14 Cmo 344/2021-153 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti , Jméno advokáta A, /dále jen „společnost“/ z obchodního rejstříku (výrok I.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastnici 1) na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.) a ve vztahu mezi navrhovatelkou a druhým účastníkem nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Jedná se o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozí zamítavé usnesení ze dne 11. února 2020, č. j. 85 Cm 2253/2018 - 86, odvolací soud zrušil usnesením ze dne 15. března 2021, č. j. 14 Cmo 93/2020 - 100. Přitom odvolací soud zavázal soud prvního stupně ve vztahu k věci samé právním názorem, podle něhož řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Meritornímu rozhodnutí o podaném návrhu musí předcházet řádné projednání věci. Soud prvního stupně rozhodne o přibrání společnosti a , Jméno advokáta B, do řízení dle § 7 z. ř. s. a umožní jim realizovat právo účastnit se projednání věci, vyjadřovat se k důkazním návrhům i provedeným důkazům, v reakci na důkazní situaci navrhovat na podporu svých tvrzení další důkazy a vyvstane-li potřeba provést dokazování, nařídí soud prvního stupně k projednání věci jednání. Současné soudu prvního stupně uložil, aby se řádně vypořádal s doplněnou argumentací navrhovatelky.3. Soud prvního vyšel po provedeném dokazování a s odkazem na poznatky z jeho rozhodovací činnosti z těchto skutkových zjištěni:- do likvidace společnosti přihlásili své pohledávky v celkové výši 6 894 888,54 Kč čtyři věřitelé, a to Městský soud v Praze, navrhovatelka, Finanční úřad pro hlavní město Prahu a , Anonymizováno, ;- likvidátorka společnosti , Anonymizováno, kontaktovala za účelem zjištění majetku účastníka 2), coby posledního společníka a jednatele, , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ;- likvidátorka zjistila, že v registru vozidel byly na společnost evidovány celkem dvě vozidla. Nákladní automobil , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, /dále jen „, Anonymizováno, “/ a osobní automobil , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, /dále jen „, Anonymizováno, “/. Vlastní vozidla se likvidátorce nepodařilo dohledat;- likvidace byla ukončena 30. srpna 2018 a 6. září 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku, když likvidátorka zjistila, jak vyplývá z jejího prohlášení, že dohledaný majetek nepostačuje ani k úhradě zálohy na náklady případného insolvenčního řízení, a poté, co bezúspěšně prověřila možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost jednání společnosti;- navrhovatelka měla za společností dvě pohledávky. První ve výši 384 301 Kč s příslušenstvím, přiznanou pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20. dubna 2017, č. j. 21 C 303/2016 - 46, druhou ve výši 3 168 750 Kč, která byla k okamžiku zániku společnosti předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 42 C 185/2017. Pohledávky navrhovatelky přihlásila do likvidace;- dne 23. července 2018 navrhovatelka podala, jako poškozená, trestní oznámení na bývalé jednatele společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, a , Jméno advokáta B, . Podle jejího přesvědčení se při výkonu své funkce dopustili vůči věřitelům společnosti trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, trestného činu poškození věřitele a trestného činu podvodu;- dne 9. září 2019 navrhovatelka podala, rovněž jako poškozená, trestní oznámení na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a na , Anonymizováno, , neboť se podle jejího přesvědčení dopustili trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti;- z těchto trestních řízení vyplývá, že , Anonymizováno, byl prodán třetí osobě v lednu 2015, a že , Anonymizováno, společnost měla pořízený na leasing, ukončený pro neplacení leasingových splátek a toto vozidlo bylo následně vedeno jako hledané;- z ostatních provedených důkazů nevyplynula relevantní skutková zjištění a zbylé navržené důkazy neprovedl pro jejich nadbytečnost, neboť rozhodné skutečnosti již byly prokázány.4. