14 Cmo 8/2022-121 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalované „osvobození od soudního poplatku za odvolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 94 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 100“.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tak, že neshledal žádost žalované o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání za důvodnou. Soud prvního stupně zrekapituloval údaje žalovanou uvedené v předloženém „Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce“ /dále jen „prohlášení“/. Žalovaná prohlašuje, že kromě nedobytné pohledávky ve výši 1 354 260 Kč za žalobkyní a zůstatku na bankovním účtu ve výši 471 643,96 Kč je nemajetná. Žalovaná nemá žádné příjmy, nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a nevlastní žádné nemovité a movité věci větší hodnoty. Finanční prostředky na účtu jsou jejím jediným aktivem a jsou tvořeny původním vkladem jejího společníka , právnická osoba, , k jehož osobní majetkové újmě a v rozporu s dobrými mravy by vedla případná úspěšnost nároků vznesených v řízení ve věci samé žalobcem. Žalovaná rovněž poukázala na nerovné podmínky v řízení, neboť žalobkyně je ze zákona osvobozena od soudních poplatků. Soud prvního stupně při posuzování žádosti žalované přihlédl k celkovým majetkovým poměrům žadatelky i k výši soudního poplatku za podané odvolání, který činí 39 026 Kč (položka 22 bodu 1 písm. a/ Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), a dospěl k závěru, že žalovaná má reálnou možnost soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, a to z finančních prostředků, kterými disponuje na svém bankovním účtu. Finanční prostředky žalované na jejím bankovním účtu několikanásobně převyšují výši soudního poplatku za podané odvolání, přičemž pro posouzení majetkové situace žadatelky o osvobození od soudních poplatků jsou směrodatné výlučně její stávající majetkové poměry. Tvrzení žalované, že by v případě úspěšnosti nároků vznesených v řízení ve věci samé žalobkyní došlo k osobní újmě společníka , právnická osoba, je pro zhodnocení aktuální schopnosti žalované splnit její poplatkovou povinnost bez významu, neboť to je předmětem posuzování věci samé.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozhodl tak, že se žalované osvobození od soudního poplatku přiznává.4. Odvolatelka je přesvědčena, že splnila požadavky pro to, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, a že její žádost byla soudem prvního stupně nesprávně posouzena. Odvolatelka prokázala, že dlouhodobě nevykazuje žádný zisk a že kromě finančních prostředků na účtu nedisponuje žádným jiným majetkem. Finanční prostředky na účtu žalované jsou jediným aktivem společnosti, které je ve skutečnosti tvořeno výlučně původním vkladem společníka , právnická osoba, , k jehož osobní majetkové újmě a v rozporu s dobrými mravy by vedla případná úspěšnost nároků vznesených v tomto soudním řízení žalobkyní jakožto procesním zástupcem bývalé společnice , Jméno žalobkyně B, .5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl závěru, že usnesení soudu prvního stupně neobstojí z níže uvedených důvodů.6. Z obsahu spisu se podává rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. října 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 94, jímž soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a rovněž rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Doplňujícím usnesením ze dne 4. listopadu 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 100, soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ve výši 39 026 Kč s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je jako insolvenční správkyně od placení soudních poplatků osvobozena. Proti usnesení soudu prvního stupně o přenesené povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu podala žalovaná odvolání a s ním rovněž „návrh na osvobození od povinnosti placení soudního poplatku, a to pro celé řízení, tedy pro řízení v prvním stupni i pro řízení odvolací“. Dalším podáním podala žalovaná rovněž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a současně s ním i „návrh na osvobození od povinnosti placení soudního poplatku také i pro řízení odvolací“.7. Soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení, v němž ve výroku rozhodl tak, že se „osvobození od soudního poplatku za odvolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 94 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021 – 100“ žalované nepřiznává. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvádí, že žalovaná podala odvolání jak proti rozsudku, tak proti usnesení, jímž byl rozsudek doplněn, a že žalovaná rovněž žádá soud, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za její „podání“. Ve zbytku odůvodnění napadeného usnesení se soud prvního stupně vypořádává toliko s žádostí žalované o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání, pomíjí, že žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků za celé řízení, tedy včetně přenesené poplatkové povinnosti za žalobu řešené zmíněným doplňujícím usnesením.8. Odvolacímu soudu tedy nezbylo, než usnesení soudu prvního stupně zrušit dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.9. V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků za celé řízení, vypořádá se přitom s žalovanou uváděnými skutečnosti jak ve vyplněném prohlášení, tak následně v podaných odvoláních.10. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.