19 Cmo 5/2022-218 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku zastavil řízení, v bodě II. výroku rozhodl o společné a nerozdílné povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení ve výši 29 616,50 Kč žalovanému k rukám jeho právního zástupce, v bodě III. výroku rozhodl o vrácení pozdě uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobci a/, v bodě IV. výroku rozhodl o vrácení pozdě uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobci b/.2. V odůvodnění rozhodnutí soud úvodem uvedl, že soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení je povinen zaplatit žalobce podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy podáním žaloby / §§ 7 a 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb./, a nepřevyšuje-li částku 5 000 Kč, lze jej platit kolkovými známkami.3. Je zřejmé, že soud řízení zastavil postupem dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když žalobci, nezaplatili soudní poplatek z podané žaloby v částce 2 000 Kč, splatný podáním žaloby / § 4 odst. 1, § 7 / , ani ve lhůtě stanovené k tomu soudem ve výzvě, obsažené v usnesení č.j. 80 Cm 161/2020-125 ze dne 26. dubna 2022. Výzva obsahovala též poučení o tom, že nebude-li soudní poplatek v této dodatečné lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví, přičemž k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Předmětné usnesení bylo žalobcům k rukách jejich právního zástupce doručeno dne 3. května 2021, posledním dnem k úhradě soudního poplatku tedy byl tedy 18. květen 2021. Soudní poplatky byly na účet soudu uhrazeny až 19. května 2021, tedy opožděně.4. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., žalovanému přiznal náklady, představované náklady právního zastoupení včetně DPH v částce celkem 28 616,50 Kč a zaplaceným soudním poplatkem za odvolání proti předběžnému opatření ve výši 1 000 Kč.5. O vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobcům soud rozhodl dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.6. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhovali zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, žalobci poukázali na skutečnost, že oba zadali dne 18. 5. 2021 elektronicky příkaz , právnická osoba, . k úhradě soudního poplatku vždy v částce 2 000 Kč a ještě téhož dne byly oba soudní poplatky odepsány z účtu žalobce b/. K tomu žalobci předkládají dvě potvrzení , právnická osoba, . Žalobci již nemohli předvídat ani ovlivnit dobu, kdy budou již zaplacené/ tedy z účtu odepsané/, soudní poplatky připsány na účet soudu.7. Žalobci poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu / např. usnesení II. ÚS 390/21 / z níž vyplývá, že nepostačuje zadání příkazu k úhradě bance nebo odeslání poplatku poštovní poukázkou, nýbrž podle § 166 odst. 1 písm. a/ daňového řádu je soudní poplatek zaplacen teprve připsáním na účet soudu. Nicméně mají žalobci za to, že usnesení Ústavního soudu na rozdíl od nálezu nemá závazný charakter. Souhlasí sice s názorem, v judikatuře obsaženým, že pro závěr o včasnosti zaplacení soudního poplatku nepostačuje pouhé zadání / předání / příkazu k jeho úhradě do banky, ale že je nutné, aby byl poplatek fakticky zaplacen. V předmětném případě „ oba příkazy k úhradě soudních poplatků za žalobu byly oběma žalobci dne 18.3. 2021 bance nejenom zadány, ale téhož dne / v poslední den lhůty / byly bankou také provedeny, kdy téhož dne /18.3.2021/ byly oba soudní poplatky á 2 000 Kč z bankovního účtu také fakticky odepsány, tj. byly zaplaceny.“ Žalobci doplňují, že z účtu žalobce č. b/ byl čas odchozí úhrady v 18.56.24 hodin a v 18.58.41 hodin, jak vyplývá z potvrzení banky. „Soudní poplatky za žalobu proto byly již dne 18.5.2021 odepsány z bankovního účtu a byly tak oběma žalobci fakticky zaplaceny.“ Za absurdní žalobci považují rozlišování soudní praxí mezi způsoby zaplacení soudního poplatku, pokud je zaplacen v kolcích / kdy postačuje odeslání kolků poštou / nebo převodem na účet soudu / kdy naopak nepostačuje provedení bankovního příkazu nebo odeslání platby poštovní poukázkou/. Taková praxe činí soudní rozhodování nepředvídatelným a příčí se právu na soudní ochranu podle čl..