14 Cmo 310/2021-31 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, . (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 31. srpna 2020 byl podán návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost je nečinná, o čemž svědčí skutečnost, že za období let 2015 až 2018 nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, je nekontaktní, ve Sbírce listin není založena žádná účetní závěrka.3. Soud prvního stupně konstatoval, že ve smyslu § 6 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), je účastníkem daného řízení navrhovatel a společnost, a od právní moci rozhodnutí též jmenovaný likvidátor. Společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze, a proto s nimi nejednal. Soud prvního stupně ze Sbírky listin a rejstříkového spisu společnosti zjistil, že tato nezakládá do Sbírky listin zákonem stanovené listiny, a proto lze usuzovat na její nečinnost. Soud prvního stupně vyzval společnost usnesením ze dne 10. září 2020, č. j. 84 Cm 612/2020-4, k vyjádření k podanému návrhu a odstranění důvodů, pro které má být zrušena; na výzvu soudu nebylo ve stanovené lhůtě reagováno. Soud prvního stupně proto návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ zrušil s likvidací.4. Likvidátora soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že společnost nemá kontaktní statutární orgán, který tak neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti.5. Výrok III., týkající se povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek, odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 11 odst. 2 písm. a), § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), vycházeje z položky č. 4 Sazebníku soudních poplatků.6. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně vyšel z toho, že se jedná o nesporné návrhové řízení, jehož náklady nese každý účastník ze svého (§ 23 z. ř. s.).7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala dne 6. listopadu 2020 společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a podaný návrh zamítl.8. Odvolatelka namítá, že společnost neměla v důsledku jednání třetí osoby přístup do datové schránky, tudíž se s výzvou soudu k odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení seznámila až dne 27. října 2020 poté, kdy získala nové přístupové údaje. Dle odvolatelky jí tudíž výzva soudu nebyla řádně doručena a z uvedeného důvodu požaduje, aby soud vyslovil neúčinnost doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. září 2020, č. j. 84 Cm 612/2020-4. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že o tomto návrhu rozhodl soud prvního stupně; návrh na vyslovení neúčinnosti doručení uvedeného rozhodnutí usnesením ze dne 14. září 2021, č. j. 84 Cm 612/2020-27, pravomocně zamítl.9. Odvolatelka zdůrazňuje, že pro zrušení společnosti s likvidací dle odkazovaného § 93 písm. b) z. o. k. je nezbytné, aby daná společnost nebyla schopna svou činnost vykonávat po dobu delší než jeden rok; přičemž její neschopnost tuto činnost vykonávat se váže na objektivní stav a nelze ji zaměňovat s její nečinností. Jinak řečeno, pokud společnost činnost vykonávat může, ale nechce, nebo ji sice vykonává, ale nečiní tak řádně, není to bez dalšího zákonný důvod pro její zrušení. Odvolatelka má tudíž za to, že vytýkané nepodání přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2015 až 2018, jakož i vytýkané porušení povinnosti zakládat patřičné listiny do Sbírky listin ve smyslu § 66 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), bez předchozího postupu rejstříkového soudu dle § 104 a § 105 z. v. r., samy o sobě o neschopnosti společnosti vykonávat činnost vůbec nesvědčí. Pouze na tomto podkladě nelze k tak závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, přistoupit. Soud prvního stupně se dostatečně naplněním předpokladů pro postup dle § 93 písm. b) z. o. k. nezabýval.10. Odvolatelka dodává, že dne 25. listopadu 2020 navrhovateli jakožto příslušnému orgánu finanční správy dodala daňová přiznání za období roku 2013 až 2019; obdobně dne 3. prosince 2020 rejstříkovému soudu zaslala veškeré účetní závěrky za uvedené období. Společnost byla a je funkční, je schopna vykonávat svou činnost; má řádně fungující statutární orgán.11. Navrhovatel se k podanému odvolání nevyjádřil.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, jemuž byl spis k rozhodnutí o podaném odvolání předložen dne 2. listopadu 2021, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a shledal odvolání důvodným.13. Ze spisu se podává, že se navrhovatel s odkazem na § 238 odst. 5 písm. a), odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, domáhal zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost nepodala za zdaňovací období roku 2015 až 2018 daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob. Společnost rovněž porušuje svou zákonnou povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku (nezakládá účetní závěrky) ve smyslu § 66 z. v. r. Soud prvního stupně společnost usnesením ze dne 10. září 2020 vyzval, aby se vyjádřila k návrhu a ve stejné lhůtě odstranila důvody vedoucí ke zrušení společnosti, jinak ji soud podle § 93 písm. b) z. o. k. zruší a nařídí její likvidaci. Výzva byla společnosti doručena 26. září 2020 fikcí a zůstala bez odezvy. Na to soud prvního stupně dne 19. října 2020 vydal odvoláním napadené usnesení. Z obsahu spisu se postup rejstříkového soudu dle § 104 z. v. r. nepodává. Z obsahu spisu dále vyplývá, že společnost navrhovateli v odvolání specifikovaná daňová přiznání dne 25. listopadu 2020 zaslala; doručena mu byla následujícího dne. Z faktur odvolatelkou předložených lze usuzovat, že společnost činnost vykonává.14. Z elektronické databáze obchodního rejstříku (přístupného na www.justice.cz) se podává, že společnost vznikla 11. července 2011. Společnost má jediného společníka a jednatele – účastníka 2). Vytýkané chybějící účetní závěrky společnosti jsou ve sbírce listin již založeny; rejstříkovému soudu byly doručeny nejen tyto ale i další (za rok 2013 až 2019) dne 3. prosince 2020, k jejich založení do Sbírky listin došlo 7. prosince 2020.15. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy i společníci zrušované společnosti /k tomu srov. blíže nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na www.usoud.cz; k obdobným závěrům došla i komentářová literatura viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář/. Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona. Závěr soudu prvního stupně o účastenství v daném řízení není správný. Soud prvního stupně pochybil, pakliže se se společníkem společnosti, tj. účastníkem 2) nejednal jako s účastníkem řízení. Tímto svým postupem mu odňal možnost jednat před soudem, vyjádřit se k podanému návrhu, popř. navrženému či provedenému dokazování. Odvolací soud rovněž zdůrazňuje, že zrušení společnosti ze soudem prvního stupně uvedeného důvodu je až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r.; což ze spisu neplyne. Skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání za rok 2015 až 2018, jakož i to, že porušuje svou zákonnou povinnost plynoucí z § 66 z. v. r., sama o sobě o neschopnosti společnosti vykonávat činnost ještě nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takto závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, bez dalšího přistoupit. Soud prvního stupně se otázkou, zda společnost ve smyslu § 93 písm. b) z. o. k. není objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel blíže nezabýval; závěr o této otázce musí mít podklad ve skutkových zjištěních, což se neobejde bez dokazování. Uvedená pochybení soudu prvního stupně by sama o sobě byla vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k níže uvedenému však odvolací soud nezvolil postup podle § 219a o. s. ř.16. V průběhu odvolacího řízení totiž došlo k nápravě vytýkaného závadného stavu a jeho objasnění. Lze usuzovat, že společnost vyvíjí podnikatelskou činnost, daňová přizn