14 Cmo 194/2022-40 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „návrh na určení odměny za výkon funkce hmotněprávního opatrovníka se zamítá.“2. Usnesení odůvodnil tím, že navrhovatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. března 2020, č. j. 80 Cm 148/2019-18, jmenován opatrovníkem společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) a bylo mu uloženo, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti jejího statutárního orgánu. Jmenován byl podle § 165 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podáním došlým soudu dne 16. září 2021 navrhovatel vyúčtoval odměnu a hotové náklady za výkon funkce opatrovníka společnosti a požadoval jejich přiznání. Odměnu navrhovatel stanovil podle § 7 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále též jen „AT“/. Navrhovatel uvedl, že odměnu po společnosti nežádá, ale požaduje jí po státu v souladu s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 7 Cmo 16/2019-567, a závěry odborné literatury dovodil, že o odměně opatrovníka rozhoduje soud tak, že určuje její výši, není ale tím, kdo jí z prostředků státu platí, protože se hradí z prostředků opatrovance. Tento závěr vyplývá i ze samotného základu opatrovnického vztahu a je zřejmý z § 457, § 486 odst. 1, § 461, § 462 a § 463 odst. 1 o. z. Výše odměny hmotněprávního opatrovníka se neurčuje dle AT, ale podle kritérií § 462 o. z. Protože navrhovatel jako opatrovník nevykonával správu jmění společnosti, nemůže dle § 462 o. z. požadovat po společnosti požadovanou odměnu. Ta mu nemůže být přiznána ani na podkladě § 140 odst. 2 o. s. ř., které se týká pouze opatrovníků ustanovených dle § 29 o. s. ř.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Domáhá se, aby bylo usnesení zrušeno a aby mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 737 Kč.4. Navrhovatel namítá, že byl do funkce opatrovníka jmenován usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. března 2020, č. j. 80 Cm 148/2019-18, dle § 165 odst. 1 o. z. (výrokem I.), přičemž předchozímu ustanovenému opatrovníku společnosti , Anonymizováno, byla za poskytování právních služeb přiznána odměna dle AT. Jelikož byl navrhovatel ustanoven opatrovníkem jako advokát, je třeba věc posoudit podle § 140 odst. 2 o. s. ř. Pokud soud přiznal , Anonymizováno, odměnu a navrhovateli nikoliv, je narušen princip právní jistoty a legitimního očekávání. Ve spojení s § 23 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je zřejmé, že má odměnu žádat po státu. Tuto odměnu má stát hradit i proto, že řízení o jmenování opatrovníka lze zařadit pod úpravu z. ř. s. Odměnu ve svém návrhu nežádá po zastoupené společnosti, ale po státu v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jelikož je návrh podán v řízení ve věci opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s., podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. se podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.6. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.7. Podle § 7 odst. 2 z. ř. s. jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.8. Z návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů je především zřejmé, že se navrhovatel domáhá zaplacení tomu odpovídající částky na podkladě § 7, § 9 odst. 2 a § 7 AT a § 140 odst. 2 o. s. ř. po soudu (státu), nikoliv po společnosti (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), jak ve svém odvolání také případně zdůrazňuje. Společnost za účastníka řízení proto označena navrhovatelem nebyla a účastníkem tohoto řízení není (§ 6 z. ř. s.). Účastníkem řízení zahájeného na podkladě § 140 odst. 2 o. s. ř. je pouze navrhovatel. Jde o obdobnou situaci, jako když ustanovený zástupce účastníka žádá o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, povinnost k jejichž náhradě nepřichází v úvahu uložit účastníku řízení. Není přitom v této souvislosti významné, zda je návrh podán navrhovatelem důvodně či nikoliv. O případ, v němž by se navrhovatel domáhal po společnosti zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů na podkladě § 462 odst. 2 o. z., popř. jiného hmotněprávního ustanovení podle § 85 písm. e) z. ř. s. tak nejde. Nebylo proto žádného důvodu, aby soud se společností jako s dalším účastníkem jednal (aniž by navíc došlo k jejímu přibrání do řízení postupem dle § 7 odst. 1 z. ř. s.). Jestliže však soud prvního stupně se společností přesto jednal (zaslal jí v záhlaví uvedené usnesení), odvolací soud její účast v řízení ukončil podle § 7 odst. 2 z. ř. s. (výrok I.).9. Návrh soud prvního stupně posoudil věcně správně.10. Dosavadní rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze dospěla k závěru, že v případě požadavku na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů hmotněprávního opatrovníka, včetně opatrovníka ustanoveného právnické osobě podle § 165 odst. 1 o. z., se postupuje podle § 462 odst. 2 o. z., a to v řízení dle § 85 písm. e) z. ř. s. Účastníkem tohoto řízení je navrhovatel a ten, o jehož právech má být v řízení jednáno, tedy vždy opatrovník, tj. v poměrech dané věci navrhovatel, a opatrovanec, tj. v poměrech dané věci společnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2022, sp. zn. 14 Cmo 324/2021, ze dne 2. listopadu 2017, sp. zn. 14 Cmo 114/2017, nebo ze dne 20. června 2019, sp. zn. 7 Cmo 16/2019). Jelikož navrhovatel svým návrhem takové řízení nezahájil, nemohla mu být požadovaná částka přezkoumávaným usnesením přiznána.11. Navrhovatel zaměňuje postavení opatrovníka ustanoveného společnosti podle § 29 odst. 2 o. s. ř. a podle § 165 odst. 1 o. z. , Anonymizováno, byl společnosti v řízení ve věci samé ustanoven opatrovníkem právě podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 80 Cm 148/2019-6), a z tohoto důvodu mu byla také usnesením téhož soudu ze dne 10. června 2020, č. j. 80 Cm 148/2019-18, přiznána odměna podle advokátního tarifu, plně v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. (výrokem IV. tohoto usnesení). Tímto usnesením, kterým bylo také řízení ve věci samé skončeno, byl navrhovatel ustanoven hmotněprávním opatrovníkem společnosti podle § 165 odst. 1 o. z. (výrokem I. tohoto usnesení, tj. v rámci věci samé). Nejde tedy o případ rozdílného posuzování stejné nebo obdobné situace, a tudíž ani o případ zásahu do legitimního očekávání navrhovatele na přiznání odměny.12. Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.