- 36 odst. 1 Listiny. Takové argumentaci co do základu přitakal i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 390/21 ze dne 30. 3. 2021, zdůraznili žalobci.8. Závěrem odvolatelé s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006, kde Ústavní soud poukazuje na ve své judikatuře vyjádřenou netoleranci vůči přepjatě formalistickému postupu soudů a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3082/2013 ze dne 28. 1. 2014, z něhož vyplývá, že rozhodnutí soudu musí být nejen zákonné, ale i spravedlivé, vyjádřili přesvědčení o tom, že soud prvního stupně „za použití v podstatě sofistikovaného odůvodnění zjevné nespravedlnosti odepřel žalobcům přístup k soudu. “9. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání polemizoval se stanoviskem žalobců, že pokud žalobci poslední den lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku zadali příkaz k zaplacení soudního poplatku a dokonce toho dne byly obě platby z účtu žalobců odepsány, došlo tím k faktickému zaplacení soudních poplatků. V této souvislosti žalovaný odkázal na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 390/21 ze dne 30. 3. 2021, kde Ústavní soud konstatoval, že zákon o soudních poplatcích ani o. s. ř. neupravují okamžik zaplacení soudního poplatku a při řešení této otázky se postupuje podle daňového řádu. Dle Ústavního soudu je při placení soudního poplatku elektronickým bankovním třeba postupovat podle ustanovení § 166 odst. 1 daňového řádu, jenž jako den platby stanoví: „ u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet správce daně.“ Žalovaný v dané směru svou argumentaci uzavřel tak, že i kdyby byly platby z bankovních účtů žalobců odepsány ještě ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku, je tato skutečnost irelevantní, neboť rozhodující podle zákona je den, kdy platba byla připsána na účet správce daně, v tomto případě soudu. Pokud žalobci argumentují odlišností ve vztahu k okamžiku splnění poplatkové povinnosti, pokud jde o odeslání kolků poštou a odeslání platby z účtu, tak v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 390/21 ze dne 30.03.2021 Ústavní soud nastolil otázku, již považoval v předmětné stížnosti nezodpovězenou, a sice proč stěžovatelka/ v té věci/, nevyužila zákonné možnosti platit soudní poplatek v kolcích.10. K námitce žalobců, že okamžik připsání zaplaceného soudního poplatku na účet soudu je pro poplatníka nepředvídatelný, poukázal žalovaný na ustanovení § 169 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku, kde je pro připsání platební transakce na účet příjemce stanovena lhůta do konce následujícího pracovního dne pro přijetí platebního příkazu. Žalobcům muselo být zřejmé, že soudní poplatek bude řádně zaplacen, pokud bude příkaz k úhradě zadán nejpozději předposlední pracovní den lhůty. V dané souvislosti žalovaný rovněž odkázal na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 390/21 ze dne 30. 3. 2021, kde se konstatuje, že výklad a aplikace ustanovení § 166 odst. 1 daňového řádu v praxi nečiní potíže, a že tedy za den platby soudního poplatku u platby, která je prováděna poskytovatelem poštovních služeb, je jednoznačně den, kdy je platba připsána na účet soudu. Žalovaný je přesvědčen, že soud s ohledem na zákonná kritéria a skutkový stav věci ani nemohl postupovat jinak, než řízení zastavit. Poukazuje rovněž na zásadu „ vigilantibus iura scripta sunt“, jež nachází odraz v judikatuře Ústavního soudu. Ústavní soud dlouhodobě vychází ze zásady odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv, jež je plně k dispozici.11. Žalovaný má za to, že je třeba postupovat v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků řízení. Rozhodnutí, jež by bylo v judikaturou Ústavního soudu v rozporu, by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces, zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.12. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a neshledal odvolání důvodným.13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.14. Podle ustanovení § 166 odst. 1 písm. a/ zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, za den platby se považuje u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet správce daně.15. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zvolil proces