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:- aktivní legitimace navrhovatelky je dle § 209 o. z. dána z důvodu jejího postavení věřitele, tím je dán její naléhavý právní zájem na požadovaném určení;- evidence vozidel , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na společnost nepředstavuje ani jeden z předpokladů pro vyhovění návrhu ve smyslu ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. Nejde o dosud neznámý majetek, když byl v průběhu likvidace znám. Ani není dán jiný zájem hodný právní ochrany. Likvidátorka měla zájem obě vozidla vypořádat (zpeněžit), avšak nemohla tak učinit z důvodu, že se jí je nepodařilo dohledat žádným ze způsobů, které po ní lze spravedlivě požadovat. Navíc , Anonymizováno, společnost vůbec nevlastnila, byla jen jeho provozovatelem. Vlastnické právo k , Anonymizováno, bylo zřejmě převedeno na třetí osobu ještě před vstupem společnosti do likvidace. Pouhá navrhovatelčina domněnka o neplatnosti převodní smlouvy nemůže být dostatečným základem k vyhovění návrhu;- existence navrhovatelkou tvrzeného nároku společnosti na náhradu škody vůči bývalým jednatelům vzniklého v důsledku jejich trestné činnosti nebyla navrhovatelkou prokázána. Navrhovatelka prokázala toliko podání trestního oznámení. Jde o pouhá tvrzení až spekulace, jež rovněž nepředstavují důvod pro vyhovění návrhu.5. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 151, § 146 odst. 1 písm. b) a § 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a § 1 odst. 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Společnosti tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč.6. Výrok III. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že též účastník 2) v řízení uspěl, avšak v souvislosti s řízením mu žádné náklady nevznikly.7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Podle odvolatelky soud prvního stupně nezjistil v potřebném rozsahu skutkový stav věci, neprovedl bez řádného odůvodnění navržené důkazy, nevypořádal se náležitě s argumentací odvolatelky, a dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že nejsou naplněny předpoklady vyplývající z § 209 o. z. pro vyhovění návrhu.9. Současně odvolatelka setrvává na tom, že u soudu prvního stupně o věci rozhodoval senát 85 Cm, u něhož jsou důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Stejný senát totiž projednával zprávu o průběhu likvidace společnosti a nevšiml si nyní řešeného pochybení likvidátorky. Z předchozích rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. listopadu 2019 a 15. března 2021 nejsou zřejmé důvody, pro které odvolací soud neshledal námitku podjatosti důvodnou.10. Odvolatelka shledává naplnění podmínky zjištění neznámého majetku právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku v existenci vozidel, nad kterými společnost ztratila dispozici na základě neplatných smluv a v existenci specifikovaných nároků na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení vůči bývalým členům statutárního orgánu společnosti, které nebyly likvidátorce v době likvidace známy, pročež nedošlo ani k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů společnosti. To je v souladu se závěry prezentovanými v odborné literatuře, na něž odvolatelka odkazuje. Navrhovatelka ve svém přihlášení pohledávek do likvidace ze dne 20. června 2018 likvidátorku upozornila na své podezření na porušení povinností jednatelů likvidované společnosti, na možnost uplatňovat nároky na náhradu škody a na to, že zvažuje podání trestního oznámení. Z vyjádření likvidátorky ze dne 20. prosince 2019 však vyplývá, že se možnou existencí takovýchto nároků ani nezabývala, což odůvodnila tím, že uplatňování nároků vůči bývalým členům statutárního orgánu by nebylo v souladu s účelem a cílem likvidace. Podle odvolatelky tak jde o majetek společnosti, který lze považovat za dosud neznámý majetek.11. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že se v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. dostatečně nevypořádal s její argumentací o nárocích společnosti vůči bývalým členům statutárního orgánu. K těmto skutečnostem uvedl pouze to, že nebyly ze strany odvolatelky nikterak prokázány. Přitom odvolatelka v tomto směru navrhla řadu důkazů (smlouvu o koupi speciálního vozidla mezi , Jméno advokáta A, . a , právnická osoba, , fakturu č. , Anonymizováno, , pokladní doklady z prosince 2014 atp.). S