě plné moci, udělené 2. účastníkem v postavení jednatele společnosti. Zájmy 2. účastníka však byly zjevně v hrubém rozporu se zájmy společnosti, pročež 2. účastník nemohl platně takovou plnou moc udělit. Advokát zastupující účastníka řízení na základě plné moci je vázán pokyny svého klienta a ty byly v daném případě udíleny jednatelem společnosti, jehož zájmy byly v rozporu se zájmy společnosti. Náklady vynaložené společností na takové zastoupení proto nebyly vynaloženy účelně. Soud pochybil, pokud takové zastoupení připustil, neboť měl společnosti jmenovat procesního opatrovníka na počátku řízení, nikoliv až na návrh navrhovatelů. Za úkony právní služby v řízení učiněné , tituly před jménem, tak soud neměl společnosti právo na náhradu nákladů přiznat.5. Společnost se k podanému odvolání vyjádřila tak, že se s ním neztotožňuje, neboť odvoláním napadený výrok je správný. Společnost byla na počátku řízení , Anonymizováno, zastoupena a náklady na její právní zastoupení, které nepovažuje za neúčelně vynaložené, společnosti objektivně vznikly. Zmocněný advokát je vázán nejenom pokyny klienta, ale též právními předpisy. , Anonymizováno, v průběhu řízení nebyl vázán takovými pokyny jednatele společnosti, které by tohoto účastníka poškozovaly.6. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, avšak z jiných než namítaných důvodu. Ustanovení o. s. ř. níže uvedená se při posouzení věci uplatní podpůrně na podkladě § 1 odst. 3 nebo § 1 odst. 4 z. ř. s. všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Důvody, proč jsou navrhovatelé a) a b) povinni zaplatit společnosti náhradu nákladů řízení rovným dílem (jejichž výše bude určena samostatným usnesením) odvolací soud vyložil v usnesení ze dne 17. ledna 2022, sp. zn. 14 Cmo 190/2021, kterým rozhodoval o odvolání obou navrhovatelů směřujícím proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. dubna 2021, č. j. 46 Nc 5002/2017-330, kterým byla navrhovatelům uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti plnou náhradu nákladů tohoto řízení, jejichž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením, tedy rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí vydanému na podkladě § 151 odst. 6 o. s. ř. Jelikož je toto usnesení odvolacího soudu vydáno v řízení mezi týmiž účastníky a v téže věci, lze na jeho odůvodnění v celém rozsahu v zájmu hospodárnosti řízení odkázat, což odvolací soud na tomto místě také činí.8. V řízení, v němž bylo toto usnesení odvolacího soudu vydáno, oba navrhovatelé uplatnili stejné odvolací námitky jako v řízení nynějším. Odvolací soud se s nimi vypořádal ve zmíněném usnesení ze dne 17. ledna 2022, sp. zn. 14 Cmo 190/2021, protože, byť byly posouzeny v konečném důsledku jako nedůvodné, mohly být významné pro správnost přezkoumávaného rozhodnutí.9. Pro nynější řízení však již významné nejsou, neboť předmětné usnesení, kterým je rozhodováno toliko o výši nákladů (jež jsou oba navrhovatelé povinni společnosti uhradit) a lhůtě ke splnění této povinnosti, lze přezkoumat jen z hlediska, zda je v něm stanovená výše nákladů řízení určena správně. Z odvolání navrhovatelů je totiž zřejmé, že se domáhají toho, aby společnosti nebyla žádná náhrada nákladů přiznána, protože nejde o náklady vynaložené účelně.10. Aniž by však navrhovatelé brojili proti nesprávnosti samotné výše nákladů, přesto je povinností soudu je přezkoumat (§ 28 odst. 3 z. ř. s.; srov. např. Komentář k zákonu o zvláštních řízeních soudních. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 28, marg. č. 15), protože soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného odvolateli v odvolání (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 22 Co 39/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2016). Při rozhodování o nákladech řízení se přitom neuplatňuje zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu).11. Soud prvního stupně přiznal společnosti za období řízení, po které byla zastoupena advokátem (, Anonymizováno, ), správně náhradu nákladů za 7 účelně vykonaných úkonů právní služby, jež i správně určil, avšak za každý z nich náleží společnosti odměna ve výši nikoliv 1 000 Kč, nýbrž 3 100 Kč, vypočtená na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT. Pokud jde o výši částek paušální náhrady, cestovného a náhrady za ztrátu času, ty byly soudem prvního stupně určeny taktéž správně, stejně jako byly správně navýšeny o 21 % DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Společnosti proto náleží na nákladech za toto řízení celkem částka 32 849,08 Kč [(7x 3 100 Kč + 7x 300 Kč + 1 050 Kč + 1 098 Kč + 12x 100 Kč) + 21%].12. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil (výrok I. tohoto usnesení).13. O nákladech odvolacího řízení (výrok II. tohoto usnesení) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, neboť společnosti a 2. účastníkovi, kteří byli v odvolacím řízení úspěšní, žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.