14 Cmo 366/2021-65 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 ICm 3508/2018.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že se žalobce na žalované domáhá zaplacení vypořádacího podílu v žalované, když dlužník společnost , Jméno žalobce B, ., (dále jen „dlužník“) vlastnil 10% podíl (správně 90% podíl – pozn. odvolacího soudu) v žalované. Žalovaná, vycházeje ze závěrů znaleckého posudku Moore Stephens (správně , právnická osoba, . – pozn. odvolacího soudu; dále jen „znalec“), stanovila vypořádací podíl na 0 Kč. Mezi účastníky je tak sporná výše vypořádacího podíl. Znalec totiž zohlednil závazek žalované z titulu přistoupení k závazku dlužníka ve výši 119 931 801 Kč, vycházeje z notářského zápisu sp. zn. N 15/2014, NZ 9/2014, sepsaného dne 16. ledna 2014 , Anonymizováno, , notářkou se sídlem v , Anonymizováno, (dále jen „notářský zápis“). Žalovaná tímto přistoupila k závazku dlužníka vůči věřiteli , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“), tj. k závazku, že žalovaná uspokojí uvedeného věřitele ve stejném rozsahu a termínu, pokud tak neučiní dlužník; notářský zápis obsahuje rovněž dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti. Závazek je evidován v účetnictví žalované v příloze účetní závěrky za rok 2018, tedy jako závazek podrozvahový. Žalobce má za to, že takový závazek není majetkem žalované společnosti a nelze jej s odkazem na § 36 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) zohlednit v reálné hodnotě majetku žalované. Podrozvahový závazek nemusí mít žádné dopady na žalovanou, která tento vykazuje v příloze své účetní závěrky.3. Soud prvního stupně konstatoval, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem je pod sp. zn. 43 ICm 3508/2018 (dále též „vedlejší řízení“) vedeno řízení o odpůrčí žalobě žalobce proti věřiteli v postavení žalovaného, v němž se domáhá určení, že notářský zápis je v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS 4486/2017(dále jen „insolvenční řízení“) neúčinný. V nadepsaném řízení je podstatnou otázkou existence pohledávky dlužníka, evidované žalovanou (jako přistoupivší k jeho dluhu) na podrozvahovém účtu ve výši 119 931 801 Kč, když jak bylo výše uvedeno, zmíněná pohledávka byla zohledněna při stanovení výše vypořádacího podílu dlužníka (tj. společníka) v žalované společnosti. Teprve poté, kdy bude existence pohledávky postavena najisto, je možné učinit závěr o tom, zda mohla být znalcem zahrnuta do majetku žalované pro účely stanovení výše vypořádacího podílu. Pouze v kladném případě může soud činit další závěry o tom, zda na podíl dlužníka má přistoupení k závazku zásadní vliv, tedy zkoumat, zda je jisté, že žalovaná uhradí dluh jako solidární dlužník a v jaké výši. Existence uvedené pohledávky je významnou otázkou pro dané řízení, a proto soud prvního stupně uzavřel, že je třeba vyčkat pravomocného rozhodnutí v druhém řízení a předmětné řízení tudíž přerušil.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje, a nezmění-li je, aby napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil.5. Odvolatelka namítá, že nebyl naplněn zákonný důvod pro přerušení daného řízení a zdůrazňuje, odkazujíc na svá předchozí podání, že žalobce se podanou žalobou snaží „zachránit“ svoje pochybení ohledně neprodání podílu dlužníka jako společníka v žalované; rekapituluje skutečnosti výše uvedené (stanovení výše vypořádacího podíl dlužníka ke dni zániku jeho účasti v žalované znalcem, přistoupení žalované k závazku dlužníka, evidence závazku v účetnictví žalované). Poukazuje na ustanovení § 568 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s tím, že notářský zápis je veřejnou listinou a je tak plným důkazem o přistoupení žalované k závazku dlužníka ve výši 119 931 801 Kč, když opak nebyl žalobcem prokázán.6. Dle odvolatelky má soud prvního stupně veškeré nezbytné důkazy pro rozhodnutí ve věci samé, rovněž stav pokročilosti daného řízení umožnuje ve věci rozhodnout, když přerušením řízení by došlo k porušení práva žalované na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2017, sp. zn. 26 Cdo 1170/2017) a byl by porušen princip hospodárnosti řízení. Odvolatelka dále zdůrazňuje, že ve vedlejším řízení není řešena otázka významná pro nadepsané řízení, otázka platnosti a účinnosti notářského zápisu ve vedlejším řízení řešena není. Výsledek odpůrčí žaloby ve vedlejším řízení, tedy přezkoumání právní otázky případné neúčinnosti notářského zápisu nebude řešena ve výroku rozhodnutí Městského soudu v Praze (odvolatelka však v kontextu uvedeného zřejmě míní Krajský soud v Ústí nad Labem – pozn. odvolacího soudu) a není ani otázkou předběžnou pro rozhodnutí Městského soudu v Praze řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 1562/2019), pro přerušení řízení není dán důvod.7. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně neobstojí z níže uvedených důvodů.9. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.10. Odvolací soud při přezkumu rozhodnutí týkajících se aplikace citovaného § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vychází konstantně z judikaturního výkladu shrnutého výstižně Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 26. června 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, dostupném shodně jako jeho ostatní již citovaná rozhodnutí na www.nsoud.cz, podle něhož: „Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na uvážení soudu, zda řízení přeruší.“ […] „Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát“. […] „Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl proto posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení.“11. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, jakož i to, že se žalobce v rámci insolvenčního řízení odpůrčí žalobou ze dne 10. prosince 2018 proti věřiteli domáhá určení, že v insolvenčním řízení je notářský zápis neúčinný, jakož i právní úkon uznání dluhu ze dne 25. února 2012, kterým dlužník uznal své závazky vůči věřiteli a zavázal se uvedené závazky uhradit k určitému datu. Incidenční řízení je vedeno pod sp. zn. 43 ICm 3508/2018 (tj. vedlejší řízení); řízení dosud není skončeno, poslední jednání se konalo dne 2. března 2022 a bylo odročeno na 18. května 2022 (viz elektronická databáze insolvenčního rejstříku).12. Předmětem daného řízení je žalobcem uplatněný požadavek na zaplacení vypořádacího podílu, neboť účast dlužníka v žalované zanikla. Mezi účastníky řízení je sporná jeho výše, když žalovanou oslovený znalec při určení jeho výše zohlednil závazek žalované z titulu jejího přistoupení k závazku dlužníka vůči věřiteli (viz notářský zápis); a právě platnost tohoto přistoupení žalobce v daném řízení zpochybňuje. Žalobce pak v rámci insolvenčního řízení podanou odpůrčí žalobou zpochybňuje účinnost notářského zápisu, jakož i uznání dluhu dlužníkem. Soud prvního stupně pominul, že ve vedlejším řízení se však bude posuzovat toliko otázka případné relativní neúčinnosti posledně jmenovaných jednání, tj. uznání dluhu dlužníkem vůči věřiteli a neúčinnost notářského zápisu v insolvenčním řízení; v poměru dlužníka k jeho smluvní straně, jakož i v poměru k osobám třetím zůstává v platnosti. Ve vedlejším řízení tedy nebude výrokem soudního rozhodnutí řešena otázka případné neplatnosti přistoupení žalované k závazku dlužníka vůči věřiteli, ani neplatnosti notářského zápisu či uznání dl